Perinová moc

Sex je mocenský nástroj tých, ktorí majú problém presadiť sa inak.

Sklony k manipulácii patria do osobnostnej výbavy každého z nás a prebúdzajú sa už v detstve. V značnej miere ich ovplyvňujú rodičia, od ktorých preberáme rôzne vzorce správania - vhodné i menej vítané. Manipulovať druhých možno aj pomocou sexu, ktorý vie byť jedinečnou zbraňou. Každý nástroj moci však funguje spoľahlivo jedine vtedy, ak je zároveň slabinou partnera. Vzhľadom na chemické zloženie a fyzickú konštitúciu muža to majú zástupkyne nežnejšieho pohlavia v tomto smere jednoduchšie. A nejedna zo žien to dokáže vo svoj prospech aj patrične využiť.

Rafinované:

 

„Vo všeobecnosti platí, že práve ženy používajú sex ako nástroj na ovládanie partnera, keďže muži sú v sexualite zraniteľnejší,“ hovorí psychologička Katarína Mrázová. Z nevinného manévrovania sa však môže vykľuť nevypočítateľná rafinovanosť. Tak ďaleko sú ochotné zájsť primárne menej spôsobilé osoby. „Vo svojej praxi som spoznala ženu, nesmierne labilnú osobnosť, neschopnú postarať sa o seba. S mužmi jej to však veľmi dobre šlo. Vďaka svojej ‚šikovnosti‘ a nasadeniu prešpekulovaného sexuálneho správania si to u nich vedela zariadiť. Úmyselne si vyberala mužov, ktorí sa dokázali o ňu postarať a vyhovieť jej potrebám. Mala na nich ohromný vplyv v osobnom, ale i profesijnom živote,“ opisuje jeden zo svojich prípadov psychoterapeutka.
Sex ako donucovací prostriedok sa však môže objaviť v správaní viacerých typov osôb. Ich profil siaha od normálneho, lež prospechárskeho človeka až po obávaný extrém. Podľa odborníčky je takéto manipulačné správanie typické pre jedincov s nízkym sebavedomím. Ľudia, ktorí sa dokážu presadiť aj iným spôsobom než cieleným kľučkovaním a špekulatívnym vyvíjaním nátlaku, totiž nátlakové metódy nepotrebujú.
Katarína Mrázová pripomína, že taktika premysleného poťahovania nitiek môže byť i prejavom imitačného učenia pochádzajúceho od rodičov. Deti veľmi rýchlo preberajú modely rodičovského správania, predovšetkým tie, ktoré sa v praxi osvedčili a zaberajú.
Z patologického hľadiska je ašpirantom na tento „titul“ človek so psychopatickými črtami, založený dominantne a egoisticky. Jedinec emočne tupý, ktorý má tendencie ovládať.

Sexuálna prevýchova:

 

Sexuálne správanie však nadobúda zavše aj u „normálnych“ jedincov podobu výchovnej lekcie v duchu, či skôr podľa vzorca - Bol si dobrý? Zaslúžiš si sex? Nebol! Nezaslúžiš! Jednoducho jeden z partnerov sa rozhodne tomu druhému odoprieť milostné hry s cieľom „kultivovať“ ho. Druhá strana tak dostane iba toľko erotiky, koľko si zaslúži. Psychologička potvrdzuje, že niektorí ľudia vezmú na seba rolu rodiča a partnera tak trestajú, pomstia sa mu za utŕžené príkorie či odmeňujú, alebo jednoducho túžia ovládať. Za skvelý príklad označuje manželský pár, ktorý ju navštívil. „Muž vychovával manželku tak, že za každé jej nemiestne vystupovanie jej odoprel sex. V tom čase klesol počet ich sexuálnych aktivít na minimum.“
Keď ide o výchovné postupy, pri ktorých sa brnká a pritlačí na sexuálnu strunu, muži ani ženy si nemajú čo vyčítať. Obe pohlavia sú podľa odborníčky na tom rovnako. Spínač v podobe sexu sa môže uviesť do praxe rovnako na podnet ženy i muža. Použitie tohto „represívneho opatrenia“ jedným z partnerskej dvojice podľa Kataríny Mrázovej signalizuje, že dotyčný chce sprostredkovať niečo, čo by protistrana mala rozlúštiť.
Ak jeden z partnerov „inštrumentalizuje“ sex, teda použije ho ako nástroj istého nátlaku, svedčí to o disharmónii dvojice.

V strehu:

 

Za možnú predzvesť manipulačného správania označuje psychologička to, že dotyčný či dotyčná manipuluje s inými ľuďmi. Ak sú obaja partneri vyrovnané a rovnocenné osobnosti, uvedený jav vraj nevzniká.
Za odmietaním sexu, napríklad zo strany ženy, však netreba za každú cenu hľadať nečistú zámienku mať toho svojho pod palcom či nebodaj pomstychtivosť s úmyslom nechať ho škvariť sa vo vlastnej „šťave“. Odborníčka varuje pred zovšeobecňovaním - nie každé držanie chlapa od tela musí byť prospechársky motivované. Pohnútok môže byť viac. Či už je to nechuť na sex, vyčerpanosť, alebo nejaký zdravotný problém. Zároveň pripúšťa, že jeden z partnerov si tak môže kompenzovať moc, presadzovať sa, trestať či hrať sa na patróna. „Častá frekvencia sexuálneho styku sa po nejakom tom roku zo vzťahu vytratí, nedosahuje už takú intenzitu ako na začiatku. Lenže dá sa prísť aj na to, či partner naozaj má nižšie libido, alebo ide o manipuláciu,“ dopĺňa.
Človeku, ktorý chce odhaliť dôvod partnerovho telesného odcudzenia, nahráva čas. Čím dlhšie svoju polovičku pozná, tým lepšie dokáže pochopiť jej pohnútky. Odborníčka preto odporúča sledovať, za akých podmienok sa odopieranie sexu deje.

Na hrane:

 

Monitoring a sústavná kontrola partnera však vzťahu nepomôžu, skôr naopak. Poškodeného dotlačia k neľahkému rozhodnutiu, či si postaviť hlavu a zdupkať, alebo sa zas podvoliť a v naštrbenom spolužití pokračovať. Katarína Mrázová upozorňuje, že také zaobchádzanie poškodeného ponižuje a zraňuje. Otázne zostáva, ako dlho to utláčaná strana vydrží. Ak sa rozhodne zotrvať, mal by manipulátor zapracovať na nadobudnutí dôvery. Kto by sa chcel oháňať argumentmi a brániť sa tým, že diktát a vyvíjanie nátlaku robí výlučne pre dobro vzťahu, aby zaručil jeho plynulejší chod, je na omyle. „Držanie niekoho v šachu, trest, odplata a manipulácia zásadne nie sú prejavom lásky. Ľudská bytosť nie je majetkom, ako ani city nie sú materiálnou vecou,“ zdôrazňuje psychologička. Dodáva, že kto si takto zaryto uplatňuje svoje „právomoci“, škodí samému sebe a je na najlepšej ceste dohnať pretvorený vzťah k modelu rodič - dieťa, pomstiteľ - obeť. To však je už vyhrotený, krajný stav podkúrený silným egoizmom a badateľným záujmom riadiť a podriaďovať.

Chytráci:

 

Dokazovanie manipulačných špekulantských praktík nebýva ľahké. Ich osvojitelia sú totiž mazaní všetkými masťami. Mrázová preto manipulovanému náprotivku odporučila, aby sledoval, kedy, za akých okolností a hlavne prečo sa tak partner správa. Zásadný je pritom rozhovor. „Treba vyjadriť svoj názor s tým, že konečné rozhodnutie necháme na toho druhého, aby si sám zaň niesol následky. Ak sa aj partnerovi otočíme v posteli s nezáujmom chrbtom, je dôležité, aby sme mu vysvetlili, že neodmietame jeho, ale sex a máme na to vážnu príčinu,“ dôvodí. Nevyhnutnosťou na ceste k úspechu je podľa psychologičky správne načasovanie rozhovoru.

Autor: MÁRIA UKROPCOVÁ

Zdroj: http://www.pluska.sk/plus7dni/ja-ty/perinova-moc.html

Je chybou tajit domácí násilí. Překonejte pocity studu, viny a strachu. Vyhledejte včas pomoc. Zavolejte na linku krizové pomoc, která je diskrétní. Konzultantovi se nemusíte představit a na této lince nevidí číslo, ze kterého voláte. Poraďte se a promluvte si o situaci, ve které žijete. V případě jakýchkoliv dotazů, volejte nonstop DONA linku (2 51 51 13 13). Podle okolností doporučujeme včasnou návštěvu manželské poradny, psychologa, právníka, občanské poradny nebo jiné instituce.

Týrání osoby žijící ve společném obydlí

 

§ 199 tr. zákoník
Týrání osoby žijící ve společném obydlí

(1) Kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až na čtyři léta.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem,
b) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví,
c) spáchá-li takový čin nejméně na dvou osobách, nebo
d) páchá-li takový čin po delší dobu.
(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1
a) těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob, nebo
b) smrt.

Trestný čin Týrání osoby žijící ve společném obydlí je podpůrným ustanovením v sociální oblasti označované užším pojmem „domácí násilí“, nebo širším pojmem „násilí v rodině“.

Pojem domácí násilí v sobě zahrnuje násilí mezi osobami bydlícími ve společné domácnosti, ke kterému dochází opakovaně, zpravidla a skrytě před veřejností. Agresivní jednání pachatele, které zákon označuje pojmem týrání, může mít fyzický psychický nebo sexuální charakter (jednotlivě nebo v různých kombinacích). Jednání násilné osoby se zpravidla stupňuje a postupně vede ke ztrátě schopnosti oběti násilné incidenty zastavit a narušený vztah efektivně vyřešit. K týrání dochází jednak mezi dospělými partnery (také stejného pohlaví), kteří v některých případech do násilného vztahu přímo nebo nepřímo vtahují společně s nimi žijící děti, dále dochází k násilí přímo na nezletilých dětech, nebo mezi jednotlivými členy rodiny, například sourozenci, případně na seniorech. Podle právní praxe může být poškozeným i nájemník užívající byt společně s jeho majitelem.

Jednání pachatele nemusí dosahovat závažnosti některého jiné trestného činu, například ublížení na zdraví. Skutkovou podstatu tohoto trestného činu pachatel naplní tím, že se opakovaně dopouští jednání, které se vyznačuje vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti, které poškozená osoba oprávněně pociťuje jako těžké příkoří ze ztráty lidské důstojnosti a pro trestnost postačuje, aby jednotlivé opakované útoky dosahovaly závažnosti přestupků proti občanskému soužití nebo majetku (viz § 49 a § 50 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích).

Specifickým znakem je společné obydlí, v důsledku kterého je vytvořena závislost, jež v praxi ztěžuje oběti možnost společnou domácnost opustit.

Pokud se jedná o týrání osoby svěřené péči pachatele, pak se bude zpravidla jednat o trestný čin podle § 198 (týrání svěřené osoby) tr. zákoníku. Možná je zde i jednočinný souběh s dalšími trestnými činy, například Ublížením na zdraví, Vydíráním a dalšími.

Okolnosti související s podáním trestního oznámení - doporučení

Trestní oznámení může být podáno jak osobou fyzickou, tak i osobou právnickou, zastoupenou statutárním vedoucím organizace, například vedoucím sociálního odboru městské části, ředitelem azylového zařízení a podobně.

V případě tohoto trestné činu je nejvhodnější trestní oznámení podat přímo na krajské správě nebo okresním ředitelství Policie ČR útvaru služby kriminální policie a vyšetřování, který podle okolností začíná provádět úkony v trestním řízení neveřejným způsobem, aby nedošlo k maření důkazů.

Utajení podoby a totožnosti oznamovatele - svědka, podle § 55 odstavec 2 tr. řádu zde zpravidla nepřichází v úvahu, neboť jeho totožnost vyplývá z obsahu oznámení.

Jedná se o trestný čin, kde zákon nepožaduje v případě příbuzenského nebo obdobného poměru souhlas oběti (poškozeného) ve smyslu § 163 a 163a trestního řádu a policejní orgán zahájí úkony v trestním řízení bezprostředně. V případě tohoto trestného činu je pro latentní průběh jednání pachatele od počátku nutná úzká spolupráce oběti se službou kriminální policie a vyšetřování při shromažďování důkazů.

Podávat trestní oznámení přímo na státním zastupitelství je odůvodněno v případě nutnosti, aby byla věc státním zástupcem dozorována již od okamžiku, kdy vyšla najevo. Státní zastupitelství věc se závaznými pokyny postoupí příslušnému policejnímu orgánu a postup policejního orgánu přezkoumává.

Pokud o to oznamovatel trestného činu výslovně požádá a je to zaznamenáno do protokolu o trestním oznámení, musí být podle § 158 odst. 2 tr. řádu do jednoho měsíce od podání oznámení vyrozumět o učiněných opatřeních.

V případě tohoto trestného činu je nezbytná těsná spolupráce oznamovatele s orgány činnými v trestním řízení při dokazování, a to především při vyhledávání osob disponujících svědectvím.

Procesní postavení poškozeného a škodní řízení

Ten kdo byl trestným činem poškozen na svých právech (majetkových, morálních a jiných), stává se podle českého trestního práva jednak stranou v trestním řízení s právy vymezenými ustanoveními § 43 až § 51a trestního řádu a současně se může za vymezených podmínek na pachateli domáhat náhrady škody ve škodním (adhezním) řízení.

Co se týká práv v trestním řízení, poškozený má právo nahlížet do spisu a činit návrhy na doplnění dokazování, může se zúčastnit hlavního líčení a veřejného zasedání ve kterém se jedná o odvolání a před skončením trestního řízení se k věci vyjádřit. Poškozený musí být o svých právech poučen orgánem činným v trestním řízení již v průběhu prvního procesního úkonu.

Pokud je poškozený v trestní věci současně svědkem, může policejní orgán v přípravném řízení odmítnout jeho žádost o nahlédnutí do spisu. Poškozený se v takovém případě může domáhat toho, aby státní zástupce postup policejního orgánu přezkoumal. Pokud policejní orgán stanovil termín prostudování spisu obviněným, pak také poškozený má právo nahlédnout do spisu a nemůže mu být odmítnuto.

Aby soud v rozsudku ve škodním (adhezním) řízení rozhodl o tom, že odsouzený je povinen nahradit poškozenému újmu kterou mu způsobil, musí být splněny především následující podmínky

• poškozený nebo jeho zmocněnec podá návrh z vlastní iniciativy, a to nejpozději do zahájení dokazování v hlavním líčení,
• důkazy pro jednání soudu opatřuje a předkládá poškozený,
• musí se jednat o přímou škodu v příčinné souvislosti s jednáním konkrétního pachatele (zásadně fyzické osoby) (například nelze, na rozdíl od občansko- právního řízení, nárokovat ušlý zisk),
• musí se jednat o materiální škodu na majetku nebo zdraví a musí být vyčíslena v penězích tuzemské měny (například nelze, na rozdíl od občanskoprávního řízení, nárokovat peněžitou náhradu za poškození občanské pověsti),

Zdroj: http://www.bkb.cz/pomoc-obetem/trestne-ciny/tyrani-osoby-zijici-ve-spolecnem-obydli/ 

Slovenská republika

§ 208 Týranie blízkej osoby a zverenej osoby

(1) Kto týra blízku osobu alebo osobu, ktorá je v jeho starostlivosti alebo výchove, spôsobujúc jej fyzické utrpenie alebo psychické utrpenie
a) bitím, kopaním, údermi, spôsobením rán a popálenín rôzneho druhu, ponižovaním, pohŕdavým zaobchádzaním, neustálym sledovaním, vyhrážaním, vyvolávaním strachu alebo stresu, násilnou izoláciou, citovým vydieraním alebo iným správaním, ktoré ohrozuje jej fyzické alebo psychické zdravie alebo obmedzuje jej bezpečnosť,
b) bezdôvodným odopieraním stravy, oddychu alebo spánku alebo odopieraním nevyhnutnej osobnej starostlivosti, ošatenia, hygieny, zdravotnej starostlivosti, bývania, výchovy alebo vzdelávania,
c) nútením k žobrote alebo k opakovanému vykonávaniu činnosti vyžadujúcej jej neúmernú fyzickú záťaž alebo psychickú záťaž vzhľadom na jej vek alebo zdravotný stav alebo spôsobilej poškodiť jej zdravie,
d) vystavovaním vplyvu látok spôsobilých poškodiť jej zdravie, alebo
e) neodôvodneným obmedzovaním v prístupe k majetku, ktorý má právo užívať,potrestá sa odňatím slobody na tri roky až osem rokov.

(2) Odňatím slobody na sedem rokov až pätnásť rokov sa páchateľ potrestá, ak spácha čin uvedený v odseku 1
a) a spôsobí ním ťažkú ujmu na zdraví alebo smrť,
b) z osobitného motívu,
c) hoci bol v predchádzajúcich dvadsiatich štyroch mesiacoch za taký čin odsúdený alebo z výkonu trestu odňatia slobody uloženého za taký čin prepustený, alebo
d) závažnejším spôsobom konania.

(3) Odňatím slobody na pätnásť rokov až dvadsaťpäť rokov alebo trestom odňatia slobody na doživotie sa páchateľ potrestá, ak spácha čin uvedený v odseku 1 a spôsobí ním ťažkú ujmu na zdraví viacerým osobám alebo smrť viacerých osôb.(celý zákon si nájdete na www.zbierka.sk, čiastka 300 z roku 2005. pozrite si ho)

Trestné oznámenie by malo byť úplné, jasne formulované, teda zrozumiteľné tak ako pre vyšetrovateľa, tak aj pre Vás. To znamená - popísať skutky, ktorých sa dopustil Váš manžel, miesto a aj dátum, ak sa dá. Ak sú jeho skutky pravidelne sa opakujúce, treba spomenúť obdobie a častosť. Ak máte svedkov, ktorí vedia o vašom utrpení, uveďte ich. Môže to byť ktokoľvek z rodiny, susedia, Vaši kamaráti a aj učiteľky Vašich detí. Skúste sa o tom s nimi porozprávať. Súčasne, ak Vaše deti dokážu vypovedať pred vyšetrovateľkou, sú dostatočne vyspelé, môžu byť aj oni súčasťou celého procesu trestného konania, avšak ja osobne neodporúčam túto alternatívu. Detská duša je veľmi zraniteľná a mohlo by sa napáchať viac škody, akoby ste mali z ich výpovede osohu. Samozrejme, všetko závisí od ich vyspelosti.

Trestné oznámenie podávate ústnou formou, avšak je spísaná zápisnica, ktorú podpisujete vlastnou rukou. Pýtajte si kópiu. máte na ňu nárok. Budete ju určite potrebovať v súdnych konaniach. Buďte s vyšetrovateľom v kontakte, ak by sa niečo stalo, volajte mu. Ak by ste mali pocit, že vyšetrovateľ zanedbáva Váš prípad, kontaktujte ho. Ak nepochodíte, každý má svojho nadriadeného. Ak nepochodíte u nadriadeného, každý spis má dozorujúci prokurátor.
Trestné oznámenie a samotné trestné konanie je jedna vec, bezpečnosť Vás a Vašich detí je podľa môjho názoru dôležitejšia. Ak sa cítite ohrozená na živote, prípadne je ohrozený život Vašich detí, pozrite si http://www.branadozivota.sk/index.php?go=domace&menu=4
a čo najskôr opustite spoločnú domácnosť aj so svojimi deťmi. Samozrejme, je dôležité, aby ste mali naplánovaný odchod s alternatívou bývania. V súčasnosti by nebol problém Vás v našom zariadení ubytovať, ale ak máte aj iné možnosti, neváhajte.

S odchodom zo spoločnej domácnosti sú však spojené aj nevýhody, ako napr. strata trvalého bývania. Tento krok si naozaj musíte veľmi dobre premyslieť a zvážiť všetky pre a proti.

Ďalšia možnosť je podanie predbežného návrhu na dočasné vylúčenie násilníka zo spoločnej domácnosti, samozrejme, v súbežnom trestnom konaní.Vyberám zo zákona § 76:

(1) Predbežným opatrením môže súd uložiť účastníkovi najmä, aby
a) platil výživné v nevyhnutnej miere,
b) odovzdal dieťa do starostlivosti druhého z rodičov alebo do starostlivosti toho, koho označí súd,
c) poskytol aspoň časť pracovnej odmeny, ak ide o trvanie pracovného pomeru a navrhovateľ zo závažných dôvodov nepracuje,
d) zložil peňažnú sumu alebo vec do úschovy na súde,
e) nenakladal s určitými vecami alebo právami,
f) niečo vykonal, niečoho sa zdržal alebo niečo znášal,
g) nevstupoval dočasne do domu alebo bytu, v ktorom býva osoba blízka alebo osoba, ktorá je v jeho starostlivosti alebo vo výchove, vo vzťahu ku ktorej je dôvodne podozrivý z násilia.

(2) Predbežným opatrením možno uložiť povinnosť niekomu inému než účastníkovi len vtedy, ak to možno od neho spravodlivo žiadať.

(3) Súd pri nariadení predbežného opatrenia uloží navrhovateľovi, aby v lehote, ktorú mu určí, podal návrh na začatie konania na súde alebo na rozhodcovskom súde; ak ide o konanie, ktoré možno začať aj bez návrhu, súd vydá uznesenie o začatí konania. Môže tiež určiť, že predbežné opatrenie bude trvať len po určený čas.

Ak sa rozhodnete pre uvedený spôsob, musíte mať svedkov, ktorí budú ochotní ísť do "boja" s Vami. Samozrejme, ak by Vám fyzicky ublížil na zdraví, prípadne Vašim deťom, dôkaz relevantný na vylúčenie Vášho manžela zo spoločnej domácnosti by bola zdravotná dokumentácia. Domáce  násilie je však špecifické v tom, že sa deje za "dverami" a je ťažko dokázateľné, ak ide o psychický teror, preto aj orgány trestno-právneho konania majú o to ťažšiu úlohu. V takomto prípade, ak sa nechcete vzdať bez boja, kontaktujte Centrum Nádej na Vavilovovej ul. 22 (tel: 02/6224 7877) a objednajte sa u právničky. Čaká sa cca 2 týždne. Prípadne na:
http://www.pomocobetiam.sk/html/ponporadne.htm

STUD, VINA A STRACH – proč neodejde týraná žena od násilníka ?

Údajně je to pocit viny, studu a strachu. Nejde však o jakýkoliv pocit viny, o jakýkoliv pocit studu a jakýkoliv pocit strachu.Často se v diskusích na toto téma, spojené např. se zavražděním spisovatelky S. Monyové, objevuje údiv těch, kteří násilí v jakékoliv podobě nikdy nezažili, nad tím, jak může týraná žena s tyranem zůstávat. A že si taková žena pak za to týrání sama může. A že pokud dojde k násilí, dokonce k zabití, pak si o to vlastně sama koledovala. Mimo tyto názory se však objevuje také mínění z druhé strany, které tvrdí – pokud nezažijete na vlastní kůži, nemůžete pochopit.

Protože nejde jen o takový nějaký stud, vinu a strach.

O jaký stud, vinu a strach se jedná?Týraná žena se stydí z několika důvodů. Jedním důvodem může být už to, že vůbec týraná je. Je hodně těžké si tento fakt připustit. Mluvit o svém muži jako o nějaké podivínské bytosti, jak je dnes mezi ženami téměř moderní, může vyvolávat shovívavý úsměv. Ale o skutečném násilí se dá nahlas promluvit jen stěží. Některé ženy o tom nepromluví nejen 10, ale třeba i dvacet let. Je obrovská hanba být bita, nechat si to líbit. Je hanba, že si žena takového muže vůbec vybrala, že ho milovala, že s ním má děti, že to nepoznala. Už to je životní prohra.

O násilí je velice těžké nejen vyprávět kamarádkám u kafíčka, ale ani psychologové tomu v té syrové podobě zpravidla nevěří. Žena vypadá jako hysterka, která si vymýšlí, která přehání, která to sama nějak zavinila, která si za to může. Kolikrát o tom, co se skutečně děje, neví nejen rodina, ale ani děti, žijící ve společné domácnosti. Mohou být svědky hádek, ne však skutečných útoků a násilí. Toto si násilník může někdy umět opravdu uhlídat. Navíc není vyloučeno ani pravidlem, že násilník nemiluje své děti. Opak bývá pravdou…A jsme u druhého bodu – u viny. Agresivní muž obyčejně umí tuto vinu, tento pocit v ženě vyvolat. Stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Navíc agresor může ve společnosti vystupovat jako naprosto pohodový, společenský člověk. Před svou rodinou – např. rodiči – se nechová obvykle násilnicky, ale mile, tak, že skutečně nějaké násilí není ani předpokládáno. Navíc je se ženou neustále manipulováno a je to ona, kdo je stavěn do světla někoho, kdo ne zcela zvládá… a je to často ona, kdo neustále o sobě pochybuje. Vnímá to často jako svou vlastní prohru, a více než obvykle se cítí za svou situaci vinna. I pod vlivem násilníka hledá chyby především u sebe, pochybuje o sobě samé, svého násilníka tak často sama před sebou omlouvá, vytýká si, že to ona jej vyprovokovala, zahnala do této situace; že ona za to může.

A strach? Strach je zde skutečně strachem o přežití. Skutečně týrané ženy mají jen malou šanci od svého tyrana odejít. A jen málokdy se rozvedou, protože není jak. Ví, že hrozby nejsou plané a že mohou být uskutečněny. Vykázání násilníka je pro skutečně týranou ženu hrozbou do budoucnosti – tento násilník se s největší pravděpodobností vrátí. A možná ještě více k násilí nakloněný. Narušená osobnost si nějaké to vykázání z domu nevysvětlí jako trest či zamyšlení nad sebou, její agresi k ženě to ještě více vystupňuje. Zavolat policii se také nevyplatí i z toho důvodu, že její pomoc není vždy jistá – násilník nemusí zanechat viditelné stopy na těle své oběti a násilí se jen těžce někdy dokazuje; navíc násilník se z pudu sebezáchovy nemusí před policií chovat násilně… může z něj být milý a chápavý muž (což „psychopati“ umí perfektně zahrát).Vykázání by mohlo mít smysl teprve tehdy, pokud by musel dotyčný agresor podstoupit nějaká lékařská, např. psychiatrická vyšetření a na základě toho se léčit, být hospitalizován… atd…

Ke strachu o přežití a z neúčinné pomoci se navíc přidává také strach z lidí a z jejich reakcí. Tento strach je spojen s výše uvedeným studem a s pocitem viny. Jak je zřejmé i z reakcí lidí na Novinkách a v současných diskusích na toto téma, odsuzovaná, nepochopená, ta, kdo za to může, je téměř vždy oběť, tedy ten, kdo z kruhu týrání neuměl odejít. Společnost a lidé jsou obyčejně, aniž chtějí, a aniž to mnohdy tuší, spíše na straně násilníka než oběti. Protože kdo nikdy nezažil, nemůže, nemá jak chápat. Otázky – proč s ním žila, proč si ho brala? Proč od něj neutekla? Jsou zcela bezpředmětné a není na ně jasná odpověď, protože spíše pravidlem je to, že žena nemá „jak“ odejít, i kdyby chtěla. A navíc také proto, přesně podle vyjádření S. Monyové – život s násilníkem je pro ostatní jako sci-fi. I proto taková žena zůstává se svým trýznitelem – samotné se jí to téměř nezdá být skutečné, sama sobě si namlouvá, že to snad jen ona přehání, že je zvýšeně citlivá, že se jí podaří najít východisko, že to zvládne.Navíc ví, že skutečnou pravdu jí nikdo nikdy neuvěří, protože k uvěření není. Někdy je strach spojený i se strachem o blízké, o děti, o rodiče, – ne vždy to je vázáno na ekonomické poměry, ale také na společné zájmy, třeba zvířata… atd. A také na to, že kolikrát odejít ani není kam.

Kam může taková žena odejít, když například nemá finanční prostředky? Do azylových domů? (Ty na toto přizpůsobeny nejsou). K příbuzným, kteří kolikrát nemají o její situaci ani tušení, a kterým ona nechce sama – již z výše uvedených důvodů – nic říkat? Informovat příbuzné, známé, je velice těžké. Týraná žena, pokud se již někomu svěří, tak většinou s jedinou podmínkou: aby o tom mlčeli. Své známé téměř zapřísahá, aby v této věci nic nepodnikali. Sama ví nejlépe, proč. Není kam se ukrýt, není kam utéct. Navíc když muž má vždy možnost znát adresu nového bydliště své ženy. Slyšela jsem názor jednoho psychologa, že týraná žena je se svým trýznitelem zčásti i proto, že chce sama sobě dokázat, že to zvládne a chce si dokázat, jak je dobrá, že to je vlastně její pýcha. Není. Jen to naše společnost ještě nepochopila, že pro týranou ženu, oběť domácího násilí, odejít z tohoto pekla není jak. Je to past, ze které není úniku. A jejíž smyčka se uzavírá. Protože agresivní chování se obyčejně časem stupňuje a graduje. A pokud ne, stává se, že muž již prožité – prošlé násilí považuje za zapomenuté, jako kdyby ani nebylo. Nemlátím, nebiju, nevyhrožuji ti smrtí teď a nyní, tak se vlastně nic nestalo. Dokonce častokrát vyžaduje lásku a péči od ženy, které smrtí vyhrožoval a kterou ohrožoval na životě. Protože žena musí milovat vždy, za každých podmínek.

Jednou vykonané násilí zůstává napořád, dá se odpustit, ale nejde zapomenout. Navíc žena nikdy neví, jestli a kdy se bude násilný útok opakovat, kdy ta chvíle opět nastane; nikdy si nemůže být vedle takového člověka jista a cítit se v bezpečí.

Velice mučivý je také ten pocit, že ten, kdo má milovat, chránit, pečovat – ten svou agresí dává najevo nenávist, nebezpečí, nejistotu.
Ruce, které hladí, na druhou stranu ubližují a zabíjejí – důvěru, lásku, pocit bezpečí.

Kolik takových žen mezi námi žije? Samotných, utrápených, zoufalých, v bludném kruhu své situace, ze které není východisko – navíc ve společnosti, která se domnívá, že východisko a pomoc nabízí? Není tomu tak. Dokazuje to i případ spisovatelky Simony Monyové. Měla spoustu čtenářek a obdivovatelek, mnoho žen četlo a vnímalo její příběh, ale nebylo jak jí pomoci.
Týraná žena je v naší společnosti zoufale sama.

Autorka: Miriam Prokešová
Působí na katedře pedagogiky Ostravské univerzity, kde přednáší filosofii výchovy, multikulturní výchovu a pedagogiku volného času. Je vdaná, matkou pěti dětí. Autorka odborných i několika beletristických publikací.
(převzato z deníku Britské listy www.blisty.cz)

Zdroj: http://www.zenskyweb.cz/stud-vina-a-strach-proc-neodejde-tyrana-zena-od-nasilnika/

Už ma nebudeš biť!

Hoci známa štatistika o každej piatej žene je stále aktuálna, v spoločnosti stále prevláda vysoká miera tolerancie násilia páchaného na ženách. A čo je horšie, často sú to práve ženy, ktorým sa za to pripisuje vina. Existuje spôsob, ako sa brániť, keď vás muž týra? Ako pomôcť týraným ženám vo vašom okolí? 


Možno je to vaša suseda, kolegyňa, možno je to pani, ktorá vám každé ráno s úsmevom predá v stánku obľúbené noviny. Niekedy naozaj nemáme predstavu o tom, aké osudy skrývajú ľudia okolo nás. A možno zažívate niečo podobné aj vy a úspešne to ukrývate pred svetom, pretože sa za svoj „osud“ hanbíte. Na týranej žene nemusí agresivita jej partnera zanechávať iba fyzické následky. Modriny môžete mať aj na duši, nielen pod okom. Za psychické týranie sa považuje aj to, ak vám manžel bráni stretávať sa so známymi či rodinou, ak vás neustále sleduje a kontroluje vám poštu a telefón, ak vás neustále obviňuje, že flirtujete s mužmi, aj keď to nie je pravda, ak vás ponižuje a neustále kritizuje aj v spoločnosti známych, ak sa vám a vašim deťom vyhráža zabitím alebo únosom vášho dieťaťa, ak vám bráni odísť z domu, núti vás k sexu, aj keď to nechcete, a mnoho ďalších foriem. Okrem fyzického, psychického a sexuálneho násilia zo strany partnera existuje aj ekonomické násilie, pri ktorom partner žene odopiera finančné prostriedky  potrebné na nákup nevyhnutných vecí do domácnosti a pre deti.

Kde hľadať pomoc?
Pokiaľ sa ocitnete v pozícii týranej ženy, určite vyhľadajte pomoc a za žiadnych okolností sa neobviňujte! Nech ste už povedali alebo urobili čokoľvek, váš partner nemá právo obmedzovať vašu slobodu a už vôbec vás nesmie biť. Bráňte sa! Pokiaľ máte strach, že by prišiel na to, aké kroky podnikáte na jeho zastavenie, poradíme vám, ako bojovať proti násiliu diskrétne. Na Slovensku existuje niekoľko inštitúcií a organizácií, na ktoré sa môžete obrátiť. Polícia býva často prvým záchytným bodom, ale kým nie je prípad riadne prešetrený, môže násilníka zatknúť iba na 24 hodín. A to môže byť problém. Pokiaľ nedôverujete polícii, odporúčame vám osloviť krízové centrá alebo útulky pre ženy a deti v núdzi, poprípade asociácie, ktoré priamo riešia prípady násilia, ako je Pomoc obetiam násilia s pobočkami po celom Slovensku alebo košickú organizáciu FENESTRA.

Buďte opatrná!
Ak máte podozrenie, že vás váš manžel alebo partner neustále sleduje, vrátane vašich aktivít na internete, a pravidelne vám kontroluje mobil, okrem toho, že je takéto správanie právne napadnuteľné, môžete sa zaistiť tak, aby vám neprišiel na to, že plánujete napríklad odchod z domova. Domáci počítač používajte len na vyhľadávanie informácií o počasí či televíznom programe. Ak si chcete vyhľadať informácie o domácom násilí alebo kontaktovať inštitúciu, ktorá by vám mohla pomôcť, choďte radšej do internetovej kaviarne. To platí aj pre informácie, ktoré by mohli vypovedať o vašom plánovanom úteku, ako sú odchody vlakov či informácie o nových pracovných pozíciách alebo prenájmoch bytov.

Nemeňte svoje zvyčajné zvyky pri používaní počítača a internetu. Nemažte celú históriu, pretože tým vzbudíte mužovo podozrenie dvojnásobne. Radšej z nej odstráňte len inkriminované stránky. Založte si nové e-mailové konto, o ktorom nebude vedieť, a používajte ho iba mimo domáceho počítača. Do názvu emailovej adresy nedávajte nič, čo by vás mohlo nejakým spôsobom identifikovať. Pamätajte, že Google je všemocný! Okrem toho by ste mali pravidelne meniť prístupové kódy a heslá k internet bankingu či e-mailovým kontám. Pri registrácii na nové webové portály uvádzajte o sebe čo najmenej informácií a ako prihlasovacie meno použite radšej pseudonym. Aj na Facebooku. Pozor si treba dávať aj na chaty, ktoré ukladajú históriu, ako je Skype alebo MSN Messenger. Gmail, našťastie, poskytuje možnosť vypnutia ukladania histórie, takže je relatívne bezpečný. Ale radšej sa na to nespoliehajte.

A ešte jedna dobrá rada: nikdy neotvárajte spamy! Okamžite ich neotvorené vymažte! Môžu totiž obsahovať nebezpečné programy, cez ktoré sa dá monitorovať váš počítač. Dvojnásobne opatrná by ste mali byť pri používaní mobilu. Na SIM-ku si nikdy neukladajte čísla inštitúcií, ktoré poskytujú pomoc týraným ženám, pod ich vlastným menom. Nenechávajte ich vizitky na miestach, kde by ich váš partner mohol ľahko nájsť. Inkriminované hovory, či už prijaté, neprijaté alebo volané, vymažte z denníka a to isté platí aj o SMS-kách. Dôležitá informácia pre vás je, že prostredníctvom mobilu vás možno lokalizovať. Operátor je, našťastie, povinný vopred informovať, pokiaľ sa vás niekto snaží nájsť touto cestou. Ak však máte strach, radšej mobil pri úteku vypnite a zapnite len v nutnom prípade. Telefonujte radšej z verejných automatov. Lokalizovať možno človeka aj cez automobilovú navigáciu, takže ak ste použili na útek auto, navigáciu ihneď vypnite.

Ako spoznáte psychicky týranú ženu?
Možno nie ste piata žena, ale podozrenie, že niekto z vášho okolia trpí domácim násilím, mať môžete. Existujú určité signály, ktoré by mohli naznačovať, že žena, s ktorou ste v kontakte, je jeho obeťou. Ak sa náhle prestane s vami stýkať alebo kontakt výrazne obmedzí, ak sa postupne začne vzdávať svojich koníčkov a pravidelných obľúbených činností, ak často ruší dohodnuté stretnutia, je napätá a nervózna, neustále bombardovaná telefonátmi a SMS-kami od partnera. Týraná žena sa väčšinou hanbí vysvetliť, prečo má po tele modriny, alebo sa obhajuje výhovorkami, ktoré sú málo pravdepodobné, nedôveruje iným ľuďom a odmieta rozprávať o svojom súkromí.

Ako s ňou hovoriť?
Nie je ľahké prinútiť týranú ženu k úprimnému rozhovoru o tom, čo zažíva za dverami svojho bytu. Pokiaľ s vami nechce hovoriť, rozhodne ju nenúťte a iba naznačte, že ak bude mať chuť porozprávať sa, kedykoľvek môže prísť. Ak bude s rozhovorom súhlasiť, nájdite si pokojné nikým nerušené a bezpečné miesto. Trpezlivo počúvajte, klaďte stručné a jasné otázky. Povedzte jej, že ju podporujete a vážite si jej dôveru. Týranej žene by ste mali dať jasne najavo, že jej veríte a viete, že za násilie v žiadnom prípade nenesie vinu ona, aj keď jej to partner neustále tvrdí. Podporujte ju vo všetkých rozhodnutiach a ponúknite sa, že jej pomôžete s vyhľadávaním informácií o možných formách pomoci. Určite si dávajte pozor na to, aby ste nespochybňovali, čo vám týraná žena hovorí. Neobviňujte ju z násilného správania jej muža a nehovorte jej, že ho nemala provokovať. Nepýtajte sa jej: „Prečo od neho neodídeš?“ Nezľahčujte partnerovo násilné správanie a neobhajujte ho so slovami, že si  možno len trocha vypil alebo mal zlý deň. Týranej žene nikdy nevnucujte žiadne riešenia, radšej ju veďte k tomu, aby sa rozhodla sama. Bez jej vedomia nikdy nepodnikajte žiadne kroky, pokiaľ nie je ohrozený jej život a zdravie a zdravie jej detí.

Fakty o násilí páchanom na ženách vo vzťahu:
V súčasnosti zažíva násilie vo vzťahu 20 miliónov žien žijúcich v Európskej únii. Na Slovensku ním trpí 21,2 % dospelých žien vo veku 18 až 64 rokov, ktoré majú v súčasnosti partnera. Násilie zo strany bývalého partnera zažilo 27,9 % žien. Podľa toho istého výskumu takmer 70 % žien, ktorých týra ich súčasný partner, má jedno alebo dve deti.

Autor: ALEXANDRA OKÁLOVÁ
Zdroj: http://www.zenskyweb.sk/lafemme/uz-ma-nebudes-bit

Jak na manipulátora

Stali jste se někdy obětí manipulace? Máte kontrolu, zda nejste v područí manipulátora dnes? Není vždy lehké poznat, jaká je pravda. Někdy můžeme naopak nevědomě manipulovat jinými, aniž si to uvědomujeme. Jedinou možností jak to zjistit, je otevřeně do tohoto tématu sami za sebe vstoupit. Protože se při své práci setkávám s manipulací a vnímám ji jako aktuální téma, přináším Vám úryvek z knihy Isabelle Nazare-Aga - Nenechte sebou manipulovat. 
Nechte se inspirovat.

Oběti manipulace prožívají velmi těžké situace. Jen málokterým z nich se podaří vymanit se z manipulátorova neblahého vlivu. Přitom je možné se před ním chránit. Prvním krokem k znovu nabytí padesáti procent svobody a vyrovnanosti je odhalení manipulátora, dále je nutné snížit pocity viny, zranitelnost a změnit své postoje, chování a přesvědčení. Nějakou dobu to trvá – tři měsíce až tři roky, podle citového pouta, které nás k manipulátorovi váže. Jsme však za tento vliv odpovědní i my? Psychologové a psychoanalytici by mohli odpovědět, že jedině my sami můžeme za to, když sebou necháme manipulovat, obviňovat se a ničit. Částečně je to pravda, ale celý problém je poněkud komplikovanější, než se na první pohled zdá. Manipulace se přímo napojuje na kodifikované a společensky ustálené hodnotové okruhy. Řídíme se společenskými zákony a zásadami, které manipulátor dokáže využít ke svému prospěchu tím, že je oddělí od jejich skutečných hodnot. Manipulátor s oblibou používá jako prostředek ovlivňování pocit viny. Co by se však stalo s lidskou společností bez vymezení pojmů dobra a zla? Při sebemenší příležitosti bychom z hněvu nebo pocitu zklamání mohli bez jakýchkoli zábran odstranit předmět svého trápení, a to dokonce i zabitím. Neexistovala by žádná morální povinnost, rodiče by opouštěli děti, když by jim sebeméně překážely, vlastní zájmy by vždycky stály na prvním místě. Každý z nás zažívá určité pocity viny. Problémy nastávají, když jsou takové pocity přehnaně silné, přesahují hranici racionálna a brání nám spokojeně žít. Většina ne zcela vyrovnaných jedinců však tuto hranici jasně nevidí. Manipulátoři jejich slabinu záhy rozpoznají a zneužívají jí. Dokonce dokážou hranici zcela smazat, aby mohli se svou obětí dělat, co se jim zlíbí.

Truchlení nad ideální komunikací a manipulace

O žalu a truchlení se obvykle hovoří v souvislosti s obdobím po úmrtí někoho blízkého. V psychologické terminologii se však truchlení vztahuje k období postupného přijímání rozchodu nebo zřeknutí se něčeho. Truchlení nad ideální nebo normální komunikací spočívá v přijetí skutečnosti, že se s manipulátorem „normálně“ komunikovat nedá!

Takové zjištění je bolestné, protože situaci určitým způsobem zafixuje. Vy však přesto dále chováte naději, že přimějete dotyčnou osobu, aby se změnila. Naděje vám dodává trpělivost, vy se dále pokoušíte vztah někam směrovat, ale vaše snažení vám přinese jen další trápení. Situace se navzdory veškerému úsilí po celá léta nikam nevyvíjí a vztah se pro vás stává nezvladatelným stresorem.

Zbývá však jedna věc, s níž můžete pracovat, a to je očekávání změny. Přestaňte očekávat změnu a doufat v zázračný obrat v manipulátorově chování. Přeměny manipulativních osobností jsou nesmírně vzácným jevem. Jak dlouho, kolik let už zkoušíte nejrůznějšími způsoby dobře vycházet s manipulátorem, a přitom si zachovat spontánnost, autenticitu a svobodu? Kolik trápení, pochybností a stresu vám tato léta přinesla? Jak dlouho ještě budete čekat na příznak skutečného a definitivního zlepšení?

Pokud se stále držíte přesvědčení typu „nakonec snad pochopí, že takovým způsobem nás k lepší práci nemotivuje“, „je důležité vycházet se všemi kolegy“ nebo „sourozenci spolu musí dobře vycházet“, znamená to, že stále ještě doufáte v ideální vztahy a hodláte ctít své zásady za každou cenu. 
Řídíte se svými zásadami a ideály, nikoli skutečností, že vaše vztahy jsou naplněny utrpením.
Ať už jde o kohokoliv, byli jste dosud s tímto člověkem v dobrých vztazích? Pocítili jste někdy, že s vámi autenticky komunikuje? Přináší vám tento vztah pohodu a radost?

Připustíte-li, že se manipulátor řadí k patologickým osobnostem, přestanete snad očekávat, že se změní. Proces truchlení, který následuje, proběhne sice rychleji, ale uvědomte si, že trvá přinejmenším několik měsíců. Čím je váš vztah k určité manipulativní osobnosti silnější, tím bude truchlení delší.

Když truchlení skončí, přestanete být citliví na její slova a činy. Nakonec se jejím nejzjevnějším manévrům začnete smát. To je výborné znamení. Znamení toho, že se vás už celá situace tolik nedotýká, stejně jako lidí lhostejných k manipulátorům. Už neočekáváte, že se manipulátor uzdraví. Je to smutné, je to škoda, ale je to také jediný způsob, jak v takovém vztahu netrpět. Když pochopíte, že nutně musíte změnit své psychické schéma, vzdát se naděje, a že taková změna nějakou dobu potrvá, začnete se k manipulativní osobě chovat jinak. Nečekejte, až si odtruchlíte nedosažitelnost ideálního vztahu – začněte používat kontramanipulaci a uplatňovat jednoznačně a zároveň ohleduplně vlastní názor.

Zdroj: http://www.hynekvidlak.cz/blog/jak-na-manipulatora

Vztahová manipulace: Ovládající a ovládaní

Škatulata, batulata, hejbejte se! Nevinná hra, říkáte si. Někdo však musí dát „povel“. Někdo musí tahat za nitky...

 

Když láska bolí..., co si při těchto slovech představíte? Latexové oblečky, náramky, důtky a kapky krve? Možná. Láska mezi dvěma lidmi může být ale zničují i bez použití fyzického násilí. Stačí, když si za partnera najdete manipulátora. Člověka, který je milý, pozorný, ale přesto dokáže vaše ego doslova zadupat do země. Skončíte s migrénou, v depresích, s roztříštěným sebevědomím. Manipulátor potřebuje oběť, kterou postupně vysává. Nejednou končí taková láska  třeba i sebevraždou.

Dokonalá past

Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Snad každý z nás se při námluvách snaží ukázat jen ty lepší stránky osobnosti. Neznamená to ale, že ze sebe vykouzlíme dočista jiného člověka. Manipulátoři ovšem ano. Proto je tak těžké odhalit je hned na začátku a nenechat se zaplést do jejich sítí. „Měla jsem přítele, který byl na samém počátku vztahu ztělesněná pozornost. Neustále mě někam zval, dostávala jsem dárečky, posílal zamilované esemesky,“ vzpomíná na svoje seznámení s manipulátorem Linda. Naštěstí patří mezi ženy, které dokázaly odvrácenou tvář svého přítele poznat brzy – už po čtyřech měsících.
„Václav se choval jako ten nejzamilovanější chlap na světě. Ale jen do té doby, než jsem povýšila v práci a musela jezdit na služební cesty. Pak mě začal bombardovat textovkami typu: ‚Ty si tam určitě s někým užíváš a na mne nemyslíš.‘ Myslela jsem, že ho to přejde, ale nakonec byl i vulgární, prozváněl mi telefon, když jsem měla důležité obchodní schůzky, a doma mi dělal hrozné scény, proč jsem to nebrala. Tak jsem ho poslala k šípku.“

Ať je to ten nebo ten

Láska je prý slepá, ale přijde den, kdy musíte prohlédnout. Někdy je to po měsíci, jindy po letech. Manipulátoři se nevyskytují v žádné zvláštní rezervaci, i když by měli. Dost často je najdeme na vysokých postech lékařů, učitelů, politiků... Manipulátor je typ osobnosti, nestanete se jím tedy jen proto, že občas posunete přítele tam, kde ho chcete mít. Navozuje u ostatních pocit viny a odvolává se přitom na lásku a přátelství. Zpochybňuje vaše dobré vlastnosti a dost často si bere do pusy i vaši rodinu a přátele. Závidí, a to dokonce i vám. Dělá ze sebe oběť, aby ho ostatní litovali. Nikdy vás pořádně neposlouchá nebo z ničeho nic přeskočí k jinému tématu. Nesnáší kritiku, lže a mění své názory podle toho, s kým se zrovna nachází. Je egocentrický. Našla by se spousta indicií, které dokáží odhalit manipulátora.
Takový člověk je kombinací hned několika předchozích bodů. Jestliže váš přítel dává trvale přednost hokejovému zápasu v televizi, a to i přesto, že mu říkáte něco zásadního, je to sice smutné, ale ještě nemusí patřit k manipulátorům. Jejich největší zákeřností je, že svoje sítě rozhodí až po nějaké době. Zlom například přichází po nastěhování se do společné domácnosti, po svatbě nebo narození dítěte. Z milého mužíčka se stává tyran, který postupně přidává jedovatých poznámek, rozkazů a nesmyslných nápadů. Před ostatními si ovšem stále drží svou hezkou, sympatickou masku. Zapomeňte na to, že se takový člověk změní. Pravděpodobnost je takřka nulová. Nepomůže žádný klidný rozhovor. Dialog s manipulátorem je nemožný. Staví na lži a je schopný měnit své názory z minuty na minutu. Místo nikam nevedoucích diskusí se naučte vidět všechny rozpory, které pronáší. Včetně slibů, jež nikdy nesplní.

Co je to láska?

Pro každého z nás je definice lásky jiná. Určitě se ale shodneme, že vztah k jinému člověku nás má posílit, posunout dopředu a motivovat do života. Partner by měl povzbudit naše sebevědomí, stejně tak jako my to jeho. Pokud dojde na problém, měli bychom ho řešit společně a hlavně konstruktivně. Na takové chování ze strany manipulátora však rovnou zapomeňte. Jeho životní radostí není vidět váš úsměv, ale slzy. Manipulátora uspokojuje, když může po kouskách ničit vaše sebevědomí. Na běžný pořádek se tak dostávají jízlivé poznámky a ponižování. Z partnera manipulátora se stává uzlíček nervů... „Před ostatními jsme vypadali jako šťastná rodinka, které nic nechybí. Jen ale zaklaply dveře, shodil René masku a ukazoval svoji pravou tvář. Podle něj jsem za nic nestála a pravdu měl jen on.“
Sylva vydržela s manželem osm let. Během té doby se z ní stala vyhaslá sopka a nakonec musela vyhledat psychiatra. Mají dvě dcery a právě kvůli nim nedokázala včas odejít. Upadla do depresí. Na všechno byla sama. René na ní nechal výchovu dětí, péči o domácnost a veškeré vyřizování týkající se nového bytu. Když se chtěla vrátit do práce, aby nebyla izolovaná od okolního světa, podrýval její sebevědomí natolik, že hledání zaměstnání vzdala. „Teprve když jsem se zhroutila a dostala se do péče doktorů, došlo mi, že něco není v pořádku. Jeho nadávky před dětmi, pomlouvání mých přátel a rodiny... Zpětně jsem se dokonce dozvěděla, že jim lhal. Tvrdil to, co já nikdy neřekla: že je nemám ráda, že s nimi nechci na dovolenou a další nesmysly. V klidu nemocnice jsem si uvědomila, že takhle to dál nejde. Potajmu jsem si sehnala podnájem a přestěhovala se rovnou tam. Podala jsem žádost o rozvod a teď bojujeme o dcery.“

Nejlepší obrana je útok
Využijte všech slabin, které manipulátor má. Pokud chcete tuhle bitvu vyhrát, musíte si zachovat chladnou hlavu. Ideální je takový vztah okamžitě skončit. To se ale lehce říká a už podstatně hůř dělá. Nenechte se izolovat. Manipulátoři mají rádi svoji oběť sami pro sebe, to ale nedopusťte. Dál udržujte kontakt s přáteli a rodinou. Ptejte se na jejich názor, rozebírejte situace, které se vám nezdají. Určitě dojdete k tomu, že urážky a ponižovaní skutečně nejsou ve vztahu běžná věc. Nenechte se ani odradit, když vám přátelé neuvěří. Předložte pár konkrétních situací. Stejné je to i s prací. Jste-li zrovna na mateřské, navštěvujte různé kurzy a kroužky. Důležité je zachovat si rozhled a nezakrnět. Obklopte se lidmi, kteří vaše sebevědomí, na rozdíl od partnera, povzbudí. Budete tak mít více sil čelit stresu.

Zapisujte si všechny důležité výroky partnera na vaši adresu. Budete mít konkrétní argumenty, až opět spustí, že tohle on přece nikdy neřekl. Nenechejte se uchlácholit vyznáním lásky, nebo výhrůžkou sebevraždy. Jde jen o slova, manipulátor se má příliš rád, než aby si ublížil. Ukažte mu svoji sílu. Na jeho urážky odpovídejte s klidem. Dokažte mu, že nad vámi už nemá žádnou moc. Všímejte si sama sebe. Opravdu jste přibrala, nebo jen natolik přítel podkopal vaše sebevědomí? Máte nečekané bolesti hlavy, objevila se vám vyrážka a trpíte nespavostí. Pak za tím možná bude neustálý stres, který s manipulátorem zažíváte. Nenechte se zničit. Najděte v sobě poslední kapky odvahy a rozejděte se s ním. Máte celý život před sebou.

A hlavně – chcete-li manipulátorovi vypálit rybník – mějte se ráda. Nenechejte si vysát ani kousek sebeúcty. Odejít není snadné a vyžaduje to hodně sil. Budete-li pochybovat a doufat, že se to zase „urovná“, podívejte se kolem sebe. Nejste jediná oběť manipulátora, už i jiné dokázaly odejít.

Neříkají, že jsou rády, že odešly, ale že to měly udělat dřív.

Zdroj: http://www.jenprozeny.cz/laska/27157-vztahova-manipulace-ovladajici-ovladani?page=0,2

Jak poznat manipulátora

Foto: Petr Weigl

Manipulátoři jsou mezi námi, a dokonce zaujímají prestižní místa na sociálním žebříčku. Jsou lékaři, novináři, učiteli a většinou vykonávají povolání spojené s nějakým druhem moci. Ale najdeme je i mezi ženami v domácnosti nebo kadeřníky… Činnost, které se věnují, z nich manipulátory nedělá. Manipulace není výsadou žen nebo mužů. Manipulátoři se nevyskytují častěji na určitých místech. Působí ve společnosti, v rodině, v partnerských vztazích i na pracovištích. 

Manipulátor je typ osobnosti, není to ten, kdo někdy užije taktiku manipulace. Jedná se o narcistickou osobnost, která je z psychiatrického hlediska patologická, ale četnější hlubší studie o ní chybí.
Je tedy zásadní rozdíl mezi být manipulátor a používat manipulaci. Ne, skutečně nejsme všichni manipulátoři, protože ti představují přibližně tři procenta populace. Zajímají nás však, protože systematicky působí značná devastující poškození devadesáti procentům lidí ve svém okolí. 

Čím se manipulátor vyznačuje?

Pro definování těchto osobností se sice používá termín „manipulátor“ nebo „osobnost s manipulativními rysy“ či „s manipulativním jednáním“, ale neznamená to, že takoví jedinci neustále projevují jen své temné a démonické stránky. Jako všichni lidé mají i manipulátoři pozitivní vlastnosti, a právě proto je obtížné rychle a jednoznačně jejich osobnost odhalit. Svými slovy, činy a postoji neustále lidi ve svém okolí matou. Tato kniha, doplněná konkrétními pravdivými příklady, skutečné manipulátory pomáhá rozpoznat. Manipulátory charakterizuje třicet znaků. Pokud chcete vědět, zda máte co činit s manipulátorem, musíte zjistit, jestli odpovídá nejméně deseti charakteristickým znakům. Při nižším počtu znaků se jedná spíš o ojedinělé chování a postoje, které sice neblaze ovlivňují vývoj vašeho vztahu, ale nelze hovořit o „manipulátorovi“.
Manipulátor:

1. Navozuje u ostatních pocit viny a dovolává se přitom rodinných vztahů, přátelství, lásky, profesionální zodpovědnosti atd.
2. Dává druhým najevo, že nesmějí nikdy měnit názor, musí být dokonalí, všechno vědět a okamžitě reagovat na žádosti i otázky.
3. Využívá morálních zásad druhých k naplnění vlastních potřeb (zdvořilosti, lidskosti, solidarity, laskavosti štědrosti, hodnocení „dobrá“ nebo „špatná“ matka apod.).

Manipulátor dokáže u druhého vyvolat pocit viny za pomyslná pochybení. Používá zdánlivě logická zdůvodnění a morální zásady, jimiž se ohání podle toho, jaký cíl si vytkl. Umí podivuhodně překroutit skutečnost a zcela zmást osobu, s níž hovoří. Má-li tato osoba sklon brát na sebe zodpovědnost nebo vinu za všechno možné, stává se okamžitě manipulátorovým oblíbeným cílem.
Manipulátor je mistrem v postupu zvaném „dvojitá vazba“ (double bind). Bohužel není jediný, kdo ji používá. „Dvojitá vazba“ je paradoxní komunikace, při níž jsou dvě navzájem si odporující zprávy vysloveny tak, že když vyhovíte jedné, neuposlechnete druhé. Například vám někdo vyčítá, že jste nevzdělaný, ale současně na vaši otázku (chcete se dozvědět víc o určitém tématu) odpoví: „Jen přemýšlej!“ Nebo: „Je úplně zbytečné něco ti o tom říkat, stejně se v tom nevyznáš!“ Narazili jste na typickou dvojitou vazbu – ať uděláte cokoli, vždycky budete mít pocit, že za nic nestojíte.

4. Zpochybňuje dobré vlastnosti, schopnosti a osobnost druhých, kritizuje a soudí je a hovoří o nich s despektem.
5. Závidí, dokonce i rodičům, příbuzným nebo partnerovi.
6. Lichotí, dává dárky nebo nečekaně prokazuje drobné úsluhy, aby se zalíbil.

Manipulátor dennodenně kritizuje. Nepřímo nebo zcela otevřeně. Obrací se přímo na vás nebo využívá prostředníky. Ačkoli někteří kritikám nakrátko uniknou, všichni kolem manipulátora, ať dělají co dělají, představují potenciální terče jeho útoků. Protože dokonalost neexistuje, je tu on, aby na to upozorňoval… druhé! Hodí se každá příležitost, zkritizuje například i kvalitu rajčat, která jste právě koupili.
Jeho psychický život je zřejmě úzce spojen se „snižováním hodnoty druhých“, jako by si tak budoval vlastní „zdraví“. Lze ho přirovnat k člověku, který se topí a tlačí pod vodu hlavu svého zachránce, aby sám přežil. Jako by život a vztah k druhým byl jen věčný boj. K dosažení svých cílů neváhá použít lichotek a pochval (je trpělivý, dokáže čekat dlouho, dokonce i velmi dlouho). Některé jeho pochvaly jsou upřímné, ale mohou se obrátit proti vám. Snaží se zmocnit toho, co nemůže mít – dobrých vlastností svých bližních, nadání, úspěchů i jejich materiálních statků.

7. Dokáže ze sebe dělat oběť, aby ho ostatní litovali (přehání závažnost nemoci, stěžuje si na nesnesitelné lidi ve svém okolí, na pracovní přetížení apod.).

Manipulátor se s oblibou staví do role oběti. Štěstí se na něho nikdy neusměje, jak tvrdí. Prohlašuje, že je obětí neschopnosti, omezenosti a slabosti druhých. Onemocní-li, přehání své potíže, jako by už měl smrt na jazyku. Můžete za to vy, lékař, nebo mu zkrátka život nikdy nepřeje. Pokud onemocníte vy, žádnou pomoc od něho nečekejte. Podle něj svou nemoc jen předstíráte.

8. Snaží se vykroutit ze zodpovědnosti a svaluje ji na druhé.

Manipulátor se snaží zbavit zodpovědnosti, jestliže ztrácí kontrolu nad řešením nějakého problému. Svaluje zodpovědnost na druhé nebo na systém. Pokud se však záležitost „obrátí k dobrému“, stále zdůrazňuje, že na tom má nehynoucí zásluhy. Někdy se stáhne do pozadí, je-li nutné učinit rozhodnutí, ale bude první, kdo vám vyčte, že jste nedospěli k očekávaným výsledkům.

9. Nesděluje jasně své žádosti, potřeby, pocity a názory.
10. Obvykle odpovídá neurčitě.
11. Neomaleně mění téma uprostřed hovoru.
12. Vyhýbá se pracovním schůzkám a poradám, utíká z nich.
13. Nechává své vzkazy vyřizovat jinými lidmi nebo se uchyluje k nepřímému sdělení (místo osobního rozhovoru telefonuje, nechává písemné vzkazy).
14. Své žádosti zakrývá logickými důvody.
15. Hlásá lež, aby se dověděl pravdu, překrucuje a interpretuje výroky druhých.
16. Nesnáší kritiku a popírá zcela zřejmá fakta.
17. Skrytě vyhrožuje nebo otevřeně vydírá.

Manipulátor hovoří, ale nekomunikuje autenticky. Nanejvýš vyjádří své sdělení ironicky a nepřipustí dialog. Překrucuje a interpretuje slova druhých, aniž by se jich zeptal a ověřil si jejich záměry a úmysly.
Uniká z diskusí, které ho nudí; buď odejde, nebo převede řeč jinam (dá jí jiný obsah i smysl) a jeho protějšek už pak nerozumí ničemu. Neformuluje svou žádost jasně, ale raději položí otázku oklikou, aby mohl na základě odpovědi druhého dojít k závěru sám. Například místo aby požádal o opravu auta: „Mohl byste se mi dnes večer podívat na karburátor?“ poznamená třeba: „Vy jste dobrý automechanik, viďte?“ Stejně tak i jeho odpovědi zdaleka nejsou jasné. Při diskusi dokáže dokonale „mlžit“ a přivolí k ní jen tehdy, pokud předem ví, že z ní vyjde vítězně. Nesnáší, abyste dělali jakékoli poznámky na jeho účet, kritizovali ho nebo mu dokonce něco odmítli. Mlčí-li, znamená to, že v sobě něco dusí a obrací to zprava zleva, nebo kalkuluje. I nejmírnější kritika v něm vyvolává silnou úzkost, kterou se pokouší zakrýt jedovatými poznámkami na vaši adresu. Cítí-li se v ohrožení a bojí se, že ke svému cíli nedospěje, sáhne někdy ke skrytému vyhrožování. V rodině nebo v partnerském vztahu se manipulátor uchyluje k vydírání nebo vyhrožuje sebevraždou, dokonce jen proto, aby z partnera vymámil vyznání lásky.

18. Zasívá nesvár, podněcuje podezíravost, rozděluje, aby mohl lépe panovat, a je schopen rozvrátit cizí manželství.
19. Mění názory, chování a pocity podle situací a osob, s nimiž je právě v kontaktu.
20. Lže.

Postupné rozštěpení pracovního týmu, rodiny nebo skupiny přátel po příchodu nového člena (manipulátora) by nás mělo přimět k zamyšlení. Manipulátorovi „vadí“ lidé kolem něj, kteří si dobře rozumějí. Dokáže tedy vyvolat podezřívavost a nedorozumění mezi jedinci z dotyčné skupiny, jinak řečeno, zasívá svár, „rozeštvává je“. Nesoulad se projevuje poznenáhlu a většinou nikdo nedokáže určit, odkud vlastně pochází. Je manipulátor nestálý a náladový? Zcela určitě. Manipulátor dokáže měnit chování, postoje, způsob řeči, názory, a dokonce i rozhodnutí, podle toho, zda je právě s tím nebo oním člověkem. Náhle měnívá mimiku, úsměv i intonaci, ale jeho podivnou metamorfózu jsou schopni rozpoznat jen jeho blízcí. Jako by pocity a emoce v pozadí jeho neverbálních reakcí neměly žádný reálný základ. Manipulátor jeden den něco sdělí a za tři dny se lze od něho dozvědět úplný opak. Jestliže na rozpor upozorníme, je možno očekávat, že kategoricky popře, že změnil názor, a ještě nám vyčte, že jsme předtím nic nepochopili nebo se přeslechli. Nemáme-li svědky, může se nám dokonce stát, že zapochybujeme, zda nemáme vadu sluchu. Manipulátor je tedy hotový mistr v umění lhát. Zdá se, že si ani neuvědomuje, v čem všem a jak často lže a předstírá. Neznamená to ovšem, že si to nikdy neuvědomuje.

21. Sází na nedostatečné znalosti druhých a snaží se vyvolat dojem, že „má navrch“.
22. Je egocentrický.
23. Jeho slovní projev zní logicky a koherentně, ale jeho postoje, činy a způsob života svědčí o pravém opaku.
24. Často až na poslední chvíli vysloví požadavky, dává pokyny a nutí druhé jednat.
25. Nedbá na práva, potřeby a přání druhých.
26. Nedbá na žádosti druhých (ačkoli tvrdí pravý opak).
27. V jeho přítomnosti se lidé cítí nepříjemně a nesvobodně.
28. Přiměje nás dělat věci, které bychom pravděpodobně o vlastní vůli nedělali.
29. Jde za svými cíli důsledně, ale na úkor druhých.
30. Lidé, kteří ho znají, o něm stále hovoří i v jeho nepřítomnosti.

Pokud se domníváme, že máme co činit s manipulátorem, snažme se mít stále na paměti uvedené charakteristické znaky. Díky nim se lze postupně naučit rozpoznávat některé projevy spojené s tímto typem osobnosti. Určit takovou patologickou osobnost opravdu není snadné. Právě proto používáme termín „manipulátor“, „osobnost s manipulativním jednáním“. Tím spíš, že masky těchto lidí jsou leckdy mnohem příjemnější, než by se zdálo z vyjmenovaných charakteristických znaků. Nejčastěji se vyskytují tyto masky: sympatický, okouzlující, altruistický, vzdělaný, nesmělý a nakonec ta, kterou lze rozpoznat nejsnadněji – diktátor (nepříjemná maska). Jak uvádí kniha Nenechte sebou manipulovat, s těmito vyšinutými lidmi lze prožívat i příjemné chvíle. Právě proto jsou lidé v jejich okolí zmatení a destabilizovaní, když nastane nevysvětlitelný obrat. Většina ostatních lidí nemůže pochopit, že by člověk (například) tak milý mohl být „manipulátor“ nebo „manipulátorka“. Protože to nechápou, hledají vysvětlení jinde. Mnohdy tedy je velmi těžké přesvědčit oběti (lidi, kteří měli nějaký vztah – partnerský, rodinný, společenský nebo pracovní – s hluboce narušenou osobou), aby si uvědomily klamná zdání, za nimiž se manipulátor skrývá.

Zdroj: http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=2050

Domáce násilie - týranie

Základné pojmy: Násilie voči ženám a domáce násilie

Domáce násilie (či násilie v rodine) je významným sociálnym fenoménom formy násilia, rozšíreným po celom svete.
Všeobecne sa násilie stotožňuje najmä s fyzickým násilím. Násilím je však každá forma ubližovania, prejavu nadvlády, zneužívania moci, vyhrážania, fyzického, sexuálneho a psychického nátlaku. Inými slovami - domáce násilie môže mať rôzne formy.

Medzi najčastejšie patria: fyzické týranie ( napr. škrtenie, bitie päsťami, kopanie, fackovanie, mlátenie o stenu, vyhrážanie zbraňou, dusenie, popálenie, vláčenie za vlasy), slovné útoky, psychické týranie (napr. znevažovanie a ponižovanie ženinej osobnosti, jej zosmiešňovanie, nečakané "kontrolné" návštevy či telefonáty, prenasledovanie, vzbudzovanie strachu, nezmyselné príkazy, psychohry), sociálne týranie (izolácia od okolia), sexuálne zneužívanie (znásilnenie, nútenie k nechceným sexuálnym praktikám), ekonomická kontrola (napr. obmedzený prístup k peniazom, neposkytovanie peňazí na chod domácnosti, ale aj zákaz chodiť do práce), nátlak ( napr. ohrozovanie fyzickým násilím, zastrašovanie rôznymi spôsobmi, rozkazovanie, čo má žena urobiť, nečestné ovplyvňovanie detí, odopieranie spánku a potravy, vyhrážanie samovraždou alebo inou formou sebadeštruktívneho chovania, pokiaľ žena neučiní to, čo si partner praje).

Ďalšie definície:

Domáce násilie alebo násilie voči žene v intímnom vzťahu je fyzické, sexuálne, emocionálne a psychické týranie ženy mužom, s ktorým je alebo bola v intímnom vzťahu. Toto násilie môže byť aktuálne, hroziace, alebo môže ísť o pokus (Holder 1994).
Rada Európy ho v roku 1986 definovala takto: "Násilné chovanie v rodine zahŕňa akýkoľvek čin alebo opomenutie, spáchané v rámci rodiny niektorým z jej členov, ktoré podkopávajú život, telesnú alebo duševnú integritu alebo slobodu iného člena rovnakej rodiny, alebo vážne poškodzujú rozvoj jeho osobnosti".
Pokiaľ by sa obete trestných činov rozdelili podľa deliktov, ktorými boli viktimizované (napr. obete lúpeží, krádeží, podvodov a pod), potom by osoby týrané svojim partnerom obsadili hornú priečku čo do častosti výskytov. Podľa empirických výskumov postihuje domáce násilie asi 10% partnerských vzťahov, niektoré výskumné správy však uvádzajú podstatne vyšší výskyt.

 

Súkromie ako miesto činu

K domácemu násiliu dochádza vo vnútri reálneho osobného vzťahu medzi mužom a ženou, ktorý môže mať podobu manželstva alebo vzťahu druh - družka.
Domáce násilie je špecifické tým, že sa odohráva za múrmi domovov, medzi štyrmi stenami, prípadne na miestach, kam nedosahuje verejná kontrola (hoci v prípadoch, kedy hrozí, že násilník prestane ovládať život obete, je schopný ju sledovať a napadnúť aj pred zrakmi cudzích ľudí). Obeť je v priebehu napádania vždy izolovaná od možnosti akejkoľvek pomoci zvonka. To, že sa domáce násilie odohráva v skrytosti domovov, je na jednej strane dôvodom, prečo zostáva často aj niekoľko rokov utajené, a zároveň je to tiež príčinou toho, že sa oň ľudia príliš nezaujímajú. Považujú ho totiž za súkromnú záležitosť. Je ale treba zdôrazniť, že domáce násilie je negatívny, celospoločensky nežiadúci jav, ktorý nie je možné v žiadnom prípade vnímať ako súkromnú záležitosť jednotlivca, či rodiny. Nezriedka však dochádza k jeho bagatelizácii a zosmiešňovaniu, čo v konečnom dôsledku veľmi sťažuje možnosť zlepšenia situácie žien, ktoré sa stávajú jeho obeťami. Násilie nie je možné nijako ospravedlňovať: fyzické alebo psychické týranie, ktoré vyjadruje moc nad druhou osobou, nemôže byť súkromnou záležitosťou, nad ktorou spoločnosť privrie oči. Bežnými svedkami takéhoto násilia sú deti, ktoré sú ním silne traumatizované a následky si ponesú po celý život. Taktiež môžu tieto deti preberať podobné vzorce chovania a sociálne patologické chovanie neskôr ďalej reprodukovať.

 

Špecifiká domáceho násilia v porovnaní s inými násilnými prejavmi

Okrem faktu, že ide o násilie v rodine páchané blízkymi osobami, patrí medzi základné špecifické znaky domáceho násilia faktická nerovnosť v postavení obete a násilníka. Cieľom násilníka je dostať obeť pod svoj vplyv a kontrolu. Metódy, ako ovládnuť druhú osobu, sú založené na systematickom a opakovanom spôsobovaní psychickej traumy. Dôvodom, prečo sa obeť snaží násilnikovi vyhovieť, je snaha minimalizovať možnosť jeho násilného chovania a tiež aj viera, že pokiaľ sa obeť prispôsobí, situácia sa zmení. Niekedy ženy považujú násilie za súčasť vzťahu a odmietajú ho riešiť. Požiadavky násilníka a snaha obete tieto požiadavky splniť sa ale stupňujú a začína sa roztáčať tzv. špirála domáceho násilia.
Skutková podstata domáceho násilia sa nevzťahuje na ojedinelé roztržky či hádky, ani na argumentačné konflikty medzi partnermi, ktoré skĺznu do násilnej podoby. Domácim násilím sa mieni veľmi tvrdá a nezdravá podoba partnerských vzťahov, označovaná ako zneužívanie partnera. Z pohľadu obete ide najprv o ľudskú dôstojnosť, potom o osobné bezpečie a nakoniec o život. Rodinná terapia v týchto prípadoch väčšinou nie je účinným riešením.

 

Špirála domáceho násilia

Väčšinou bohužiaľ platí, že domáce násilie sa nedá jednoducho vyriešiť. Ide o dlhodobú záležitosť, ktorá prebieha v akomsi cykle, ktorý sa môže opakovať aj niekoľko rokov, a toto násilie samo od seba neprestane. Domáce násilie väčšinou máva veľmi nenápadný začiatok, a mnoho obetí vlastne nie je ani schopných jeho začiatok definovať. Spočiatku nenápadné prejavy naberajú na intenzite a intervaly medzi jednotlivými fázami sa postupne skracujú. Útoky sa stávajú krutejšími a rafinovanejšími.
Často sa stáva, že to, čo spočiatku ženám imponuje ako dôkaz lásky partnera, sa postupne mení v domáce násilie. Napr. prehnane pozorný manžel, najprv vyzdvihujúci ženu z práce, neskôr trvá na odchode ženy z práce do domácnosti a uvádza dôvody pre jej odchod, ako napríklad kvalitnejšia starostlivosť o deti, starostlivosť o ženine zdravie a podobne. Často obmedzuje aj styk ženy s jej pôvodnou rodinou a vysvetľuje to tak, že styky s rodinou majú na ženu či deti zlý vplyv. Po určitom čase žena zistí, že už nemá žiadne iné kontakty, s nikým sa nestretáva a je úplne izolovaná.
Pre domáce napätie sú typické tri fázy:

• 1. fáza vystupňovania napätia - tejto fáze predchádza dusno a napätie. Násilník vyvoláva hádky, žiarlivostné scény, kritizuje, zosmiešňuje a ponižuje obeť slovne, alebo sa jej vyhráža. Snaha obete predísť násiliu sa demonštruje ako úslužnosť a ochota, obeť si neuvedomuje, že problém je na strane partnera, vinu za konflikt pripisuje sebe, a verí, že konflikt je vyprovokovaný jej správaním sa.
• 2. samotný akt násilia - násilník časom stráca kontrolu a prepuká násilie psychické a fyzické. (fyzický útok, psychický nátlak, ktorý má za cieľ pokoriť ženu, sexuálne zneužitie)
• 3. posledná fáza - odprosovanie, ospravedlňovanie sa násilníka, zvaľovanie viny na ostatných ( kvetiny, darčeky na uzmierenie, odprosovanie na kolenách, plač, sľuby, že sa už nikdy nič podobné nebude opakovať, obviňovanie ženy, že za to môže vlastne ona sama)

Tieto obdobia sa v násilnom vzťahu neustále opakujú. Jediné, čo sa mení, je intenzita týrania, ktoré sa zväčšuje a mení sa aj pomer dĺžky trvania jednotlivých fáz. Väčšinou sa skracuje fáza "rodinného kľudu" a predlžuje sa fáza týrania a vytvárania napätia.

 

Násilník

Faktom je, že jednotlivé útoky i domáce násilie v celku nič konkrétneho neriešia a násilník nepoužíva agresiu k cieľu či účelu, ktorý by otvorene deklaroval. Inými slovami, domáce násilie nie je afektívne ( t.j páchané v stave silného emocionálneho rozrušenia), jeho psychologickú kvalitu najlepšie označuje výraz - týranie partnera.
Problematické správanie sa domácich útočníkov sa nedá uspokojivo vysvetliť ani pôsobením situačných faktorov alebo momentálnou životnou situáciou . Vonkajšie stresy - ako napríklad nedostatok financií, nemusia hrať žiadnu rolu (domáce násilie sa vyskytuje aj u materiálne a spoločensky veľmi dobre situovaných ľudí). Takisto provokácie zo strany obete neprichádzajú do úvahy, naopak - obeť domáceho násilia sa zvyčajne vyznačuje tzv. extrémnou láskavosťou, t.j z násilníckeho partnera má strach a robí všetko pre to, aby mu vyhovela a udržala čo najdlhšie kľud. Prekonaná je aj interakčná koncepcia, ktorá na domáce násilie nazerala ako na poruchu partnerskej komunikácie.
Domáce násilie sa deje, bez toho, že by bolo zrejmé prečo, alebo čo tým trýzniteľ vlastne sleduje.
Kľúčová je osobnosť páchateľa - v súčasnosti prevláda názor, že najpravdepodobnejšou príčinnou okolnosťou domáceho násilia je patričné osobnostné založenie. Tomu zodpovedá i pojem zneužívanie partnera, ktorý naznačuje istú podobnosť domáceho násilia s problematikou zneužívania detí. V oboch prípadoch totiž kľúčovú rolu zohráva osobnosť páchateľa, pričom správanie sa zneužívanej obete je z hľadiska iniciácie násilia druhoradé, ovplyvňuje len detaily v spôsobe realizácie.
Pozornosť je venovaná aj úlohe alkoholu v domácom násilí. V súčasných koncepciách je mu pripisovaná rola katalyzátora, či spúšťača, no nie príčiny násilného konania. Podľa niektorých autorov, osoby, ktoré potrebujú a chcú ventilovať svoje agresívne založenie, sa zámerne alkoholizujú, pretože stav opitosti môže neskôr poslúžiť k zníženiu ich zodpovednosti za spáchané násilie. Názory na tému vzťah alkoholu a domáceho násilia sa rôznia. Takisto užívanie drog nie je považované za príčinu. Na druhej strane však treba spomenúť, že napríklad u osôb v chronickej drogovej závislosti na amfetamínoch (pervitín) dochádza k totálnej strate kontroly nad sebou. Fenomén straty brzdných mechanizmov je navyše viazaný s ľahkým vzplanutím agresie voči živým aj neživým objektom a práve tento typ drogovej závislosti je z hľadiska možného násilia jednoznačne najnebezpečnejší. V každom prípade však platí, že užívaním alkoholu a drog nie je možné násilie v rodine ospravedlňovať.
Agresor môže pochádzať z akejkoľvek spoločenskej vrstvy. Nezáleží na jeho dosiahnutom stupni vzdelania, alebo národnosti.
Pre páchateľa domáceho násilia je charakteristický dvojitý vzorec chovania - navonok pristupuje ku svojej partnerke nežne a pozorne, v súkromí však k nej býva bezohľadný a násilnícky. Nezriedka ide o spoločensky a profesne váženú a uznávanú osobu a človeka, ktorý na okolie pôsobí veľmi milo a sympaticky.
Agresívne chovanie medzi partnermi je z veľkej časti naučené v detstve a mladosti ako spôsob riešenia konfliktov a problémov, teda preberaním vzorcov z primárnej rodiny. Páchatelia domáceho násilia boli často v detstve sami týraní. Viac ako polovica chlapcov, ktorí boli týraní v detstve, sa v dospelosti dopúšťa násilia.
Pre násilníka bývajú typické tieto vlastnosti: neschopnosť vyjadrovať svoje city, udržiavanie povrchných vzťahov, nízke sebavedomie, jasná predstava o deľbe rolí medzi mužom a ženou, snaha neustále kontrolovať, vychovávať a obmedzovať svoju partnerku. Násilník považuje násilie za vhodný a správny spôsob riešenia konfliktov v partnerstve. Svoje násilné chovanie bagatelizuje, ospravedlňuje, popiera a často preň nachádza mnohé zdôvodnenia (hovorí, že za to môže alkohol, provokácia partnerky, stres, neutešené detstvo a podobne).

 

Syndróm týranej ženy

Podľa štatistických údajov sú v partnerských vzťahoch zneužívané v drvivej väčšine ženy (okolo 95%). Týranie mužov je vzácnejším javom. Väčšinou to bývajú pasívne a podriadivé ženy, ktoré majú sklony k bezradnému správaniu sa a pohotovosť k depresii a úzkosti.
Vyčlenenie syndrómu týranej ženy naznačuje, že dôsledky domáceho násilia na obeť sú špecifické. Platí, že u obetí domáceho násilia sa stretávame s javmi, ktoré u obetí iných kriminálnych činov nenachádzame. Markantná je napríklad pretrvávajúca väzba k agresorovi, zotrvávanie vo vzťahu s ním, zatajovanie závažnosti a príčin zranení, popieranie týrania. Tieto typické dôsledky domáceho násilia sú pre laických pozorovateľov zvonka málo pochopiteľné. Okolie nedokáže pochopiť, prečo týraná žena svojho partnera neopustí, a neznalosť problematiky vedie k tomu, že chovanie obete je vysvetľované pomocou falošných mýtov (napr. tým, že žene sa násilie páči, a preto nechce od partnera odísť…)
Syndróm týranej ženy je vlastne súborom špecifických charakteristík a dôsledkov zneužívania, ktoré vedú ku zníženej schopnosti ženy efektívne reagovať na prežívané násilie.
Podľa M. A . Douglasovej možno všetky symptómy u týraných žien rozčleniť do troch kategórií: Sú to:
1. Príznaky spadajúce pod posttraumatickú stresovú poruchu (PTSP)
2. Naučená bezmocnosť
3. Sebazničujúce reakcie

 

1. Príznaky spadajúce pod postraumatickú stresovú poruchu

U týraných žien je zvýraznená strata životných perspektív kombinovaná s celkovou pasivitou až otupelosťou. Dlhodobo týrané ženy nie je ľahké osloviť, v kontakte sa zvyknú javiť ako málo prístupné, vyznačujú sa zníženou dynamikou reakcií, prejavujú malú účasť na vonkajšom dianí. Je pre ne typické zablokovanie ventilovania hnevu. Týrané ženy nie sú schopné sa prirodzene správať, pokiaľ niekto voči nim prezentuje silné negatívne emócie, ako napríklad hnev, či zlosť. Majú tendenciu utekať pred konfliktami. U týraných žien sa často stretávame s tzv. extrémnou láskavosťou. Najmä pri kontakte s autoritou prejavujú nápadnú ústretovosť, nepriebojnosť, chcú vyhovieť.

 

2. Naučená bezmocnosť

Naučená bezmocnosť predstavuje špecifický dôsledok týrania blízkym človekom. Jadrom teórie o naučenej bezmocnosti je nasledujúce tvrdenie - pokiaľ sa jedinec naučí, že nemá žiadnu kontrolu nad nepríjemnými udalosťami a že každý jeho pokus zmeniť nepríjemnú udalosť skončí prehrou, prepadne letargii a pasivite. Ukazuje sa pritom, že viac než skutočná schopnosť kontroly rozhoduje viera vo vlastné možnosti, alebo ilúzia kontroly.
Veľký význam má reakcia obete na prvé incidenty násilia. Ženy, ktoré aktívne zareagovali v počiatočnej fáze zneužívania (napr. kládli útočníkovi podmienky ohľadne ďalšieho spolužitia, hrozili sankciami a zverejnením incidentu) sú aj neskôr schopné účinne zareagovať na pokračujúce násilie (vyhľadajú poradňu, odídu do azylového domu..)
Naopak u žien s pasívnou reakciou na prvé incidenty sa prudko zvyšuje pravdepodobnosť dlhotrvajúceho zneužívania. Tieto obete vyhľadávajú pomoc až v momente, kedy sú presvedčené, že im ide o holý život. Existuje tiež riziko zúfalého, impulzívneho útoku na trýzniteľa.
Ruka v ruke s naučenou bezmocnosťou ide drasticky znížené sebavedomie. Týraná žena stráca rešpekt voči svojej vlastnej osobe. Strata pocitu vlastnej hodnoty je sprevádzaná neistotou, nerozhodnosťou a niekedy aj pokrivením obvyklých merítok. Týraná žena si napríklad nie je istá ani hodnotením toho, čo sa okolo nej deje. Nevie, či je normálne všetko znášať, alebo naopak vyjsť s problémom za hranice súkromia a hľadať pomoc.

 

3. Sebazničujúce reakcie

Sebazničujúce reakcie nie je možné u týraných osôb vnímať ako psychopatológiu či charakterovú slabosť. Ide o typickú, prirodzenú stratégiu vyrovnávania sa s opakovaným a nevypočítateľným násilím, ktoré na obeti páchajú jej blízki. Sebazničujúce reakcie sa objavujú najmä u dlhotrvajúceho týrania a zahŕňajú predovšetkým tieto javy:

• 1. popieranie viny útočníka (týraná žena pripisuje zneužívanie vonkajším okolnostiam - napr. nezamestnanosti, chorobe, alkoholu)
• 2. minimalizácia následkov (týraná žena miminalizuje skutočné následky, bagatelizuje svoje zranenia, zľahčuje intenzitu a nebezpečnosť útokov, nevníma vážnosť situácie)
• 3. popieranie zneužívania (týraná žena vehementne popiera svoje zneužívanie, pre svoje zranenia udáva nepravé dôvody)
• 4. odmieta možnosť záchrany (popiera reálne možnosti pomoci, vníma ich ako pre ňu nepoužiteľné, patria sem aj opakované návraty k týrajúcemu partnerovi, vymiznutie úvah o rozvode)

Pre vznik sebazničujúcich reakcií je podstatná osobná skúsenosť s fenoménom "Jekyll a Hyde." Niektorí autori predpokladajú, že rozhodujúci nie je ani tak periodický výskyt násilia, ako skôr nevypočítateľné striedanie dvoch modalít chovania na strane násilníka. Obeť je decimovaná striedaním neutrálnych či láskavejších podôb vzťahu s hrubou fyzickou agresiou sprevádzanou zjavným nepriateľstvom. Syndróm týranej ženy je vlastne odpoveďou na pravidelný no nevypočítateľný výskyt úplne odlišných modalít chovania u páchateľa. Týrajúci partner strieda vo vzťahu k žene slušné zaobchádzanie s veľmi zlým zaobchádzaním. Čím vyhrotenejšie sú obe tieto krajnosti, tým pravdepodobnejšie dochádza ku vzniku tzv. paradoxnej väzby týranej ženy na partnera (tzv. Štokholmský syndróm - jedným zo znakov je napr. lojalita k násilníkovi, snaha chrániť ho, a dokonca súcit a "spolupráca" s ním), ktorej prirodzeným dôsledkom sú sebazničujúce reakcie.
Psychologickým základom sebazničujúcich reakcií je mentálna odpoveď na zneužívanie, ktorá je označovaná ako manipulácia s realitou. To znamená, že týraná žena si vytvára svoj vlastný mentálny opis reality, v ktorom má i nevysvetliteľné násilie svoje zdanlivo logické dôvody. Pomocou mentálnych konštrukcií sa mení neznesiteľná realita tak, aby bola pre obeť ešte prijateľnou. Manipulácia dodáva žene silu pre fungovanie v životných rolách - v zamestnaní, v role matky…V manipulácii je vždy prítomné sebaobviňovanie, najčastejšie pripíše týraná osoba vinu za incidenty sama sebe. Toto je dôležitým rozlišovacím znakom medzi skutočným a predstieraným týraním, pretože pri zinscenovaných obvineniach z domáceho násilia sa u údajnej obete sebaobviňovanie nevyskytuje.
Násilie je veľmi závažným, silným stresorom. Podľa medzinárodnej šesťstupňovej stupnice akútnych a chronických životných stresorov je domáce partnerské násilie stresorom piateho stupňa.Obeť útoku prežíva extrémnu situáciu, ktorá ju traumatizuje a ktorá má veľmi závažné bezprostredné aj dlhodobé účinky. Môžu to byť bolesti hlavy, depresivita, pocity únavy, urologické a gynekologické ťažkosti, poruchy príjmu potravy, poruchy trávenia, nespavosť, bolesti v panvovej a krížovej oblasti, ale aj vážne psychické ochorenia, problémy s alkoholom či drogami, dokonca môže dôjsť aj k fatálnym následkom -ako samovražda ženy alebo vražda týrajúceho muža.
U týraných žien sa zistili rovnaké prejavy a symptómy ako u ľudí, ktorí prežili koncentračné a zajatecké tábory, u ľudí, ktorí boli obeťami únosov, prepadov, alebo ktorí prežili prírodné katastrofy. Situácie, ktoré prežili títo ľudia a situácie, ktoré prežívajú týrané ženy, majú viacej spoločných znakov. Sú to situácie "zajatia" a "uväznenia". Je v nich ohrozený ich vlastný život, obete sú izolované, nemôžu sami zo situácie uniknúť (alebo sú o tom presvedčené) a násilník sa k obeti správa občas láskavo.
Dennodennými pocitmi obete sú úzkosť, strach, bolesť a stres, neistota, pocity bezmocnosti a hanby.

 

Prečo je pre týrané ženy ťažké odísť od násilného partnera

Jedným z mýtov o domácom násilí je názor, že ženy asi chcú byť týrané, lebo inak by násilníka už dávno opustili. Odchod je ale zložitejší, ako si väčšina ľudí myslí. Obete násilia totiž často nevedia, kde sa obrátiť o pomoc, naviac riskujú, že budú okolím i vlastným svedomím obvinené z rozvracania rodiny. Mnohé ženy tiež zažili zlú skúsenosť, keď požiadali o pomoc (nepochopenie, okolie týranej žene neuverilo).
Rozhodnutie obete odísť býva blokované strachom, že násilník splní svoje vyhrážanie a predá spoločný majetok, pripraví partnerku o deti, alebo ublíži jej či deťom. Táto hrozba je pritom preukázateľne reálna a partnerka, ktorá je obrazne povedané znehybnená terorom a neustálym ponižovaním, musí starostlivo zvážiť každý svoj krok. Limitujúca je tiež materiálna prepojenosť a skutočnosť, že obete často nemajú kam ísť. Ich finančná situácia neumožňuje nájsť si vlastné bývanie, po odchode zo spoločnej domácnosti sa ocitajú na hranici chudoby. Ďalším dôvodom zotrvania žien v násilnom vzťahu býva aj viera v zlepšenie na základe násilníkových sľubov a ospravedlňovania sa, alebo ženy prijmú variant, že na útoku nesú vinu a sú zaň spoluzodpovedné. Ženy často majú pocit, že násilie musia pretrpieť, že nemajú inú možnosť. Niektoré ženy sa za situáciu doma hanbia, boja sa nepochopenia, samoty, toho, že neuživia svoje deti, sú závislé na partnerovi. Násilník často svoju obeť tyranizuje i potom, čo sa ho pokúsi opustiť.

 

Deti

Domáce násilie poškodzuje deti na celý život. Vo väčšine prípadov (podľa výskumu v Čechách, v roku 1999 - až v 90 % prípadov) bývajú deti priamymi svedkami násilných incidentov medzi rodičmi, alebo sú s následkami týrania matky konfrontované takpovediac mlčky a kradmo - napr. registrujú telesné zranenia matky, či vnímajú jej psychické problémy ako strach, skľúčenosť, prekrúcanie skutočnosti.
Zahraničné zistenia (potvrdené aj prieskumom na Slovensku, 1997) uvádzajú, že deti sú najčastejšími svedkami fyzického a iného týrania svojich matiek. Viacerí odborníci zastávajú názor, že v každej rodine, kde je žena týraná svojim manželom alebo bývalým manželom, sú týrané aj deti prinajmenšom tým, že sú prítomné pri násilí voči matke a že sú ním traumatizované (prítomnosť pri násilí aj voči neznámej osobe je silným traumatizujúcim zážitkom, čím je vzťah k obeti bližší, tým je traumatizácia silnejšia). Deti bývajú úzkostné, neurotické, vyskytujú sa u nich často psychosomatické choroby a poruchy učenia a správania sa, a veľké percento z nich má podobné problémy vo svojich partnerských vzťahoch.
V rodinách, kde je matka vystavená násiliu svojho manžela, sú deti svedkami alebo obeťami otcovho násilia od svojho raného detstva, mnohé od svojho narodenia a niektoré už pred svojim narodením. Pre mnohé z týchto detí je násilie voči matke častou a pre niektoré každodennou skúsenosťou.
Aj v prípade, že partner týra iba ženu, je veľmi vysoké percento pravdepodobnosti, že násilie sa rozšíri aj na deti.
Ženy, ktoré sú dlhodobo vystavené domácemu násiliu, sú uzavrené do seba a svojich problémov. Sú schopné zaistiť dieťaťu stravu, ošatenie, udržiavať ho v čistote a teple, ale veľakrát nedokážu naplniť detskú potrebu lásky a radosti zo spoločnej činnosti. Najčastejšie sa to prejavuje absenciou očného kontaktu, neschopnosťou dieťa podporiť, pochváliť ho, tráviť spoločne voľný čas a prežívať spoločné aktivity, ako sú hra, čítanie rozprávok. Škála výchovných prostriedkov týchto žien je čierno biela - na jednom póle stoja veľké prejavy lásky (bozkávanie, maznavý tón reči) na druhom póle krik a fyzické tresty. Väčšinou chýba poriadok, pravidelnosť a bežný denný režim, napríklad pravidelnosť podávania stravy deťom a podobne.

 

Pomoc obetiam domáceho násilia

Žena, ktorá zistí, že ju a jej deti partner týra, by si predovšetkým mala uvedomiť, že nikdy nie je neskoro svoju situáciu riešiť, a že je veľa spôsobov, ako sa jej a jej deťom dá pomôcť. Taktiež aj to, že každý človek má právo, aby bolo chránené jeho zdravie a dôstojnosť, nielen na verejnosti ale aj doma.
Čím dlhšie násilie trvá, tým horšie sa rieši, a tým menej je žena ochotná odísť. Preto je vhodné najprv urobiť nasledujúce prvé kroky k riešeniu situácie, kedy žena k prípadnému odchodu môže postupne načerpať odvahu a silu. Kontaktom s odborníkmi si tiež rozšíri vedomie o tom, čo všetko je možné pre ňu v danej situácii urobiť. V prípade, že nenatrafí na odborníkov, ktorí by jej pomohli, nemala by strácať odvahu a mala by sa obrátiť na iných odborníkov, najlepšie priamo vyškolených na pomoc obeti násilia.
Na Slovensku funguje napr. organizácia Aliancia žien.
Kroky, ktoré môže žena podniknúť:

• 1. krok je zveriť sa blízkemu okoliu. Je potrebné, aby o situácii vedeli priatelia a rodina ženy a v prípade, že pominie fáza, kedy partner ženu týra a nastane obdobie kľudu alebo fáza odprosovacia, priatelia a príbuzní stále ženu tlačili k tomu, aby sa situácia riešila a nenechali ju zacúvať s tým, že teraz sa už násilník polepšil a všetko je v poriadku.
• 2. nutný je kontakt s odborníkom. Žena sa často bojí, že ju bude niekto k niečomu nútiť, prípadne, že jej problém nebude nikoho zaujímať, alebo že jej aj tak nikto nedokáže pomôcť, obe domnienky sú však mylné. Pracovníci centier dobre vedia, ako dlho sa niekedy žena k odchodu odhodláva a rozhodnutie tiež ponechávajú len na ňu. Majú veľa možností ako pred prípadnými útokmi manžela ženu a deti ochrániť a kontakt na odborníkov z radov kriminalistov, lekárov, právnikov a sociálnych pracovníkov.

 

Pre tých, ktorí chcú pomôcť

Pokiaľ sa poznáte s obeťou násilia, prípadne ste jej priatelia, opýtajte sa priamo, či jej nie je ubližované, ako sa cíti a čo prežíva. Obete násilia často spomínajú, že svojmu okoliu naznačovali, že "niečo" nie je v poriadku, ale tieto ich signály obvykle neboli ostatnými rozpoznané. Pokiaľ okolie nereaguje, obete sa po nejakej dobe stiahnu a čakajú, či ich niekto sám neosloví. Samé sa začnú zverovať len zriedka. Buďte vnímaví a trpezliví poslucháči, ale nenúťte obeť k rozprávaniu detailov. Nechajte ju konať podľa jej vlastných rozhodnutí a nepodmnieňujte svoju pomoc jej nutným odchodom od násilníka, alebo tým, že bude postupovať podľa vami navrhnutého plánu. Nerozhodujte miesto nej. Ponúknite jej pomoc (napríklad doprovod k lekárovi, na políciu, k advokátovi), poskytnite kontakty na špecializované centrá, ale do ničoho ju nenúťte, ona sama sa musí rozhodnúť, čo urobí. Nepokúšajte sa ju "zachrániť" rýchlymi riešeniami. Chápte, že je pre ňu ťažké násilníka opustiť (mnohým sa to podarí až po niekoľkých pokusoch).

 

Ako sa pri pomoci obeti správať.

Verte obeti, keď vám hovorí, že ju blízka osoba týra a inak ubližuje a dajte jej to jasne najavo. Pokiaľ poznáte jej partnera, uvedomte si, že útočník sa často chová na verejnosti inak ako v súkromí. Skutočné obete domáceho násilia väčšinou v rozprávaní minimalizujú to, čo sa u nich doma deje. Realita býva omnoho horšia.
Počúvajte pozorne, čo vám žena hovorí. Pokiaľ zvolíte aktívnu formu rozhovoru, vyhnite sa súdom a dávaniu rád.
Podporujte jej silné vlastnosti. Pomôžte jej na nich stavať.
Prijímajte jej pocity - je bežné, že týrané ženy majú protichodné pocity - lásku a strach, pocit viny a nenávisť, nádej a smútok. Dajte jej najavo, že jej pocity sú normálne a odôvodnené.
Vyhnite sa jej obviňovaniu. Povedzte jej, že to, že je týraná, nie je jej chyba. Utvrďte ju v tom, že týranie je problémom partnera a on je tiež za týranie zodpovedný. Zdržte sa však jeho hanenia či nadávania na neho.
Berte jej obavy vážne. Pokiaľ sa obávate o jej bezpečnosť, dajte jej to bez akýchkoľvek súdov najavo.
Ponúknite pomoc. Pokiaľ vás žena požiada o niečo, čoho ste schopný a zároveň ochotný, urobte to. Pokiaľ neviete, alebo nechcete, povedzte jej to a zároveň pomôžte nájsť iný spôsob ako požadovanú pomoc dosiahnuť.
Buďte aktívny a kreatívny partner v jej úsilí o zaistenie bezpečnostného plánu. Kľúčom k plánovaniu je identifikácia problémov, zváženie všetkých dostupných možností, vyhodnotenie rizík a výhod odlišných riešení a stanovenie spôsobu, ako riziká redukovať. Ponúknite vlastné nápady, zdroje a informácie.
Podporujte jej rozhodnutie. Pamätajte, že každé rozhodnutie týranej ženy je spojené s určitým rizikom. Pokiaľ chcete byť skutočne nápomocní, buďte trpezlivý a rešpektujte rozhodnutie ženy, aj keď s ním nesúhlasíte.
Poskytnite žene kontakty na poradenské centrá, azylové domy, pomocné zariadenia pre týrané ženy.

---

Zdroje:
Čírtková: Obete domáceho násilia
Sopková: Problém, o ktorom sa mlčí
Rezková: Divná podoba lásky
Materiál: Bílý kruh bezpečí…

Autor: prevzatý článok Autor článku nie je lekársky, alebo zdravotnícky školený odborník.

Zdroj: www.uvzsr.sk