Perinová moc

Sex je mocenský nástroj tých, ktorí majú problém presadiť sa inak.

Sklony k manipulácii patria do osobnostnej výbavy každého z nás a prebúdzajú sa už v detstve. V značnej miere ich ovplyvňujú rodičia, od ktorých preberáme rôzne vzorce správania - vhodné i menej vítané. Manipulovať druhých možno aj pomocou sexu, ktorý vie byť jedinečnou zbraňou. Každý nástroj moci však funguje spoľahlivo jedine vtedy, ak je zároveň slabinou partnera. Vzhľadom na chemické zloženie a fyzickú konštitúciu muža to majú zástupkyne nežnejšieho pohlavia v tomto smere jednoduchšie. A nejedna zo žien to dokáže vo svoj prospech aj patrične využiť.

Rafinované:

 

„Vo všeobecnosti platí, že práve ženy používajú sex ako nástroj na ovládanie partnera, keďže muži sú v sexualite zraniteľnejší,“ hovorí psychologička Katarína Mrázová. Z nevinného manévrovania sa však môže vykľuť nevypočítateľná rafinovanosť. Tak ďaleko sú ochotné zájsť primárne menej spôsobilé osoby. „Vo svojej praxi som spoznala ženu, nesmierne labilnú osobnosť, neschopnú postarať sa o seba. S mužmi jej to však veľmi dobre šlo. Vďaka svojej ‚šikovnosti‘ a nasadeniu prešpekulovaného sexuálneho správania si to u nich vedela zariadiť. Úmyselne si vyberala mužov, ktorí sa dokázali o ňu postarať a vyhovieť jej potrebám. Mala na nich ohromný vplyv v osobnom, ale i profesijnom živote,“ opisuje jeden zo svojich prípadov psychoterapeutka.
Sex ako donucovací prostriedok sa však môže objaviť v správaní viacerých typov osôb. Ich profil siaha od normálneho, lež prospechárskeho človeka až po obávaný extrém. Podľa odborníčky je takéto manipulačné správanie typické pre jedincov s nízkym sebavedomím. Ľudia, ktorí sa dokážu presadiť aj iným spôsobom než cieleným kľučkovaním a špekulatívnym vyvíjaním nátlaku, totiž nátlakové metódy nepotrebujú.
Katarína Mrázová pripomína, že taktika premysleného poťahovania nitiek môže byť i prejavom imitačného učenia pochádzajúceho od rodičov. Deti veľmi rýchlo preberajú modely rodičovského správania, predovšetkým tie, ktoré sa v praxi osvedčili a zaberajú.
Z patologického hľadiska je ašpirantom na tento „titul“ človek so psychopatickými črtami, založený dominantne a egoisticky. Jedinec emočne tupý, ktorý má tendencie ovládať.

Sexuálna prevýchova:

 

Sexuálne správanie však nadobúda zavše aj u „normálnych“ jedincov podobu výchovnej lekcie v duchu, či skôr podľa vzorca - Bol si dobrý? Zaslúžiš si sex? Nebol! Nezaslúžiš! Jednoducho jeden z partnerov sa rozhodne tomu druhému odoprieť milostné hry s cieľom „kultivovať“ ho. Druhá strana tak dostane iba toľko erotiky, koľko si zaslúži. Psychologička potvrdzuje, že niektorí ľudia vezmú na seba rolu rodiča a partnera tak trestajú, pomstia sa mu za utŕžené príkorie či odmeňujú, alebo jednoducho túžia ovládať. Za skvelý príklad označuje manželský pár, ktorý ju navštívil. „Muž vychovával manželku tak, že za každé jej nemiestne vystupovanie jej odoprel sex. V tom čase klesol počet ich sexuálnych aktivít na minimum.“
Keď ide o výchovné postupy, pri ktorých sa brnká a pritlačí na sexuálnu strunu, muži ani ženy si nemajú čo vyčítať. Obe pohlavia sú podľa odborníčky na tom rovnako. Spínač v podobe sexu sa môže uviesť do praxe rovnako na podnet ženy i muža. Použitie tohto „represívneho opatrenia“ jedným z partnerskej dvojice podľa Kataríny Mrázovej signalizuje, že dotyčný chce sprostredkovať niečo, čo by protistrana mala rozlúštiť.
Ak jeden z partnerov „inštrumentalizuje“ sex, teda použije ho ako nástroj istého nátlaku, svedčí to o disharmónii dvojice.

V strehu:

 

Za možnú predzvesť manipulačného správania označuje psychologička to, že dotyčný či dotyčná manipuluje s inými ľuďmi. Ak sú obaja partneri vyrovnané a rovnocenné osobnosti, uvedený jav vraj nevzniká.
Za odmietaním sexu, napríklad zo strany ženy, však netreba za každú cenu hľadať nečistú zámienku mať toho svojho pod palcom či nebodaj pomstychtivosť s úmyslom nechať ho škvariť sa vo vlastnej „šťave“. Odborníčka varuje pred zovšeobecňovaním - nie každé držanie chlapa od tela musí byť prospechársky motivované. Pohnútok môže byť viac. Či už je to nechuť na sex, vyčerpanosť, alebo nejaký zdravotný problém. Zároveň pripúšťa, že jeden z partnerov si tak môže kompenzovať moc, presadzovať sa, trestať či hrať sa na patróna. „Častá frekvencia sexuálneho styku sa po nejakom tom roku zo vzťahu vytratí, nedosahuje už takú intenzitu ako na začiatku. Lenže dá sa prísť aj na to, či partner naozaj má nižšie libido, alebo ide o manipuláciu,“ dopĺňa.
Človeku, ktorý chce odhaliť dôvod partnerovho telesného odcudzenia, nahráva čas. Čím dlhšie svoju polovičku pozná, tým lepšie dokáže pochopiť jej pohnútky. Odborníčka preto odporúča sledovať, za akých podmienok sa odopieranie sexu deje.

Na hrane:

 

Monitoring a sústavná kontrola partnera však vzťahu nepomôžu, skôr naopak. Poškodeného dotlačia k neľahkému rozhodnutiu, či si postaviť hlavu a zdupkať, alebo sa zas podvoliť a v naštrbenom spolužití pokračovať. Katarína Mrázová upozorňuje, že také zaobchádzanie poškodeného ponižuje a zraňuje. Otázne zostáva, ako dlho to utláčaná strana vydrží. Ak sa rozhodne zotrvať, mal by manipulátor zapracovať na nadobudnutí dôvery. Kto by sa chcel oháňať argumentmi a brániť sa tým, že diktát a vyvíjanie nátlaku robí výlučne pre dobro vzťahu, aby zaručil jeho plynulejší chod, je na omyle. „Držanie niekoho v šachu, trest, odplata a manipulácia zásadne nie sú prejavom lásky. Ľudská bytosť nie je majetkom, ako ani city nie sú materiálnou vecou,“ zdôrazňuje psychologička. Dodáva, že kto si takto zaryto uplatňuje svoje „právomoci“, škodí samému sebe a je na najlepšej ceste dohnať pretvorený vzťah k modelu rodič - dieťa, pomstiteľ - obeť. To však je už vyhrotený, krajný stav podkúrený silným egoizmom a badateľným záujmom riadiť a podriaďovať.

Chytráci:

 

Dokazovanie manipulačných špekulantských praktík nebýva ľahké. Ich osvojitelia sú totiž mazaní všetkými masťami. Mrázová preto manipulovanému náprotivku odporučila, aby sledoval, kedy, za akých okolností a hlavne prečo sa tak partner správa. Zásadný je pritom rozhovor. „Treba vyjadriť svoj názor s tým, že konečné rozhodnutie necháme na toho druhého, aby si sám zaň niesol následky. Ak sa aj partnerovi otočíme v posteli s nezáujmom chrbtom, je dôležité, aby sme mu vysvetlili, že neodmietame jeho, ale sex a máme na to vážnu príčinu,“ dôvodí. Nevyhnutnosťou na ceste k úspechu je podľa psychologičky správne načasovanie rozhovoru.

Autor: MÁRIA UKROPCOVÁ

Zdroj: http://www.pluska.sk/plus7dni/ja-ty/perinova-moc.html

Je chybou tajit domácí násilí. Překonejte pocity studu, viny a strachu. Vyhledejte včas pomoc. Zavolejte na linku krizové pomoc, která je diskrétní. Konzultantovi se nemusíte představit a na této lince nevidí číslo, ze kterého voláte. Poraďte se a promluvte si o situaci, ve které žijete. V případě jakýchkoliv dotazů, volejte nonstop DONA linku (2 51 51 13 13). Podle okolností doporučujeme včasnou návštěvu manželské poradny, psychologa, právníka, občanské poradny nebo jiné instituce.

Týrání osoby žijící ve společném obydlí

 

§ 199 tr. zákoník
Týrání osoby žijící ve společném obydlí

(1) Kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až na čtyři léta.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem,
b) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví,
c) spáchá-li takový čin nejméně na dvou osobách, nebo
d) páchá-li takový čin po delší dobu.
(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1
a) těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob, nebo
b) smrt.

Trestný čin Týrání osoby žijící ve společném obydlí je podpůrným ustanovením v sociální oblasti označované užším pojmem „domácí násilí“, nebo širším pojmem „násilí v rodině“.

Pojem domácí násilí v sobě zahrnuje násilí mezi osobami bydlícími ve společné domácnosti, ke kterému dochází opakovaně, zpravidla a skrytě před veřejností. Agresivní jednání pachatele, které zákon označuje pojmem týrání, může mít fyzický psychický nebo sexuální charakter (jednotlivě nebo v různých kombinacích). Jednání násilné osoby se zpravidla stupňuje a postupně vede ke ztrátě schopnosti oběti násilné incidenty zastavit a narušený vztah efektivně vyřešit. K týrání dochází jednak mezi dospělými partnery (také stejného pohlaví), kteří v některých případech do násilného vztahu přímo nebo nepřímo vtahují společně s nimi žijící děti, dále dochází k násilí přímo na nezletilých dětech, nebo mezi jednotlivými členy rodiny, například sourozenci, případně na seniorech. Podle právní praxe může být poškozeným i nájemník užívající byt společně s jeho majitelem.

Jednání pachatele nemusí dosahovat závažnosti některého jiné trestného činu, například ublížení na zdraví. Skutkovou podstatu tohoto trestného činu pachatel naplní tím, že se opakovaně dopouští jednání, které se vyznačuje vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti, které poškozená osoba oprávněně pociťuje jako těžké příkoří ze ztráty lidské důstojnosti a pro trestnost postačuje, aby jednotlivé opakované útoky dosahovaly závažnosti přestupků proti občanskému soužití nebo majetku (viz § 49 a § 50 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích).

Specifickým znakem je společné obydlí, v důsledku kterého je vytvořena závislost, jež v praxi ztěžuje oběti možnost společnou domácnost opustit.

Pokud se jedná o týrání osoby svěřené péči pachatele, pak se bude zpravidla jednat o trestný čin podle § 198 (týrání svěřené osoby) tr. zákoníku. Možná je zde i jednočinný souběh s dalšími trestnými činy, například Ublížením na zdraví, Vydíráním a dalšími.

Okolnosti související s podáním trestního oznámení - doporučení

Trestní oznámení může být podáno jak osobou fyzickou, tak i osobou právnickou, zastoupenou statutárním vedoucím organizace, například vedoucím sociálního odboru městské části, ředitelem azylového zařízení a podobně.

V případě tohoto trestné činu je nejvhodnější trestní oznámení podat přímo na krajské správě nebo okresním ředitelství Policie ČR útvaru služby kriminální policie a vyšetřování, který podle okolností začíná provádět úkony v trestním řízení neveřejným způsobem, aby nedošlo k maření důkazů.

Utajení podoby a totožnosti oznamovatele - svědka, podle § 55 odstavec 2 tr. řádu zde zpravidla nepřichází v úvahu, neboť jeho totožnost vyplývá z obsahu oznámení.

Jedná se o trestný čin, kde zákon nepožaduje v případě příbuzenského nebo obdobného poměru souhlas oběti (poškozeného) ve smyslu § 163 a 163a trestního řádu a policejní orgán zahájí úkony v trestním řízení bezprostředně. V případě tohoto trestného činu je pro latentní průběh jednání pachatele od počátku nutná úzká spolupráce oběti se službou kriminální policie a vyšetřování při shromažďování důkazů.

Podávat trestní oznámení přímo na státním zastupitelství je odůvodněno v případě nutnosti, aby byla věc státním zástupcem dozorována již od okamžiku, kdy vyšla najevo. Státní zastupitelství věc se závaznými pokyny postoupí příslušnému policejnímu orgánu a postup policejního orgánu přezkoumává.

Pokud o to oznamovatel trestného činu výslovně požádá a je to zaznamenáno do protokolu o trestním oznámení, musí být podle § 158 odst. 2 tr. řádu do jednoho měsíce od podání oznámení vyrozumět o učiněných opatřeních.

V případě tohoto trestného činu je nezbytná těsná spolupráce oznamovatele s orgány činnými v trestním řízení při dokazování, a to především při vyhledávání osob disponujících svědectvím.

Procesní postavení poškozeného a škodní řízení

Ten kdo byl trestným činem poškozen na svých právech (majetkových, morálních a jiných), stává se podle českého trestního práva jednak stranou v trestním řízení s právy vymezenými ustanoveními § 43 až § 51a trestního řádu a současně se může za vymezených podmínek na pachateli domáhat náhrady škody ve škodním (adhezním) řízení.

Co se týká práv v trestním řízení, poškozený má právo nahlížet do spisu a činit návrhy na doplnění dokazování, může se zúčastnit hlavního líčení a veřejného zasedání ve kterém se jedná o odvolání a před skončením trestního řízení se k věci vyjádřit. Poškozený musí být o svých právech poučen orgánem činným v trestním řízení již v průběhu prvního procesního úkonu.

Pokud je poškozený v trestní věci současně svědkem, může policejní orgán v přípravném řízení odmítnout jeho žádost o nahlédnutí do spisu. Poškozený se v takovém případě může domáhat toho, aby státní zástupce postup policejního orgánu přezkoumal. Pokud policejní orgán stanovil termín prostudování spisu obviněným, pak také poškozený má právo nahlédnout do spisu a nemůže mu být odmítnuto.

Aby soud v rozsudku ve škodním (adhezním) řízení rozhodl o tom, že odsouzený je povinen nahradit poškozenému újmu kterou mu způsobil, musí být splněny především následující podmínky

• poškozený nebo jeho zmocněnec podá návrh z vlastní iniciativy, a to nejpozději do zahájení dokazování v hlavním líčení,
• důkazy pro jednání soudu opatřuje a předkládá poškozený,
• musí se jednat o přímou škodu v příčinné souvislosti s jednáním konkrétního pachatele (zásadně fyzické osoby) (například nelze, na rozdíl od občansko- právního řízení, nárokovat ušlý zisk),
• musí se jednat o materiální škodu na majetku nebo zdraví a musí být vyčíslena v penězích tuzemské měny (například nelze, na rozdíl od občanskoprávního řízení, nárokovat peněžitou náhradu za poškození občanské pověsti),

Zdroj: http://www.bkb.cz/pomoc-obetem/trestne-ciny/tyrani-osoby-zijici-ve-spolecnem-obydli/ 

Slovenská republika

§ 208 Týranie blízkej osoby a zverenej osoby

(1) Kto týra blízku osobu alebo osobu, ktorá je v jeho starostlivosti alebo výchove, spôsobujúc jej fyzické utrpenie alebo psychické utrpenie
a) bitím, kopaním, údermi, spôsobením rán a popálenín rôzneho druhu, ponižovaním, pohŕdavým zaobchádzaním, neustálym sledovaním, vyhrážaním, vyvolávaním strachu alebo stresu, násilnou izoláciou, citovým vydieraním alebo iným správaním, ktoré ohrozuje jej fyzické alebo psychické zdravie alebo obmedzuje jej bezpečnosť,
b) bezdôvodným odopieraním stravy, oddychu alebo spánku alebo odopieraním nevyhnutnej osobnej starostlivosti, ošatenia, hygieny, zdravotnej starostlivosti, bývania, výchovy alebo vzdelávania,
c) nútením k žobrote alebo k opakovanému vykonávaniu činnosti vyžadujúcej jej neúmernú fyzickú záťaž alebo psychickú záťaž vzhľadom na jej vek alebo zdravotný stav alebo spôsobilej poškodiť jej zdravie,
d) vystavovaním vplyvu látok spôsobilých poškodiť jej zdravie, alebo
e) neodôvodneným obmedzovaním v prístupe k majetku, ktorý má právo užívať,potrestá sa odňatím slobody na tri roky až osem rokov.

(2) Odňatím slobody na sedem rokov až pätnásť rokov sa páchateľ potrestá, ak spácha čin uvedený v odseku 1
a) a spôsobí ním ťažkú ujmu na zdraví alebo smrť,
b) z osobitného motívu,
c) hoci bol v predchádzajúcich dvadsiatich štyroch mesiacoch za taký čin odsúdený alebo z výkonu trestu odňatia slobody uloženého za taký čin prepustený, alebo
d) závažnejším spôsobom konania.

(3) Odňatím slobody na pätnásť rokov až dvadsaťpäť rokov alebo trestom odňatia slobody na doživotie sa páchateľ potrestá, ak spácha čin uvedený v odseku 1 a spôsobí ním ťažkú ujmu na zdraví viacerým osobám alebo smrť viacerých osôb.(celý zákon si nájdete na www.zbierka.sk, čiastka 300 z roku 2005. pozrite si ho)

Trestné oznámenie by malo byť úplné, jasne formulované, teda zrozumiteľné tak ako pre vyšetrovateľa, tak aj pre Vás. To znamená - popísať skutky, ktorých sa dopustil Váš manžel, miesto a aj dátum, ak sa dá. Ak sú jeho skutky pravidelne sa opakujúce, treba spomenúť obdobie a častosť. Ak máte svedkov, ktorí vedia o vašom utrpení, uveďte ich. Môže to byť ktokoľvek z rodiny, susedia, Vaši kamaráti a aj učiteľky Vašich detí. Skúste sa o tom s nimi porozprávať. Súčasne, ak Vaše deti dokážu vypovedať pred vyšetrovateľkou, sú dostatočne vyspelé, môžu byť aj oni súčasťou celého procesu trestného konania, avšak ja osobne neodporúčam túto alternatívu. Detská duša je veľmi zraniteľná a mohlo by sa napáchať viac škody, akoby ste mali z ich výpovede osohu. Samozrejme, všetko závisí od ich vyspelosti.

Trestné oznámenie podávate ústnou formou, avšak je spísaná zápisnica, ktorú podpisujete vlastnou rukou. Pýtajte si kópiu. máte na ňu nárok. Budete ju určite potrebovať v súdnych konaniach. Buďte s vyšetrovateľom v kontakte, ak by sa niečo stalo, volajte mu. Ak by ste mali pocit, že vyšetrovateľ zanedbáva Váš prípad, kontaktujte ho. Ak nepochodíte, každý má svojho nadriadeného. Ak nepochodíte u nadriadeného, každý spis má dozorujúci prokurátor.
Trestné oznámenie a samotné trestné konanie je jedna vec, bezpečnosť Vás a Vašich detí je podľa môjho názoru dôležitejšia. Ak sa cítite ohrozená na živote, prípadne je ohrozený život Vašich detí, pozrite si http://www.branadozivota.sk/index.php?go=domace&menu=4
a čo najskôr opustite spoločnú domácnosť aj so svojimi deťmi. Samozrejme, je dôležité, aby ste mali naplánovaný odchod s alternatívou bývania. V súčasnosti by nebol problém Vás v našom zariadení ubytovať, ale ak máte aj iné možnosti, neváhajte.

S odchodom zo spoločnej domácnosti sú však spojené aj nevýhody, ako napr. strata trvalého bývania. Tento krok si naozaj musíte veľmi dobre premyslieť a zvážiť všetky pre a proti.

Ďalšia možnosť je podanie predbežného návrhu na dočasné vylúčenie násilníka zo spoločnej domácnosti, samozrejme, v súbežnom trestnom konaní.Vyberám zo zákona § 76:

(1) Predbežným opatrením môže súd uložiť účastníkovi najmä, aby
a) platil výživné v nevyhnutnej miere,
b) odovzdal dieťa do starostlivosti druhého z rodičov alebo do starostlivosti toho, koho označí súd,
c) poskytol aspoň časť pracovnej odmeny, ak ide o trvanie pracovného pomeru a navrhovateľ zo závažných dôvodov nepracuje,
d) zložil peňažnú sumu alebo vec do úschovy na súde,
e) nenakladal s určitými vecami alebo právami,
f) niečo vykonal, niečoho sa zdržal alebo niečo znášal,
g) nevstupoval dočasne do domu alebo bytu, v ktorom býva osoba blízka alebo osoba, ktorá je v jeho starostlivosti alebo vo výchove, vo vzťahu ku ktorej je dôvodne podozrivý z násilia.

(2) Predbežným opatrením možno uložiť povinnosť niekomu inému než účastníkovi len vtedy, ak to možno od neho spravodlivo žiadať.

(3) Súd pri nariadení predbežného opatrenia uloží navrhovateľovi, aby v lehote, ktorú mu určí, podal návrh na začatie konania na súde alebo na rozhodcovskom súde; ak ide o konanie, ktoré možno začať aj bez návrhu, súd vydá uznesenie o začatí konania. Môže tiež určiť, že predbežné opatrenie bude trvať len po určený čas.

Ak sa rozhodnete pre uvedený spôsob, musíte mať svedkov, ktorí budú ochotní ísť do "boja" s Vami. Samozrejme, ak by Vám fyzicky ublížil na zdraví, prípadne Vašim deťom, dôkaz relevantný na vylúčenie Vášho manžela zo spoločnej domácnosti by bola zdravotná dokumentácia. Domáce  násilie je však špecifické v tom, že sa deje za "dverami" a je ťažko dokázateľné, ak ide o psychický teror, preto aj orgány trestno-právneho konania majú o to ťažšiu úlohu. V takomto prípade, ak sa nechcete vzdať bez boja, kontaktujte Centrum Nádej na Vavilovovej ul. 22 (tel: 02/6224 7877) a objednajte sa u právničky. Čaká sa cca 2 týždne. Prípadne na:
http://www.pomocobetiam.sk/html/ponporadne.htm

STUD, VINA A STRACH – proč neodejde týraná žena od násilníka ?

Údajně je to pocit viny, studu a strachu. Nejde však o jakýkoliv pocit viny, o jakýkoliv pocit studu a jakýkoliv pocit strachu.Často se v diskusích na toto téma, spojené např. se zavražděním spisovatelky S. Monyové, objevuje údiv těch, kteří násilí v jakékoliv podobě nikdy nezažili, nad tím, jak může týraná žena s tyranem zůstávat. A že si taková žena pak za to týrání sama může. A že pokud dojde k násilí, dokonce k zabití, pak si o to vlastně sama koledovala. Mimo tyto názory se však objevuje také mínění z druhé strany, které tvrdí – pokud nezažijete na vlastní kůži, nemůžete pochopit.

Protože nejde jen o takový nějaký stud, vinu a strach.

O jaký stud, vinu a strach se jedná?Týraná žena se stydí z několika důvodů. Jedním důvodem může být už to, že vůbec týraná je. Je hodně těžké si tento fakt připustit. Mluvit o svém muži jako o nějaké podivínské bytosti, jak je dnes mezi ženami téměř moderní, může vyvolávat shovívavý úsměv. Ale o skutečném násilí se dá nahlas promluvit jen stěží. Některé ženy o tom nepromluví nejen 10, ale třeba i dvacet let. Je obrovská hanba být bita, nechat si to líbit. Je hanba, že si žena takového muže vůbec vybrala, že ho milovala, že s ním má děti, že to nepoznala. Už to je životní prohra.

O násilí je velice těžké nejen vyprávět kamarádkám u kafíčka, ale ani psychologové tomu v té syrové podobě zpravidla nevěří. Žena vypadá jako hysterka, která si vymýšlí, která přehání, která to sama nějak zavinila, která si za to může. Kolikrát o tom, co se skutečně děje, neví nejen rodina, ale ani děti, žijící ve společné domácnosti. Mohou být svědky hádek, ne však skutečných útoků a násilí. Toto si násilník může někdy umět opravdu uhlídat. Navíc není vyloučeno ani pravidlem, že násilník nemiluje své děti. Opak bývá pravdou…A jsme u druhého bodu – u viny. Agresivní muž obyčejně umí tuto vinu, tento pocit v ženě vyvolat. Stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Navíc agresor může ve společnosti vystupovat jako naprosto pohodový, společenský člověk. Před svou rodinou – např. rodiči – se nechová obvykle násilnicky, ale mile, tak, že skutečně nějaké násilí není ani předpokládáno. Navíc je se ženou neustále manipulováno a je to ona, kdo je stavěn do světla někoho, kdo ne zcela zvládá… a je to často ona, kdo neustále o sobě pochybuje. Vnímá to často jako svou vlastní prohru, a více než obvykle se cítí za svou situaci vinna. I pod vlivem násilníka hledá chyby především u sebe, pochybuje o sobě samé, svého násilníka tak často sama před sebou omlouvá, vytýká si, že to ona jej vyprovokovala, zahnala do této situace; že ona za to může.

A strach? Strach je zde skutečně strachem o přežití. Skutečně týrané ženy mají jen malou šanci od svého tyrana odejít. A jen málokdy se rozvedou, protože není jak. Ví, že hrozby nejsou plané a že mohou být uskutečněny. Vykázání násilníka je pro skutečně týranou ženu hrozbou do budoucnosti – tento násilník se s největší pravděpodobností vrátí. A možná ještě více k násilí nakloněný. Narušená osobnost si nějaké to vykázání z domu nevysvětlí jako trest či zamyšlení nad sebou, její agresi k ženě to ještě více vystupňuje. Zavolat policii se také nevyplatí i z toho důvodu, že její pomoc není vždy jistá – násilník nemusí zanechat viditelné stopy na těle své oběti a násilí se jen těžce někdy dokazuje; navíc násilník se z pudu sebezáchovy nemusí před policií chovat násilně… může z něj být milý a chápavý muž (což „psychopati“ umí perfektně zahrát).Vykázání by mohlo mít smysl teprve tehdy, pokud by musel dotyčný agresor podstoupit nějaká lékařská, např. psychiatrická vyšetření a na základě toho se léčit, být hospitalizován… atd…

Ke strachu o přežití a z neúčinné pomoci se navíc přidává také strach z lidí a z jejich reakcí. Tento strach je spojen s výše uvedeným studem a s pocitem viny. Jak je zřejmé i z reakcí lidí na Novinkách a v současných diskusích na toto téma, odsuzovaná, nepochopená, ta, kdo za to může, je téměř vždy oběť, tedy ten, kdo z kruhu týrání neuměl odejít. Společnost a lidé jsou obyčejně, aniž chtějí, a aniž to mnohdy tuší, spíše na straně násilníka než oběti. Protože kdo nikdy nezažil, nemůže, nemá jak chápat. Otázky – proč s ním žila, proč si ho brala? Proč od něj neutekla? Jsou zcela bezpředmětné a není na ně jasná odpověď, protože spíše pravidlem je to, že žena nemá „jak“ odejít, i kdyby chtěla. A navíc také proto, přesně podle vyjádření S. Monyové – život s násilníkem je pro ostatní jako sci-fi. I proto taková žena zůstává se svým trýznitelem – samotné se jí to téměř nezdá být skutečné, sama sobě si namlouvá, že to snad jen ona přehání, že je zvýšeně citlivá, že se jí podaří najít východisko, že to zvládne.Navíc ví, že skutečnou pravdu jí nikdo nikdy neuvěří, protože k uvěření není. Někdy je strach spojený i se strachem o blízké, o děti, o rodiče, – ne vždy to je vázáno na ekonomické poměry, ale také na společné zájmy, třeba zvířata… atd. A také na to, že kolikrát odejít ani není kam.

Kam může taková žena odejít, když například nemá finanční prostředky? Do azylových domů? (Ty na toto přizpůsobeny nejsou). K příbuzným, kteří kolikrát nemají o její situaci ani tušení, a kterým ona nechce sama – již z výše uvedených důvodů – nic říkat? Informovat příbuzné, známé, je velice těžké. Týraná žena, pokud se již někomu svěří, tak většinou s jedinou podmínkou: aby o tom mlčeli. Své známé téměř zapřísahá, aby v této věci nic nepodnikali. Sama ví nejlépe, proč. Není kam se ukrýt, není kam utéct. Navíc když muž má vždy možnost znát adresu nového bydliště své ženy. Slyšela jsem názor jednoho psychologa, že týraná žena je se svým trýznitelem zčásti i proto, že chce sama sobě dokázat, že to zvládne a chce si dokázat, jak je dobrá, že to je vlastně její pýcha. Není. Jen to naše společnost ještě nepochopila, že pro týranou ženu, oběť domácího násilí, odejít z tohoto pekla není jak. Je to past, ze které není úniku. A jejíž smyčka se uzavírá. Protože agresivní chování se obyčejně časem stupňuje a graduje. A pokud ne, stává se, že muž již prožité – prošlé násilí považuje za zapomenuté, jako kdyby ani nebylo. Nemlátím, nebiju, nevyhrožuji ti smrtí teď a nyní, tak se vlastně nic nestalo. Dokonce častokrát vyžaduje lásku a péči od ženy, které smrtí vyhrožoval a kterou ohrožoval na životě. Protože žena musí milovat vždy, za každých podmínek.

Jednou vykonané násilí zůstává napořád, dá se odpustit, ale nejde zapomenout. Navíc žena nikdy neví, jestli a kdy se bude násilný útok opakovat, kdy ta chvíle opět nastane; nikdy si nemůže být vedle takového člověka jista a cítit se v bezpečí.

Velice mučivý je také ten pocit, že ten, kdo má milovat, chránit, pečovat – ten svou agresí dává najevo nenávist, nebezpečí, nejistotu.
Ruce, které hladí, na druhou stranu ubližují a zabíjejí – důvěru, lásku, pocit bezpečí.

Kolik takových žen mezi námi žije? Samotných, utrápených, zoufalých, v bludném kruhu své situace, ze které není východisko – navíc ve společnosti, která se domnívá, že východisko a pomoc nabízí? Není tomu tak. Dokazuje to i případ spisovatelky Simony Monyové. Měla spoustu čtenářek a obdivovatelek, mnoho žen četlo a vnímalo její příběh, ale nebylo jak jí pomoci.
Týraná žena je v naší společnosti zoufale sama.

Autorka: Miriam Prokešová
Působí na katedře pedagogiky Ostravské univerzity, kde přednáší filosofii výchovy, multikulturní výchovu a pedagogiku volného času. Je vdaná, matkou pěti dětí. Autorka odborných i několika beletristických publikací.
(převzato z deníku Britské listy www.blisty.cz)

Zdroj: http://www.zenskyweb.cz/stud-vina-a-strach-proc-neodejde-tyrana-zena-od-nasilnika/

Už ma nebudeš biť!

Hoci známa štatistika o každej piatej žene je stále aktuálna, v spoločnosti stále prevláda vysoká miera tolerancie násilia páchaného na ženách. A čo je horšie, často sú to práve ženy, ktorým sa za to pripisuje vina. Existuje spôsob, ako sa brániť, keď vás muž týra? Ako pomôcť týraným ženám vo vašom okolí? 


Možno je to vaša suseda, kolegyňa, možno je to pani, ktorá vám každé ráno s úsmevom predá v stánku obľúbené noviny. Niekedy naozaj nemáme predstavu o tom, aké osudy skrývajú ľudia okolo nás. A možno zažívate niečo podobné aj vy a úspešne to ukrývate pred svetom, pretože sa za svoj „osud“ hanbíte. Na týranej žene nemusí agresivita jej partnera zanechávať iba fyzické následky. Modriny môžete mať aj na duši, nielen pod okom. Za psychické týranie sa považuje aj to, ak vám manžel bráni stretávať sa so známymi či rodinou, ak vás neustále sleduje a kontroluje vám poštu a telefón, ak vás neustále obviňuje, že flirtujete s mužmi, aj keď to nie je pravda, ak vás ponižuje a neustále kritizuje aj v spoločnosti známych, ak sa vám a vašim deťom vyhráža zabitím alebo únosom vášho dieťaťa, ak vám bráni odísť z domu, núti vás k sexu, aj keď to nechcete, a mnoho ďalších foriem. Okrem fyzického, psychického a sexuálneho násilia zo strany partnera existuje aj ekonomické násilie, pri ktorom partner žene odopiera finančné prostriedky  potrebné na nákup nevyhnutných vecí do domácnosti a pre deti.

Kde hľadať pomoc?
Pokiaľ sa ocitnete v pozícii týranej ženy, určite vyhľadajte pomoc a za žiadnych okolností sa neobviňujte! Nech ste už povedali alebo urobili čokoľvek, váš partner nemá právo obmedzovať vašu slobodu a už vôbec vás nesmie biť. Bráňte sa! Pokiaľ máte strach, že by prišiel na to, aké kroky podnikáte na jeho zastavenie, poradíme vám, ako bojovať proti násiliu diskrétne. Na Slovensku existuje niekoľko inštitúcií a organizácií, na ktoré sa môžete obrátiť. Polícia býva často prvým záchytným bodom, ale kým nie je prípad riadne prešetrený, môže násilníka zatknúť iba na 24 hodín. A to môže byť problém. Pokiaľ nedôverujete polícii, odporúčame vám osloviť krízové centrá alebo útulky pre ženy a deti v núdzi, poprípade asociácie, ktoré priamo riešia prípady násilia, ako je Pomoc obetiam násilia s pobočkami po celom Slovensku alebo košickú organizáciu FENESTRA.

Buďte opatrná!
Ak máte podozrenie, že vás váš manžel alebo partner neustále sleduje, vrátane vašich aktivít na internete, a pravidelne vám kontroluje mobil, okrem toho, že je takéto správanie právne napadnuteľné, môžete sa zaistiť tak, aby vám neprišiel na to, že plánujete napríklad odchod z domova. Domáci počítač používajte len na vyhľadávanie informácií o počasí či televíznom programe. Ak si chcete vyhľadať informácie o domácom násilí alebo kontaktovať inštitúciu, ktorá by vám mohla pomôcť, choďte radšej do internetovej kaviarne. To platí aj pre informácie, ktoré by mohli vypovedať o vašom plánovanom úteku, ako sú odchody vlakov či informácie o nových pracovných pozíciách alebo prenájmoch bytov.

Nemeňte svoje zvyčajné zvyky pri používaní počítača a internetu. Nemažte celú históriu, pretože tým vzbudíte mužovo podozrenie dvojnásobne. Radšej z nej odstráňte len inkriminované stránky. Založte si nové e-mailové konto, o ktorom nebude vedieť, a používajte ho iba mimo domáceho počítača. Do názvu emailovej adresy nedávajte nič, čo by vás mohlo nejakým spôsobom identifikovať. Pamätajte, že Google je všemocný! Okrem toho by ste mali pravidelne meniť prístupové kódy a heslá k internet bankingu či e-mailovým kontám. Pri registrácii na nové webové portály uvádzajte o sebe čo najmenej informácií a ako prihlasovacie meno použite radšej pseudonym. Aj na Facebooku. Pozor si treba dávať aj na chaty, ktoré ukladajú históriu, ako je Skype alebo MSN Messenger. Gmail, našťastie, poskytuje možnosť vypnutia ukladania histórie, takže je relatívne bezpečný. Ale radšej sa na to nespoliehajte.

A ešte jedna dobrá rada: nikdy neotvárajte spamy! Okamžite ich neotvorené vymažte! Môžu totiž obsahovať nebezpečné programy, cez ktoré sa dá monitorovať váš počítač. Dvojnásobne opatrná by ste mali byť pri používaní mobilu. Na SIM-ku si nikdy neukladajte čísla inštitúcií, ktoré poskytujú pomoc týraným ženám, pod ich vlastným menom. Nenechávajte ich vizitky na miestach, kde by ich váš partner mohol ľahko nájsť. Inkriminované hovory, či už prijaté, neprijaté alebo volané, vymažte z denníka a to isté platí aj o SMS-kách. Dôležitá informácia pre vás je, že prostredníctvom mobilu vás možno lokalizovať. Operátor je, našťastie, povinný vopred informovať, pokiaľ sa vás niekto snaží nájsť touto cestou. Ak však máte strach, radšej mobil pri úteku vypnite a zapnite len v nutnom prípade. Telefonujte radšej z verejných automatov. Lokalizovať možno človeka aj cez automobilovú navigáciu, takže ak ste použili na útek auto, navigáciu ihneď vypnite.

Ako spoznáte psychicky týranú ženu?
Možno nie ste piata žena, ale podozrenie, že niekto z vášho okolia trpí domácim násilím, mať môžete. Existujú určité signály, ktoré by mohli naznačovať, že žena, s ktorou ste v kontakte, je jeho obeťou. Ak sa náhle prestane s vami stýkať alebo kontakt výrazne obmedzí, ak sa postupne začne vzdávať svojich koníčkov a pravidelných obľúbených činností, ak často ruší dohodnuté stretnutia, je napätá a nervózna, neustále bombardovaná telefonátmi a SMS-kami od partnera. Týraná žena sa väčšinou hanbí vysvetliť, prečo má po tele modriny, alebo sa obhajuje výhovorkami, ktoré sú málo pravdepodobné, nedôveruje iným ľuďom a odmieta rozprávať o svojom súkromí.

Ako s ňou hovoriť?
Nie je ľahké prinútiť týranú ženu k úprimnému rozhovoru o tom, čo zažíva za dverami svojho bytu. Pokiaľ s vami nechce hovoriť, rozhodne ju nenúťte a iba naznačte, že ak bude mať chuť porozprávať sa, kedykoľvek môže prísť. Ak bude s rozhovorom súhlasiť, nájdite si pokojné nikým nerušené a bezpečné miesto. Trpezlivo počúvajte, klaďte stručné a jasné otázky. Povedzte jej, že ju podporujete a vážite si jej dôveru. Týranej žene by ste mali dať jasne najavo, že jej veríte a viete, že za násilie v žiadnom prípade nenesie vinu ona, aj keď jej to partner neustále tvrdí. Podporujte ju vo všetkých rozhodnutiach a ponúknite sa, že jej pomôžete s vyhľadávaním informácií o možných formách pomoci. Určite si dávajte pozor na to, aby ste nespochybňovali, čo vám týraná žena hovorí. Neobviňujte ju z násilného správania jej muža a nehovorte jej, že ho nemala provokovať. Nepýtajte sa jej: „Prečo od neho neodídeš?“ Nezľahčujte partnerovo násilné správanie a neobhajujte ho so slovami, že si  možno len trocha vypil alebo mal zlý deň. Týranej žene nikdy nevnucujte žiadne riešenia, radšej ju veďte k tomu, aby sa rozhodla sama. Bez jej vedomia nikdy nepodnikajte žiadne kroky, pokiaľ nie je ohrozený jej život a zdravie a zdravie jej detí.

Fakty o násilí páchanom na ženách vo vzťahu:
V súčasnosti zažíva násilie vo vzťahu 20 miliónov žien žijúcich v Európskej únii. Na Slovensku ním trpí 21,2 % dospelých žien vo veku 18 až 64 rokov, ktoré majú v súčasnosti partnera. Násilie zo strany bývalého partnera zažilo 27,9 % žien. Podľa toho istého výskumu takmer 70 % žien, ktorých týra ich súčasný partner, má jedno alebo dve deti.

Autor: ALEXANDRA OKÁLOVÁ
Zdroj: http://www.zenskyweb.sk/lafemme/uz-ma-nebudes-bit

Jak na manipulátora

Stali jste se někdy obětí manipulace? Máte kontrolu, zda nejste v područí manipulátora dnes? Není vždy lehké poznat, jaká je pravda. Někdy můžeme naopak nevědomě manipulovat jinými, aniž si to uvědomujeme. Jedinou možností jak to zjistit, je otevřeně do tohoto tématu sami za sebe vstoupit. Protože se při své práci setkávám s manipulací a vnímám ji jako aktuální téma, přináším Vám úryvek z knihy Isabelle Nazare-Aga - Nenechte sebou manipulovat. 
Nechte se inspirovat.

Oběti manipulace prožívají velmi těžké situace. Jen málokterým z nich se podaří vymanit se z manipulátorova neblahého vlivu. Přitom je možné se před ním chránit. Prvním krokem k znovu nabytí padesáti procent svobody a vyrovnanosti je odhalení manipulátora, dále je nutné snížit pocity viny, zranitelnost a změnit své postoje, chování a přesvědčení. Nějakou dobu to trvá – tři měsíce až tři roky, podle citového pouta, které nás k manipulátorovi váže. Jsme však za tento vliv odpovědní i my? Psychologové a psychoanalytici by mohli odpovědět, že jedině my sami můžeme za to, když sebou necháme manipulovat, obviňovat se a ničit. Částečně je to pravda, ale celý problém je poněkud komplikovanější, než se na první pohled zdá. Manipulace se přímo napojuje na kodifikované a společensky ustálené hodnotové okruhy. Řídíme se společenskými zákony a zásadami, které manipulátor dokáže využít ke svému prospěchu tím, že je oddělí od jejich skutečných hodnot. Manipulátor s oblibou používá jako prostředek ovlivňování pocit viny. Co by se však stalo s lidskou společností bez vymezení pojmů dobra a zla? Při sebemenší příležitosti bychom z hněvu nebo pocitu zklamání mohli bez jakýchkoli zábran odstranit předmět svého trápení, a to dokonce i zabitím. Neexistovala by žádná morální povinnost, rodiče by opouštěli děti, když by jim sebeméně překážely, vlastní zájmy by vždycky stály na prvním místě. Každý z nás zažívá určité pocity viny. Problémy nastávají, když jsou takové pocity přehnaně silné, přesahují hranici racionálna a brání nám spokojeně žít. Většina ne zcela vyrovnaných jedinců však tuto hranici jasně nevidí. Manipulátoři jejich slabinu záhy rozpoznají a zneužívají jí. Dokonce dokážou hranici zcela smazat, aby mohli se svou obětí dělat, co se jim zlíbí.

Truchlení nad ideální komunikací a manipulace

O žalu a truchlení se obvykle hovoří v souvislosti s obdobím po úmrtí někoho blízkého. V psychologické terminologii se však truchlení vztahuje k období postupného přijímání rozchodu nebo zřeknutí se něčeho. Truchlení nad ideální nebo normální komunikací spočívá v přijetí skutečnosti, že se s manipulátorem „normálně“ komunikovat nedá!

Takové zjištění je bolestné, protože situaci určitým způsobem zafixuje. Vy však přesto dále chováte naději, že přimějete dotyčnou osobu, aby se změnila. Naděje vám dodává trpělivost, vy se dále pokoušíte vztah někam směrovat, ale vaše snažení vám přinese jen další trápení. Situace se navzdory veškerému úsilí po celá léta nikam nevyvíjí a vztah se pro vás stává nezvladatelným stresorem.

Zbývá však jedna věc, s níž můžete pracovat, a to je očekávání změny. Přestaňte očekávat změnu a doufat v zázračný obrat v manipulátorově chování. Přeměny manipulativních osobností jsou nesmírně vzácným jevem. Jak dlouho, kolik let už zkoušíte nejrůznějšími způsoby dobře vycházet s manipulátorem, a přitom si zachovat spontánnost, autenticitu a svobodu? Kolik trápení, pochybností a stresu vám tato léta přinesla? Jak dlouho ještě budete čekat na příznak skutečného a definitivního zlepšení?

Pokud se stále držíte přesvědčení typu „nakonec snad pochopí, že takovým způsobem nás k lepší práci nemotivuje“, „je důležité vycházet se všemi kolegy“ nebo „sourozenci spolu musí dobře vycházet“, znamená to, že stále ještě doufáte v ideální vztahy a hodláte ctít své zásady za každou cenu. 
Řídíte se svými zásadami a ideály, nikoli skutečností, že vaše vztahy jsou naplněny utrpením.
Ať už jde o kohokoliv, byli jste dosud s tímto člověkem v dobrých vztazích? Pocítili jste někdy, že s vámi autenticky komunikuje? Přináší vám tento vztah pohodu a radost?

Připustíte-li, že se manipulátor řadí k patologickým osobnostem, přestanete snad očekávat, že se změní. Proces truchlení, který následuje, proběhne sice rychleji, ale uvědomte si, že trvá přinejmenším několik měsíců. Čím je váš vztah k určité manipulativní osobnosti silnější, tím bude truchlení delší.

Když truchlení skončí, přestanete být citliví na její slova a činy. Nakonec se jejím nejzjevnějším manévrům začnete smát. To je výborné znamení. Znamení toho, že se vás už celá situace tolik nedotýká, stejně jako lidí lhostejných k manipulátorům. Už neočekáváte, že se manipulátor uzdraví. Je to smutné, je to škoda, ale je to také jediný způsob, jak v takovém vztahu netrpět. Když pochopíte, že nutně musíte změnit své psychické schéma, vzdát se naděje, a že taková změna nějakou dobu potrvá, začnete se k manipulativní osobě chovat jinak. Nečekejte, až si odtruchlíte nedosažitelnost ideálního vztahu – začněte používat kontramanipulaci a uplatňovat jednoznačně a zároveň ohleduplně vlastní názor.

Zdroj: http://www.hynekvidlak.cz/blog/jak-na-manipulatora

Vztahová manipulace: Ovládající a ovládaní

Škatulata, batulata, hejbejte se! Nevinná hra, říkáte si. Někdo však musí dát „povel“. Někdo musí tahat za nitky...

 

Když láska bolí..., co si při těchto slovech představíte? Latexové oblečky, náramky, důtky a kapky krve? Možná. Láska mezi dvěma lidmi může být ale zničují i bez použití fyzického násilí. Stačí, když si za partnera najdete manipulátora. Člověka, který je milý, pozorný, ale přesto dokáže vaše ego doslova zadupat do země. Skončíte s migrénou, v depresích, s roztříštěným sebevědomím. Manipulátor potřebuje oběť, kterou postupně vysává. Nejednou končí taková láska  třeba i sebevraždou.

Dokonalá past

Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Snad každý z nás se při námluvách snaží ukázat jen ty lepší stránky osobnosti. Neznamená to ale, že ze sebe vykouzlíme dočista jiného člověka. Manipulátoři ovšem ano. Proto je tak těžké odhalit je hned na začátku a nenechat se zaplést do jejich sítí. „Měla jsem přítele, který byl na samém počátku vztahu ztělesněná pozornost. Neustále mě někam zval, dostávala jsem dárečky, posílal zamilované esemesky,“ vzpomíná na svoje seznámení s manipulátorem Linda. Naštěstí patří mezi ženy, které dokázaly odvrácenou tvář svého přítele poznat brzy – už po čtyřech měsících.
„Václav se choval jako ten nejzamilovanější chlap na světě. Ale jen do té doby, než jsem povýšila v práci a musela jezdit na služební cesty. Pak mě začal bombardovat textovkami typu: ‚Ty si tam určitě s někým užíváš a na mne nemyslíš.‘ Myslela jsem, že ho to přejde, ale nakonec byl i vulgární, prozváněl mi telefon, když jsem měla důležité obchodní schůzky, a doma mi dělal hrozné scény, proč jsem to nebrala. Tak jsem ho poslala k šípku.“

Ať je to ten nebo ten

Láska je prý slepá, ale přijde den, kdy musíte prohlédnout. Někdy je to po měsíci, jindy po letech. Manipulátoři se nevyskytují v žádné zvláštní rezervaci, i když by měli. Dost často je najdeme na vysokých postech lékařů, učitelů, politiků... Manipulátor je typ osobnosti, nestanete se jím tedy jen proto, že občas posunete přítele tam, kde ho chcete mít. Navozuje u ostatních pocit viny a odvolává se přitom na lásku a přátelství. Zpochybňuje vaše dobré vlastnosti a dost často si bere do pusy i vaši rodinu a přátele. Závidí, a to dokonce i vám. Dělá ze sebe oběť, aby ho ostatní litovali. Nikdy vás pořádně neposlouchá nebo z ničeho nic přeskočí k jinému tématu. Nesnáší kritiku, lže a mění své názory podle toho, s kým se zrovna nachází. Je egocentrický. Našla by se spousta indicií, které dokáží odhalit manipulátora.
Takový člověk je kombinací hned několika předchozích bodů. Jestliže váš přítel dává trvale přednost hokejovému zápasu v televizi, a to i přesto, že mu říkáte něco zásadního, je to sice smutné, ale ještě nemusí patřit k manipulátorům. Jejich největší zákeřností je, že svoje sítě rozhodí až po nějaké době. Zlom například přichází po nastěhování se do společné domácnosti, po svatbě nebo narození dítěte. Z milého mužíčka se stává tyran, který postupně přidává jedovatých poznámek, rozkazů a nesmyslných nápadů. Před ostatními si ovšem stále drží svou hezkou, sympatickou masku. Zapomeňte na to, že se takový člověk změní. Pravděpodobnost je takřka nulová. Nepomůže žádný klidný rozhovor. Dialog s manipulátorem je nemožný. Staví na lži a je schopný měnit své názory z minuty na minutu. Místo nikam nevedoucích diskusí se naučte vidět všechny rozpory, které pronáší. Včetně slibů, jež nikdy nesplní.

Co je to láska?

Pro každého z nás je definice lásky jiná. Určitě se ale shodneme, že vztah k jinému člověku nás má posílit, posunout dopředu a motivovat do života. Partner by měl povzbudit naše sebevědomí, stejně tak jako my to jeho. Pokud dojde na problém, měli bychom ho řešit společně a hlavně konstruktivně. Na takové chování ze strany manipulátora však rovnou zapomeňte. Jeho životní radostí není vidět váš úsměv, ale slzy. Manipulátora uspokojuje, když může po kouskách ničit vaše sebevědomí. Na běžný pořádek se tak dostávají jízlivé poznámky a ponižování. Z partnera manipulátora se stává uzlíček nervů... „Před ostatními jsme vypadali jako šťastná rodinka, které nic nechybí. Jen ale zaklaply dveře, shodil René masku a ukazoval svoji pravou tvář. Podle něj jsem za nic nestála a pravdu měl jen on.“
Sylva vydržela s manželem osm let. Během té doby se z ní stala vyhaslá sopka a nakonec musela vyhledat psychiatra. Mají dvě dcery a právě kvůli nim nedokázala včas odejít. Upadla do depresí. Na všechno byla sama. René na ní nechal výchovu dětí, péči o domácnost a veškeré vyřizování týkající se nového bytu. Když se chtěla vrátit do práce, aby nebyla izolovaná od okolního světa, podrýval její sebevědomí natolik, že hledání zaměstnání vzdala. „Teprve když jsem se zhroutila a dostala se do péče doktorů, došlo mi, že něco není v pořádku. Jeho nadávky před dětmi, pomlouvání mých přátel a rodiny... Zpětně jsem se dokonce dozvěděla, že jim lhal. Tvrdil to, co já nikdy neřekla: že je nemám ráda, že s nimi nechci na dovolenou a další nesmysly. V klidu nemocnice jsem si uvědomila, že takhle to dál nejde. Potajmu jsem si sehnala podnájem a přestěhovala se rovnou tam. Podala jsem žádost o rozvod a teď bojujeme o dcery.“

Nejlepší obrana je útok
Využijte všech slabin, které manipulátor má. Pokud chcete tuhle bitvu vyhrát, musíte si zachovat chladnou hlavu. Ideální je takový vztah okamžitě skončit. To se ale lehce říká a už podstatně hůř dělá. Nenechte se izolovat. Manipulátoři mají rádi svoji oběť sami pro sebe, to ale nedopusťte. Dál udržujte kontakt s přáteli a rodinou. Ptejte se na jejich názor, rozebírejte situace, které se vám nezdají. Určitě dojdete k tomu, že urážky a ponižovaní skutečně nejsou ve vztahu běžná věc. Nenechte se ani odradit, když vám přátelé neuvěří. Předložte pár konkrétních situací. Stejné je to i s prací. Jste-li zrovna na mateřské, navštěvujte různé kurzy a kroužky. Důležité je zachovat si rozhled a nezakrnět. Obklopte se lidmi, kteří vaše sebevědomí, na rozdíl od partnera, povzbudí. Budete tak mít více sil čelit stresu.

Zapisujte si všechny důležité výroky partnera na vaši adresu. Budete mít konkrétní argumenty, až opět spustí, že tohle on přece nikdy neřekl. Nenechejte se uchlácholit vyznáním lásky, nebo výhrůžkou sebevraždy. Jde jen o slova, manipulátor se má příliš rád, než aby si ublížil. Ukažte mu svoji sílu. Na jeho urážky odpovídejte s klidem. Dokažte mu, že nad vámi už nemá žádnou moc. Všímejte si sama sebe. Opravdu jste přibrala, nebo jen natolik přítel podkopal vaše sebevědomí? Máte nečekané bolesti hlavy, objevila se vám vyrážka a trpíte nespavostí. Pak za tím možná bude neustálý stres, který s manipulátorem zažíváte. Nenechte se zničit. Najděte v sobě poslední kapky odvahy a rozejděte se s ním. Máte celý život před sebou.

A hlavně – chcete-li manipulátorovi vypálit rybník – mějte se ráda. Nenechejte si vysát ani kousek sebeúcty. Odejít není snadné a vyžaduje to hodně sil. Budete-li pochybovat a doufat, že se to zase „urovná“, podívejte se kolem sebe. Nejste jediná oběť manipulátora, už i jiné dokázaly odejít.

Neříkají, že jsou rády, že odešly, ale že to měly udělat dřív.

Zdroj: http://www.jenprozeny.cz/laska/27157-vztahova-manipulace-ovladajici-ovladani?page=0,2