Depresia. Odporúčania pre partnerov a príbuzných chorého

Až 20% obyvateľstva v priebehu svojho života ochorie na depresiu. Depresia, o ktorej tu hovoríme je utrpením, je chorobou. Psychiater ju rozpoznáva podľa charakteristických príznakov.

Depresia môže trvať dni, týždne, mesiace ojedinele i roky. Liečba a prevencia je možná hlavne pomocou liekov a psychoterapie. Depresia je vždy i vážnou výzvou pre okolie, pre blízkych. Náhle majú dočinenia akoby s iným človekom, než ho dosiaľ poznali. Cítia sa zneistení, nevedia ako reagovať, čo si počať. 

A práve pre príbuzných a partnerov ľudí trpiacich depresiou sú určené nasledovné odporúčania.

Nebagatelizovať, nevyvracať alebo nevyhovárať negatívne pocity, ktoré depresívny má (napr. sťažnosti na nepohodu, telesné ťažkosti, nespavosť). Vyhnúť sa planému utešovaniu alebo bežnému povzbudzovaniu. Nepoužívať ďalšie pokusy o rozveseľovanie, keď prvé pokusy nevedú k úspechu.

Momentálnu beznádej depresívneho prijímať ako známku, príznak depresívneho stavu, realisticky dávať nádej, že sa depresia raz skončí.

Neapelovať na vôľu. Nehovoriť, že sa depresívny musí „ pozviechať“, "premôcť“, že to dokáže, len keby chcel. Naopak, treba mu dať pocítiť, že to nie je jeho zlyhanie, že sa neprevinil, že jednoducho nie je vinný za svoj súčasný stav.

Neapelovať na cnosti ako je viera alebo zodpovednosť. 

Ťažko depresívneho treba zbaviť rozhodnutí, keď sú pre neho trýznivé. Pokojné, jasné, isté vedenie. vždy sami zorganizujte návštevu lekára a sprevádzajte ho/ju k lekárovi.

V žiadnom prípade nerobiť životne dôležité rozhodnutia počas depresívnej epizódy, napr. zmenu zamestnania, rozvod, otehotnenie atď.

Len relatívne odbremenenie v oblasti vzťahov a profesie (s výnimkou ťažkých depresií). Žiadne veľké zmeny v doterajších životných zvyklostiach. Pri výraznej depresii nechoďte na dovolenku, do kúpeľov.

Dať najavo citlivé pochopenie, keď má depresívny ťažkosti niečo robiť, podporiť ho ale v tom, aby vykonával vlastné a realisticky stanovené úlohy, na ktoré stačí. Upozorniť depresívneho na všetko, čo sa mu darí – bez triumfujúceho tónu.

Dbať na pravidelné, rytmické členenie denného režimu (vstávať, pracovať, jesť, ísť do postele), ktoré by sa malo dodržiavať aj vo sviatočných a voľných dňoch.

Podporiť depresívneho, aby ráno nezostával pravidelne ležať v posteli, aby sa večer neuťahoval predčasne do postele a aby sa cez deň úplne neizoloval.

Prejaviť pochopenie pre to, že sexuálne cítenie sa počas depresie znižuje alebo prechodne vyhasína.

Podporovať samostatnú telesnú hygienu.

Nenechať sa zastrašiť a obrať o odvahu, keď napr. cítite, že Váš depresívny partner/partnerka reaguje na všetko len negatívne a nič mu nie je dobré. Neuvoľňovať alebo dokonca neprerušovať vzťah, keď viazne slovné dorozumievanie.

Vyhýbať sa predstieraniu veselosti, prílišnej aktivity v spolužití s depresívnym partnerom/partnerkou.

Vyhýbať sa poznámkam, ktoré by mohli depresívneho/-nu zosmiešňovať, vzbudzovať pocity viny. Nerobiť výčitky, nenapomínať, nekritizovať. Myslieť na to, že je veľmi citlivý/-á a zraniteľný/-á a ľahko si môže vyvodiť záver, že za nič nestojí a nemá žiadnu hodnotu. Opatrne s iróniou, sarkazmom a tzv. nevinnými vtipmi. Zmysel pre humor v depresii často zaniká.

Nevenovať sa hĺbaniu nad udalosťami v minulosti. Počas ťažkej depresívnej fázy nepátrať po podnetoch a príčinách rozladenosti. Pokiaľ možno zostať v prítomnosti, pri aktuálnych pocitoch.

Ak dokáže depresívny plakať (čo mnohí depresívni nedokážu), je treba ho/ju povzbudiť, aby sa vyplakal/-a. Neposilňovať sklon, že sa má vždy ovládať.

Pri nie príliš ťažkých depresiách ev. podnecovať dýchanie (terapia dýchaním , plávanie, behanie na telo orientované terapie). Ev. špecifické masáže, napr. šije, celého tela, brucha.

Tvorivé sebavyjadrovanie (maľovanie, hudba, tanec) podporovať až potom a len vtedy, keď depresívny/-a sám o to žiada.

Liečba depresívneho môže prebiehať ambulantne (s čiastočnými alebo podstatnými úľavami od práce), prípadne v kombinácii s absolvovaním psychoterapeutického programu v dennom psychiatrickom stacionári alebo formou prechodnej hospitalizácie na psychiatrickom oddelení a naväzujúcim ambulantným doliečovaním.

Zdroj: www.psychoterapia-sk.sk

 

O lidech unavených životem…

Naše sousedka se loni vykašlala na svoje velmi lukrativní zaměstnání, pronajala třípokojový byt mladé rodině a přestěhovala se na chalupu. Nastálo.

Do důchodu jí zbývá nejmíň patnáct, dvacet let.

Nikdo kolem ji nechápal a všichni si ukazovali na čelo. Takové místo! Takový byt! A ona to vymění za vesnickou chalupu s výhledem na husí rybníček! Ta snad není normální! Kolik lidí by dalo kdeco za takovou práci, jakou měla ona!

Akorát že ona je dokonale šťastná.
Zbytek života hodlá strávit na dřevěné terásce, číst knížky, sázet u domu petržel a vařit dětem polívku.

Jasně, trochu přeháním.
Někam něco píše. Někde cosi přednáší. Něco málo někde dělá a dostává nějaké peníze. Jenže je to tak nevýznamné a snadné ve srovnání s tím, jak žila a tvrdě makala před tím, že to nemá ani cenu připomínat.
A takových lidí je každý rok víc a víc.

Samozřejmě, všichni se na všechno nevykašlou a neodjedou do nějakého zapadákova. Ale rozhodnou se zásadně změnit svůj život, to je fakt. Lékař se například stane fotografem na volné noze. A jeden účetní začal se žurnalistikou.
Proč každoročně přibývá lidí, kteří pracují takříkajíc jenom pro sebe? Samozřejmě, že v době internetu a moderních technologií se lidem nechce sedět uvázaní někde u stolu od 9 do 18. Ale má to i jiné důvody.
Lidé jsou unaveni životem.

Příliš naléhavě je nám sugerována úspěšnost. Úspěšnost. Dokážete to slovo přesně vyložit?
Od mateřské školky je člověk neuvěřitelně vytížen. Nekonečné povinnosti. Brzo vstávat. Krupicová kaše. Odpolední klid. Seď potichu. Kroužky. Sobota. Brzo vstávat. Angličtina a kreslení. Škola. Brzo vstávat. Vyučování. Domácí cvičení. Zkoušení. Maturita. Přijímačky. Vysoká. Brzo vstávat. Přednášky. Zápočty. Zkoušky. Státnice. Práce. Brzo vstávat. Porady. Prezentace. PowerPoint. Work Shop…

Vyspíš se v důchodu. Nejdřív si ho ale musíš zasloužit.
Klidně si třeba mlaťte hlavou do zdi. Ale buďte úspěšní. „Vysoce efektivní lidé“ – už jste o nich slyšeli? Neflákej se, nemaroď, makej a pak – si umři. To jsou oni! Sen každého team leadera. Nikdy nenastydne, nikdy se neunaví, nebere si dovolenou, nevodí děti do školky, nepotřebuje paragraf, pracuje přes čas i o víkendech. Chce totiž být vysoce efektivní a úspěšný. To se musí. Opravdu se to musí?

Celá dlouhá léta školní docházky a studií slyšíme: uč se, nebo se nikam nedostaneš. Uč se, nebo skončíš u lopaty. Uč se, nebo…
Běžný standard: patřičné vzdělání. Dobře se vdát/oženit. Prestižní zaměstnání. Byt, auto, chata. Několikrát do roka k moři. Na výročí svatby do Paříže. Děti na gymplu. Dvacatery kozačky, třicatery polobotky, lodičky nespočítáme. Třicet kabelek na sezónu. Všechno jako jiní. Ale je to opravdu to, co potřebujeme?

Kdosi kdesi rozhodl, že právě tohle je úspěšnost – a konec. Jste přesvědčeni, že právě tímhle se má měřit? A je taková úspěšnost vůbec nutná?
Úspěšnost. Ve skutečnosti jeden z největších klamů našeho života.
Všechno to není důležité.
Tuhle obyčejnou pravdu většinou pochopí až životem hluboce vysílení lidé, kteří teď na první místo kladou duševní klid. Možnost nikam se nehonit. Nikomu nemuset nic dokazovat. Žít, nikoli přežívat.

Existují lidé, kteří se hnali a hnali, pak padli a konečně pochopili, že už dál nemůžou. Tím spíš, když jde o lidi mladé generace, kteří už od dvaceti zastávali zodpovědná místa, na hrbu měli neúměrnou zátěž starostí a zodpovědnosti, ale životní zkušenosti žádné. Přesto všechno viděli, všechno umějí a víc nic už si teď nežádají kromě klidu. Je to takové rané stáří.
Najednou začnou vidět život v jiném světle. Nejčastěji právě na pozadí závažného přetížení a silného stresu. Jak se tak povalují v nemocnici, na mnohé přijdou.

Unavení lidé postupně mění všechno i sami sebe. Začínají se znovu učit, jak žít. Začínají všechny okolnosti přizpůsobovat sobě, svým zájmům, přáním a biologickým hodinám. Hodlají řídit svůj život a nedůvěřovat rozhodnutím těch, kdo je zaměstnávají. Čtou a malují, sami vaří a pečou. Chodí s dětmi do parku čutat s mičudou. A je jim jasné, že jedna nebo dvě kabelky úplně stačí.
Učí se žít tady a teď a vychutnat si každou chvilku.

Metař.
Tím mě od dětství strašili. Dneska se mi zdá, že není tak špatné ohánět se koštětem na čerstvém vzduchu.
V každém případě mi taková práce připadá přitažlivější než dřina v redakci stostránkového měsíčníku. Kdy člověk nemá čas se ani najíst a dát si hrnek kafe. Kdy si v deset večer vzpomeneš, že se ti vlastně po obědě chtělo na záchod. Kdy v jedenáct večer volá zadavatel reklamy, že potřebuje předělat celou stránku. A časopis má být v devět ráno v tiskárně… Potom se řítíš po tmavém schodišti, protože výtahy v budově už dávno nejezdí. Taxi si nevoláš a jdeš aspoň pár stanic pěšky, aby ses trochu vzpamatoval. A myslíš na to, že ráno musíš ještě dopsat ten článek a v osm být v redakci. Doma čeká hladové dítě a jeho nedopsaný domácí úkol. A půlhodiny po půlnoci volá autor a žádá o úpravy textu. Ráno to začíná všechno znovu. Půlhodiny před odevzdáním do tisku přichází šéfredaktor a nařídí: všechno to sakra předělejte! – A jak? – To mě nezajímá. O víkendu vycházíte.
Jsou lidé, kterým tohle všechno skutečně přináší uspokojení. Neustávající zběsilý rytmus je neunaví do konce života. A jsou přitom schopni vnímat život ve všech jeho projevech. Takže těm gratulujeme. Ale zdaleka ne všichni mohou být superúspěšní. Všichni nemůžou být na prestižních postech a řídit ty veleúspěšné supermany v superúspěšných společnostech. Někdo taky musí zametat spadané listí.
Lidé unavení takovým životem a ti, kteří se ustavičně štvou za úspěchem, si navzájem nikdy neporozumí. Každému, co jeho jest. Ale jestli cítíte, že dál už prostě nemůžete, nebojte se svůj život změnit. Život není třeba brát zas tak vážně. Na to je příliš krátký.

Zdroj: www.pronaladu.cz – Anna Petrová

Perinová moc

Sex je mocenský nástroj tých, ktorí majú problém presadiť sa inak.

Sklony k manipulácii patria do osobnostnej výbavy každého z nás a prebúdzajú sa už v detstve. V značnej miere ich ovplyvňujú rodičia, od ktorých preberáme rôzne vzorce správania - vhodné i menej vítané. Manipulovať druhých možno aj pomocou sexu, ktorý vie byť jedinečnou zbraňou. Každý nástroj moci však funguje spoľahlivo jedine vtedy, ak je zároveň slabinou partnera. Vzhľadom na chemické zloženie a fyzickú konštitúciu muža to majú zástupkyne nežnejšieho pohlavia v tomto smere jednoduchšie. A nejedna zo žien to dokáže vo svoj prospech aj patrične využiť.

Rafinované:

 

„Vo všeobecnosti platí, že práve ženy používajú sex ako nástroj na ovládanie partnera, keďže muži sú v sexualite zraniteľnejší,“ hovorí psychologička Katarína Mrázová. Z nevinného manévrovania sa však môže vykľuť nevypočítateľná rafinovanosť. Tak ďaleko sú ochotné zájsť primárne menej spôsobilé osoby. „Vo svojej praxi som spoznala ženu, nesmierne labilnú osobnosť, neschopnú postarať sa o seba. S mužmi jej to však veľmi dobre šlo. Vďaka svojej ‚šikovnosti‘ a nasadeniu prešpekulovaného sexuálneho správania si to u nich vedela zariadiť. Úmyselne si vyberala mužov, ktorí sa dokázali o ňu postarať a vyhovieť jej potrebám. Mala na nich ohromný vplyv v osobnom, ale i profesijnom živote,“ opisuje jeden zo svojich prípadov psychoterapeutka.
Sex ako donucovací prostriedok sa však môže objaviť v správaní viacerých typov osôb. Ich profil siaha od normálneho, lež prospechárskeho človeka až po obávaný extrém. Podľa odborníčky je takéto manipulačné správanie typické pre jedincov s nízkym sebavedomím. Ľudia, ktorí sa dokážu presadiť aj iným spôsobom než cieleným kľučkovaním a špekulatívnym vyvíjaním nátlaku, totiž nátlakové metódy nepotrebujú.
Katarína Mrázová pripomína, že taktika premysleného poťahovania nitiek môže byť i prejavom imitačného učenia pochádzajúceho od rodičov. Deti veľmi rýchlo preberajú modely rodičovského správania, predovšetkým tie, ktoré sa v praxi osvedčili a zaberajú.
Z patologického hľadiska je ašpirantom na tento „titul“ človek so psychopatickými črtami, založený dominantne a egoisticky. Jedinec emočne tupý, ktorý má tendencie ovládať.

Sexuálna prevýchova:

 

Sexuálne správanie však nadobúda zavše aj u „normálnych“ jedincov podobu výchovnej lekcie v duchu, či skôr podľa vzorca - Bol si dobrý? Zaslúžiš si sex? Nebol! Nezaslúžiš! Jednoducho jeden z partnerov sa rozhodne tomu druhému odoprieť milostné hry s cieľom „kultivovať“ ho. Druhá strana tak dostane iba toľko erotiky, koľko si zaslúži. Psychologička potvrdzuje, že niektorí ľudia vezmú na seba rolu rodiča a partnera tak trestajú, pomstia sa mu za utŕžené príkorie či odmeňujú, alebo jednoducho túžia ovládať. Za skvelý príklad označuje manželský pár, ktorý ju navštívil. „Muž vychovával manželku tak, že za každé jej nemiestne vystupovanie jej odoprel sex. V tom čase klesol počet ich sexuálnych aktivít na minimum.“
Keď ide o výchovné postupy, pri ktorých sa brnká a pritlačí na sexuálnu strunu, muži ani ženy si nemajú čo vyčítať. Obe pohlavia sú podľa odborníčky na tom rovnako. Spínač v podobe sexu sa môže uviesť do praxe rovnako na podnet ženy i muža. Použitie tohto „represívneho opatrenia“ jedným z partnerskej dvojice podľa Kataríny Mrázovej signalizuje, že dotyčný chce sprostredkovať niečo, čo by protistrana mala rozlúštiť.
Ak jeden z partnerov „inštrumentalizuje“ sex, teda použije ho ako nástroj istého nátlaku, svedčí to o disharmónii dvojice.

V strehu:

 

Za možnú predzvesť manipulačného správania označuje psychologička to, že dotyčný či dotyčná manipuluje s inými ľuďmi. Ak sú obaja partneri vyrovnané a rovnocenné osobnosti, uvedený jav vraj nevzniká.
Za odmietaním sexu, napríklad zo strany ženy, však netreba za každú cenu hľadať nečistú zámienku mať toho svojho pod palcom či nebodaj pomstychtivosť s úmyslom nechať ho škvariť sa vo vlastnej „šťave“. Odborníčka varuje pred zovšeobecňovaním - nie každé držanie chlapa od tela musí byť prospechársky motivované. Pohnútok môže byť viac. Či už je to nechuť na sex, vyčerpanosť, alebo nejaký zdravotný problém. Zároveň pripúšťa, že jeden z partnerov si tak môže kompenzovať moc, presadzovať sa, trestať či hrať sa na patróna. „Častá frekvencia sexuálneho styku sa po nejakom tom roku zo vzťahu vytratí, nedosahuje už takú intenzitu ako na začiatku. Lenže dá sa prísť aj na to, či partner naozaj má nižšie libido, alebo ide o manipuláciu,“ dopĺňa.
Človeku, ktorý chce odhaliť dôvod partnerovho telesného odcudzenia, nahráva čas. Čím dlhšie svoju polovičku pozná, tým lepšie dokáže pochopiť jej pohnútky. Odborníčka preto odporúča sledovať, za akých podmienok sa odopieranie sexu deje.

Na hrane:

 

Monitoring a sústavná kontrola partnera však vzťahu nepomôžu, skôr naopak. Poškodeného dotlačia k neľahkému rozhodnutiu, či si postaviť hlavu a zdupkať, alebo sa zas podvoliť a v naštrbenom spolužití pokračovať. Katarína Mrázová upozorňuje, že také zaobchádzanie poškodeného ponižuje a zraňuje. Otázne zostáva, ako dlho to utláčaná strana vydrží. Ak sa rozhodne zotrvať, mal by manipulátor zapracovať na nadobudnutí dôvery. Kto by sa chcel oháňať argumentmi a brániť sa tým, že diktát a vyvíjanie nátlaku robí výlučne pre dobro vzťahu, aby zaručil jeho plynulejší chod, je na omyle. „Držanie niekoho v šachu, trest, odplata a manipulácia zásadne nie sú prejavom lásky. Ľudská bytosť nie je majetkom, ako ani city nie sú materiálnou vecou,“ zdôrazňuje psychologička. Dodáva, že kto si takto zaryto uplatňuje svoje „právomoci“, škodí samému sebe a je na najlepšej ceste dohnať pretvorený vzťah k modelu rodič - dieťa, pomstiteľ - obeť. To však je už vyhrotený, krajný stav podkúrený silným egoizmom a badateľným záujmom riadiť a podriaďovať.

Chytráci:

 

Dokazovanie manipulačných špekulantských praktík nebýva ľahké. Ich osvojitelia sú totiž mazaní všetkými masťami. Mrázová preto manipulovanému náprotivku odporučila, aby sledoval, kedy, za akých okolností a hlavne prečo sa tak partner správa. Zásadný je pritom rozhovor. „Treba vyjadriť svoj názor s tým, že konečné rozhodnutie necháme na toho druhého, aby si sám zaň niesol následky. Ak sa aj partnerovi otočíme v posteli s nezáujmom chrbtom, je dôležité, aby sme mu vysvetlili, že neodmietame jeho, ale sex a máme na to vážnu príčinu,“ dôvodí. Nevyhnutnosťou na ceste k úspechu je podľa psychologičky správne načasovanie rozhovoru.

Autor: MÁRIA UKROPCOVÁ

Zdroj: http://www.pluska.sk/plus7dni/ja-ty/perinova-moc.html

Je chybou tajit domácí násilí. Překonejte pocity studu, viny a strachu. Vyhledejte včas pomoc. Zavolejte na linku krizové pomoc, která je diskrétní. Konzultantovi se nemusíte představit a na této lince nevidí číslo, ze kterého voláte. Poraďte se a promluvte si o situaci, ve které žijete. V případě jakýchkoliv dotazů, volejte nonstop DONA linku (2 51 51 13 13). Podle okolností doporučujeme včasnou návštěvu manželské poradny, psychologa, právníka, občanské poradny nebo jiné instituce.

Týrání osoby žijící ve společném obydlí

 

§ 199 tr. zákoník
Týrání osoby žijící ve společném obydlí

(1) Kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až na čtyři léta.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem,
b) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví,
c) spáchá-li takový čin nejméně na dvou osobách, nebo
d) páchá-li takový čin po delší dobu.
(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1
a) těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob, nebo
b) smrt.

Trestný čin Týrání osoby žijící ve společném obydlí je podpůrným ustanovením v sociální oblasti označované užším pojmem „domácí násilí“, nebo širším pojmem „násilí v rodině“.

Pojem domácí násilí v sobě zahrnuje násilí mezi osobami bydlícími ve společné domácnosti, ke kterému dochází opakovaně, zpravidla a skrytě před veřejností. Agresivní jednání pachatele, které zákon označuje pojmem týrání, může mít fyzický psychický nebo sexuální charakter (jednotlivě nebo v různých kombinacích). Jednání násilné osoby se zpravidla stupňuje a postupně vede ke ztrátě schopnosti oběti násilné incidenty zastavit a narušený vztah efektivně vyřešit. K týrání dochází jednak mezi dospělými partnery (také stejného pohlaví), kteří v některých případech do násilného vztahu přímo nebo nepřímo vtahují společně s nimi žijící děti, dále dochází k násilí přímo na nezletilých dětech, nebo mezi jednotlivými členy rodiny, například sourozenci, případně na seniorech. Podle právní praxe může být poškozeným i nájemník užívající byt společně s jeho majitelem.

Jednání pachatele nemusí dosahovat závažnosti některého jiné trestného činu, například ublížení na zdraví. Skutkovou podstatu tohoto trestného činu pachatel naplní tím, že se opakovaně dopouští jednání, které se vyznačuje vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti, které poškozená osoba oprávněně pociťuje jako těžké příkoří ze ztráty lidské důstojnosti a pro trestnost postačuje, aby jednotlivé opakované útoky dosahovaly závažnosti přestupků proti občanskému soužití nebo majetku (viz § 49 a § 50 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích).

Specifickým znakem je společné obydlí, v důsledku kterého je vytvořena závislost, jež v praxi ztěžuje oběti možnost společnou domácnost opustit.

Pokud se jedná o týrání osoby svěřené péči pachatele, pak se bude zpravidla jednat o trestný čin podle § 198 (týrání svěřené osoby) tr. zákoníku. Možná je zde i jednočinný souběh s dalšími trestnými činy, například Ublížením na zdraví, Vydíráním a dalšími.

Okolnosti související s podáním trestního oznámení - doporučení

Trestní oznámení může být podáno jak osobou fyzickou, tak i osobou právnickou, zastoupenou statutárním vedoucím organizace, například vedoucím sociálního odboru městské části, ředitelem azylového zařízení a podobně.

V případě tohoto trestné činu je nejvhodnější trestní oznámení podat přímo na krajské správě nebo okresním ředitelství Policie ČR útvaru služby kriminální policie a vyšetřování, který podle okolností začíná provádět úkony v trestním řízení neveřejným způsobem, aby nedošlo k maření důkazů.

Utajení podoby a totožnosti oznamovatele - svědka, podle § 55 odstavec 2 tr. řádu zde zpravidla nepřichází v úvahu, neboť jeho totožnost vyplývá z obsahu oznámení.

Jedná se o trestný čin, kde zákon nepožaduje v případě příbuzenského nebo obdobného poměru souhlas oběti (poškozeného) ve smyslu § 163 a 163a trestního řádu a policejní orgán zahájí úkony v trestním řízení bezprostředně. V případě tohoto trestného činu je pro latentní průběh jednání pachatele od počátku nutná úzká spolupráce oběti se službou kriminální policie a vyšetřování při shromažďování důkazů.

Podávat trestní oznámení přímo na státním zastupitelství je odůvodněno v případě nutnosti, aby byla věc státním zástupcem dozorována již od okamžiku, kdy vyšla najevo. Státní zastupitelství věc se závaznými pokyny postoupí příslušnému policejnímu orgánu a postup policejního orgánu přezkoumává.

Pokud o to oznamovatel trestného činu výslovně požádá a je to zaznamenáno do protokolu o trestním oznámení, musí být podle § 158 odst. 2 tr. řádu do jednoho měsíce od podání oznámení vyrozumět o učiněných opatřeních.

V případě tohoto trestného činu je nezbytná těsná spolupráce oznamovatele s orgány činnými v trestním řízení při dokazování, a to především při vyhledávání osob disponujících svědectvím.

Procesní postavení poškozeného a škodní řízení

Ten kdo byl trestným činem poškozen na svých právech (majetkových, morálních a jiných), stává se podle českého trestního práva jednak stranou v trestním řízení s právy vymezenými ustanoveními § 43 až § 51a trestního řádu a současně se může za vymezených podmínek na pachateli domáhat náhrady škody ve škodním (adhezním) řízení.

Co se týká práv v trestním řízení, poškozený má právo nahlížet do spisu a činit návrhy na doplnění dokazování, může se zúčastnit hlavního líčení a veřejného zasedání ve kterém se jedná o odvolání a před skončením trestního řízení se k věci vyjádřit. Poškozený musí být o svých právech poučen orgánem činným v trestním řízení již v průběhu prvního procesního úkonu.

Pokud je poškozený v trestní věci současně svědkem, může policejní orgán v přípravném řízení odmítnout jeho žádost o nahlédnutí do spisu. Poškozený se v takovém případě může domáhat toho, aby státní zástupce postup policejního orgánu přezkoumal. Pokud policejní orgán stanovil termín prostudování spisu obviněným, pak také poškozený má právo nahlédnout do spisu a nemůže mu být odmítnuto.

Aby soud v rozsudku ve škodním (adhezním) řízení rozhodl o tom, že odsouzený je povinen nahradit poškozenému újmu kterou mu způsobil, musí být splněny především následující podmínky

• poškozený nebo jeho zmocněnec podá návrh z vlastní iniciativy, a to nejpozději do zahájení dokazování v hlavním líčení,
• důkazy pro jednání soudu opatřuje a předkládá poškozený,
• musí se jednat o přímou škodu v příčinné souvislosti s jednáním konkrétního pachatele (zásadně fyzické osoby) (například nelze, na rozdíl od občansko- právního řízení, nárokovat ušlý zisk),
• musí se jednat o materiální škodu na majetku nebo zdraví a musí být vyčíslena v penězích tuzemské měny (například nelze, na rozdíl od občanskoprávního řízení, nárokovat peněžitou náhradu za poškození občanské pověsti),

Zdroj: http://www.bkb.cz/pomoc-obetem/trestne-ciny/tyrani-osoby-zijici-ve-spolecnem-obydli/ 

Slovenská republika

§ 208 Týranie blízkej osoby a zverenej osoby

(1) Kto týra blízku osobu alebo osobu, ktorá je v jeho starostlivosti alebo výchove, spôsobujúc jej fyzické utrpenie alebo psychické utrpenie
a) bitím, kopaním, údermi, spôsobením rán a popálenín rôzneho druhu, ponižovaním, pohŕdavým zaobchádzaním, neustálym sledovaním, vyhrážaním, vyvolávaním strachu alebo stresu, násilnou izoláciou, citovým vydieraním alebo iným správaním, ktoré ohrozuje jej fyzické alebo psychické zdravie alebo obmedzuje jej bezpečnosť,
b) bezdôvodným odopieraním stravy, oddychu alebo spánku alebo odopieraním nevyhnutnej osobnej starostlivosti, ošatenia, hygieny, zdravotnej starostlivosti, bývania, výchovy alebo vzdelávania,
c) nútením k žobrote alebo k opakovanému vykonávaniu činnosti vyžadujúcej jej neúmernú fyzickú záťaž alebo psychickú záťaž vzhľadom na jej vek alebo zdravotný stav alebo spôsobilej poškodiť jej zdravie,
d) vystavovaním vplyvu látok spôsobilých poškodiť jej zdravie, alebo
e) neodôvodneným obmedzovaním v prístupe k majetku, ktorý má právo užívať,potrestá sa odňatím slobody na tri roky až osem rokov.

(2) Odňatím slobody na sedem rokov až pätnásť rokov sa páchateľ potrestá, ak spácha čin uvedený v odseku 1
a) a spôsobí ním ťažkú ujmu na zdraví alebo smrť,
b) z osobitného motívu,
c) hoci bol v predchádzajúcich dvadsiatich štyroch mesiacoch za taký čin odsúdený alebo z výkonu trestu odňatia slobody uloženého za taký čin prepustený, alebo
d) závažnejším spôsobom konania.

(3) Odňatím slobody na pätnásť rokov až dvadsaťpäť rokov alebo trestom odňatia slobody na doživotie sa páchateľ potrestá, ak spácha čin uvedený v odseku 1 a spôsobí ním ťažkú ujmu na zdraví viacerým osobám alebo smrť viacerých osôb.(celý zákon si nájdete na www.zbierka.sk, čiastka 300 z roku 2005. pozrite si ho)

Trestné oznámenie by malo byť úplné, jasne formulované, teda zrozumiteľné tak ako pre vyšetrovateľa, tak aj pre Vás. To znamená - popísať skutky, ktorých sa dopustil Váš manžel, miesto a aj dátum, ak sa dá. Ak sú jeho skutky pravidelne sa opakujúce, treba spomenúť obdobie a častosť. Ak máte svedkov, ktorí vedia o vašom utrpení, uveďte ich. Môže to byť ktokoľvek z rodiny, susedia, Vaši kamaráti a aj učiteľky Vašich detí. Skúste sa o tom s nimi porozprávať. Súčasne, ak Vaše deti dokážu vypovedať pred vyšetrovateľkou, sú dostatočne vyspelé, môžu byť aj oni súčasťou celého procesu trestného konania, avšak ja osobne neodporúčam túto alternatívu. Detská duša je veľmi zraniteľná a mohlo by sa napáchať viac škody, akoby ste mali z ich výpovede osohu. Samozrejme, všetko závisí od ich vyspelosti.

Trestné oznámenie podávate ústnou formou, avšak je spísaná zápisnica, ktorú podpisujete vlastnou rukou. Pýtajte si kópiu. máte na ňu nárok. Budete ju určite potrebovať v súdnych konaniach. Buďte s vyšetrovateľom v kontakte, ak by sa niečo stalo, volajte mu. Ak by ste mali pocit, že vyšetrovateľ zanedbáva Váš prípad, kontaktujte ho. Ak nepochodíte, každý má svojho nadriadeného. Ak nepochodíte u nadriadeného, každý spis má dozorujúci prokurátor.
Trestné oznámenie a samotné trestné konanie je jedna vec, bezpečnosť Vás a Vašich detí je podľa môjho názoru dôležitejšia. Ak sa cítite ohrozená na živote, prípadne je ohrozený život Vašich detí, pozrite si http://www.branadozivota.sk/index.php?go=domace&menu=4
a čo najskôr opustite spoločnú domácnosť aj so svojimi deťmi. Samozrejme, je dôležité, aby ste mali naplánovaný odchod s alternatívou bývania. V súčasnosti by nebol problém Vás v našom zariadení ubytovať, ale ak máte aj iné možnosti, neváhajte.

S odchodom zo spoločnej domácnosti sú však spojené aj nevýhody, ako napr. strata trvalého bývania. Tento krok si naozaj musíte veľmi dobre premyslieť a zvážiť všetky pre a proti.

Ďalšia možnosť je podanie predbežného návrhu na dočasné vylúčenie násilníka zo spoločnej domácnosti, samozrejme, v súbežnom trestnom konaní.Vyberám zo zákona § 76:

(1) Predbežným opatrením môže súd uložiť účastníkovi najmä, aby
a) platil výživné v nevyhnutnej miere,
b) odovzdal dieťa do starostlivosti druhého z rodičov alebo do starostlivosti toho, koho označí súd,
c) poskytol aspoň časť pracovnej odmeny, ak ide o trvanie pracovného pomeru a navrhovateľ zo závažných dôvodov nepracuje,
d) zložil peňažnú sumu alebo vec do úschovy na súde,
e) nenakladal s určitými vecami alebo právami,
f) niečo vykonal, niečoho sa zdržal alebo niečo znášal,
g) nevstupoval dočasne do domu alebo bytu, v ktorom býva osoba blízka alebo osoba, ktorá je v jeho starostlivosti alebo vo výchove, vo vzťahu ku ktorej je dôvodne podozrivý z násilia.

(2) Predbežným opatrením možno uložiť povinnosť niekomu inému než účastníkovi len vtedy, ak to možno od neho spravodlivo žiadať.

(3) Súd pri nariadení predbežného opatrenia uloží navrhovateľovi, aby v lehote, ktorú mu určí, podal návrh na začatie konania na súde alebo na rozhodcovskom súde; ak ide o konanie, ktoré možno začať aj bez návrhu, súd vydá uznesenie o začatí konania. Môže tiež určiť, že predbežné opatrenie bude trvať len po určený čas.

Ak sa rozhodnete pre uvedený spôsob, musíte mať svedkov, ktorí budú ochotní ísť do "boja" s Vami. Samozrejme, ak by Vám fyzicky ublížil na zdraví, prípadne Vašim deťom, dôkaz relevantný na vylúčenie Vášho manžela zo spoločnej domácnosti by bola zdravotná dokumentácia. Domáce  násilie je však špecifické v tom, že sa deje za "dverami" a je ťažko dokázateľné, ak ide o psychický teror, preto aj orgány trestno-právneho konania majú o to ťažšiu úlohu. V takomto prípade, ak sa nechcete vzdať bez boja, kontaktujte Centrum Nádej na Vavilovovej ul. 22 (tel: 02/6224 7877) a objednajte sa u právničky. Čaká sa cca 2 týždne. Prípadne na:
http://www.pomocobetiam.sk/html/ponporadne.htm

STUD, VINA A STRACH – proč neodejde týraná žena od násilníka ?

Údajně je to pocit viny, studu a strachu. Nejde však o jakýkoliv pocit viny, o jakýkoliv pocit studu a jakýkoliv pocit strachu.Často se v diskusích na toto téma, spojené např. se zavražděním spisovatelky S. Monyové, objevuje údiv těch, kteří násilí v jakékoliv podobě nikdy nezažili, nad tím, jak může týraná žena s tyranem zůstávat. A že si taková žena pak za to týrání sama může. A že pokud dojde k násilí, dokonce k zabití, pak si o to vlastně sama koledovala. Mimo tyto názory se však objevuje také mínění z druhé strany, které tvrdí – pokud nezažijete na vlastní kůži, nemůžete pochopit.

Protože nejde jen o takový nějaký stud, vinu a strach.

O jaký stud, vinu a strach se jedná?Týraná žena se stydí z několika důvodů. Jedním důvodem může být už to, že vůbec týraná je. Je hodně těžké si tento fakt připustit. Mluvit o svém muži jako o nějaké podivínské bytosti, jak je dnes mezi ženami téměř moderní, může vyvolávat shovívavý úsměv. Ale o skutečném násilí se dá nahlas promluvit jen stěží. Některé ženy o tom nepromluví nejen 10, ale třeba i dvacet let. Je obrovská hanba být bita, nechat si to líbit. Je hanba, že si žena takového muže vůbec vybrala, že ho milovala, že s ním má děti, že to nepoznala. Už to je životní prohra.

O násilí je velice těžké nejen vyprávět kamarádkám u kafíčka, ale ani psychologové tomu v té syrové podobě zpravidla nevěří. Žena vypadá jako hysterka, která si vymýšlí, která přehání, která to sama nějak zavinila, která si za to může. Kolikrát o tom, co se skutečně děje, neví nejen rodina, ale ani děti, žijící ve společné domácnosti. Mohou být svědky hádek, ne však skutečných útoků a násilí. Toto si násilník může někdy umět opravdu uhlídat. Navíc není vyloučeno ani pravidlem, že násilník nemiluje své děti. Opak bývá pravdou…A jsme u druhého bodu – u viny. Agresivní muž obyčejně umí tuto vinu, tento pocit v ženě vyvolat. Stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Navíc agresor může ve společnosti vystupovat jako naprosto pohodový, společenský člověk. Před svou rodinou – např. rodiči – se nechová obvykle násilnicky, ale mile, tak, že skutečně nějaké násilí není ani předpokládáno. Navíc je se ženou neustále manipulováno a je to ona, kdo je stavěn do světla někoho, kdo ne zcela zvládá… a je to často ona, kdo neustále o sobě pochybuje. Vnímá to často jako svou vlastní prohru, a více než obvykle se cítí za svou situaci vinna. I pod vlivem násilníka hledá chyby především u sebe, pochybuje o sobě samé, svého násilníka tak často sama před sebou omlouvá, vytýká si, že to ona jej vyprovokovala, zahnala do této situace; že ona za to může.

A strach? Strach je zde skutečně strachem o přežití. Skutečně týrané ženy mají jen malou šanci od svého tyrana odejít. A jen málokdy se rozvedou, protože není jak. Ví, že hrozby nejsou plané a že mohou být uskutečněny. Vykázání násilníka je pro skutečně týranou ženu hrozbou do budoucnosti – tento násilník se s největší pravděpodobností vrátí. A možná ještě více k násilí nakloněný. Narušená osobnost si nějaké to vykázání z domu nevysvětlí jako trest či zamyšlení nad sebou, její agresi k ženě to ještě více vystupňuje. Zavolat policii se také nevyplatí i z toho důvodu, že její pomoc není vždy jistá – násilník nemusí zanechat viditelné stopy na těle své oběti a násilí se jen těžce někdy dokazuje; navíc násilník se z pudu sebezáchovy nemusí před policií chovat násilně… může z něj být milý a chápavý muž (což „psychopati“ umí perfektně zahrát).Vykázání by mohlo mít smysl teprve tehdy, pokud by musel dotyčný agresor podstoupit nějaká lékařská, např. psychiatrická vyšetření a na základě toho se léčit, být hospitalizován… atd…

Ke strachu o přežití a z neúčinné pomoci se navíc přidává také strach z lidí a z jejich reakcí. Tento strach je spojen s výše uvedeným studem a s pocitem viny. Jak je zřejmé i z reakcí lidí na Novinkách a v současných diskusích na toto téma, odsuzovaná, nepochopená, ta, kdo za to může, je téměř vždy oběť, tedy ten, kdo z kruhu týrání neuměl odejít. Společnost a lidé jsou obyčejně, aniž chtějí, a aniž to mnohdy tuší, spíše na straně násilníka než oběti. Protože kdo nikdy nezažil, nemůže, nemá jak chápat. Otázky – proč s ním žila, proč si ho brala? Proč od něj neutekla? Jsou zcela bezpředmětné a není na ně jasná odpověď, protože spíše pravidlem je to, že žena nemá „jak“ odejít, i kdyby chtěla. A navíc také proto, přesně podle vyjádření S. Monyové – život s násilníkem je pro ostatní jako sci-fi. I proto taková žena zůstává se svým trýznitelem – samotné se jí to téměř nezdá být skutečné, sama sobě si namlouvá, že to snad jen ona přehání, že je zvýšeně citlivá, že se jí podaří najít východisko, že to zvládne.Navíc ví, že skutečnou pravdu jí nikdo nikdy neuvěří, protože k uvěření není. Někdy je strach spojený i se strachem o blízké, o děti, o rodiče, – ne vždy to je vázáno na ekonomické poměry, ale také na společné zájmy, třeba zvířata… atd. A také na to, že kolikrát odejít ani není kam.

Kam může taková žena odejít, když například nemá finanční prostředky? Do azylových domů? (Ty na toto přizpůsobeny nejsou). K příbuzným, kteří kolikrát nemají o její situaci ani tušení, a kterým ona nechce sama – již z výše uvedených důvodů – nic říkat? Informovat příbuzné, známé, je velice těžké. Týraná žena, pokud se již někomu svěří, tak většinou s jedinou podmínkou: aby o tom mlčeli. Své známé téměř zapřísahá, aby v této věci nic nepodnikali. Sama ví nejlépe, proč. Není kam se ukrýt, není kam utéct. Navíc když muž má vždy možnost znát adresu nového bydliště své ženy. Slyšela jsem názor jednoho psychologa, že týraná žena je se svým trýznitelem zčásti i proto, že chce sama sobě dokázat, že to zvládne a chce si dokázat, jak je dobrá, že to je vlastně její pýcha. Není. Jen to naše společnost ještě nepochopila, že pro týranou ženu, oběť domácího násilí, odejít z tohoto pekla není jak. Je to past, ze které není úniku. A jejíž smyčka se uzavírá. Protože agresivní chování se obyčejně časem stupňuje a graduje. A pokud ne, stává se, že muž již prožité – prošlé násilí považuje za zapomenuté, jako kdyby ani nebylo. Nemlátím, nebiju, nevyhrožuji ti smrtí teď a nyní, tak se vlastně nic nestalo. Dokonce častokrát vyžaduje lásku a péči od ženy, které smrtí vyhrožoval a kterou ohrožoval na životě. Protože žena musí milovat vždy, za každých podmínek.

Jednou vykonané násilí zůstává napořád, dá se odpustit, ale nejde zapomenout. Navíc žena nikdy neví, jestli a kdy se bude násilný útok opakovat, kdy ta chvíle opět nastane; nikdy si nemůže být vedle takového člověka jista a cítit se v bezpečí.

Velice mučivý je také ten pocit, že ten, kdo má milovat, chránit, pečovat – ten svou agresí dává najevo nenávist, nebezpečí, nejistotu.
Ruce, které hladí, na druhou stranu ubližují a zabíjejí – důvěru, lásku, pocit bezpečí.

Kolik takových žen mezi námi žije? Samotných, utrápených, zoufalých, v bludném kruhu své situace, ze které není východisko – navíc ve společnosti, která se domnívá, že východisko a pomoc nabízí? Není tomu tak. Dokazuje to i případ spisovatelky Simony Monyové. Měla spoustu čtenářek a obdivovatelek, mnoho žen četlo a vnímalo její příběh, ale nebylo jak jí pomoci.
Týraná žena je v naší společnosti zoufale sama.

Autorka: Miriam Prokešová
Působí na katedře pedagogiky Ostravské univerzity, kde přednáší filosofii výchovy, multikulturní výchovu a pedagogiku volného času. Je vdaná, matkou pěti dětí. Autorka odborných i několika beletristických publikací.
(převzato z deníku Britské listy www.blisty.cz)

Zdroj: http://www.zenskyweb.cz/stud-vina-a-strach-proc-neodejde-tyrana-zena-od-nasilnika/

Už ma nebudeš biť!

Hoci známa štatistika o každej piatej žene je stále aktuálna, v spoločnosti stále prevláda vysoká miera tolerancie násilia páchaného na ženách. A čo je horšie, často sú to práve ženy, ktorým sa za to pripisuje vina. Existuje spôsob, ako sa brániť, keď vás muž týra? Ako pomôcť týraným ženám vo vašom okolí? 


Možno je to vaša suseda, kolegyňa, možno je to pani, ktorá vám každé ráno s úsmevom predá v stánku obľúbené noviny. Niekedy naozaj nemáme predstavu o tom, aké osudy skrývajú ľudia okolo nás. A možno zažívate niečo podobné aj vy a úspešne to ukrývate pred svetom, pretože sa za svoj „osud“ hanbíte. Na týranej žene nemusí agresivita jej partnera zanechávať iba fyzické následky. Modriny môžete mať aj na duši, nielen pod okom. Za psychické týranie sa považuje aj to, ak vám manžel bráni stretávať sa so známymi či rodinou, ak vás neustále sleduje a kontroluje vám poštu a telefón, ak vás neustále obviňuje, že flirtujete s mužmi, aj keď to nie je pravda, ak vás ponižuje a neustále kritizuje aj v spoločnosti známych, ak sa vám a vašim deťom vyhráža zabitím alebo únosom vášho dieťaťa, ak vám bráni odísť z domu, núti vás k sexu, aj keď to nechcete, a mnoho ďalších foriem. Okrem fyzického, psychického a sexuálneho násilia zo strany partnera existuje aj ekonomické násilie, pri ktorom partner žene odopiera finančné prostriedky  potrebné na nákup nevyhnutných vecí do domácnosti a pre deti.

Kde hľadať pomoc?
Pokiaľ sa ocitnete v pozícii týranej ženy, určite vyhľadajte pomoc a za žiadnych okolností sa neobviňujte! Nech ste už povedali alebo urobili čokoľvek, váš partner nemá právo obmedzovať vašu slobodu a už vôbec vás nesmie biť. Bráňte sa! Pokiaľ máte strach, že by prišiel na to, aké kroky podnikáte na jeho zastavenie, poradíme vám, ako bojovať proti násiliu diskrétne. Na Slovensku existuje niekoľko inštitúcií a organizácií, na ktoré sa môžete obrátiť. Polícia býva často prvým záchytným bodom, ale kým nie je prípad riadne prešetrený, môže násilníka zatknúť iba na 24 hodín. A to môže byť problém. Pokiaľ nedôverujete polícii, odporúčame vám osloviť krízové centrá alebo útulky pre ženy a deti v núdzi, poprípade asociácie, ktoré priamo riešia prípady násilia, ako je Pomoc obetiam násilia s pobočkami po celom Slovensku alebo košickú organizáciu FENESTRA.

Buďte opatrná!
Ak máte podozrenie, že vás váš manžel alebo partner neustále sleduje, vrátane vašich aktivít na internete, a pravidelne vám kontroluje mobil, okrem toho, že je takéto správanie právne napadnuteľné, môžete sa zaistiť tak, aby vám neprišiel na to, že plánujete napríklad odchod z domova. Domáci počítač používajte len na vyhľadávanie informácií o počasí či televíznom programe. Ak si chcete vyhľadať informácie o domácom násilí alebo kontaktovať inštitúciu, ktorá by vám mohla pomôcť, choďte radšej do internetovej kaviarne. To platí aj pre informácie, ktoré by mohli vypovedať o vašom plánovanom úteku, ako sú odchody vlakov či informácie o nových pracovných pozíciách alebo prenájmoch bytov.

Nemeňte svoje zvyčajné zvyky pri používaní počítača a internetu. Nemažte celú históriu, pretože tým vzbudíte mužovo podozrenie dvojnásobne. Radšej z nej odstráňte len inkriminované stránky. Založte si nové e-mailové konto, o ktorom nebude vedieť, a používajte ho iba mimo domáceho počítača. Do názvu emailovej adresy nedávajte nič, čo by vás mohlo nejakým spôsobom identifikovať. Pamätajte, že Google je všemocný! Okrem toho by ste mali pravidelne meniť prístupové kódy a heslá k internet bankingu či e-mailovým kontám. Pri registrácii na nové webové portály uvádzajte o sebe čo najmenej informácií a ako prihlasovacie meno použite radšej pseudonym. Aj na Facebooku. Pozor si treba dávať aj na chaty, ktoré ukladajú históriu, ako je Skype alebo MSN Messenger. Gmail, našťastie, poskytuje možnosť vypnutia ukladania histórie, takže je relatívne bezpečný. Ale radšej sa na to nespoliehajte.

A ešte jedna dobrá rada: nikdy neotvárajte spamy! Okamžite ich neotvorené vymažte! Môžu totiž obsahovať nebezpečné programy, cez ktoré sa dá monitorovať váš počítač. Dvojnásobne opatrná by ste mali byť pri používaní mobilu. Na SIM-ku si nikdy neukladajte čísla inštitúcií, ktoré poskytujú pomoc týraným ženám, pod ich vlastným menom. Nenechávajte ich vizitky na miestach, kde by ich váš partner mohol ľahko nájsť. Inkriminované hovory, či už prijaté, neprijaté alebo volané, vymažte z denníka a to isté platí aj o SMS-kách. Dôležitá informácia pre vás je, že prostredníctvom mobilu vás možno lokalizovať. Operátor je, našťastie, povinný vopred informovať, pokiaľ sa vás niekto snaží nájsť touto cestou. Ak však máte strach, radšej mobil pri úteku vypnite a zapnite len v nutnom prípade. Telefonujte radšej z verejných automatov. Lokalizovať možno človeka aj cez automobilovú navigáciu, takže ak ste použili na útek auto, navigáciu ihneď vypnite.

Ako spoznáte psychicky týranú ženu?
Možno nie ste piata žena, ale podozrenie, že niekto z vášho okolia trpí domácim násilím, mať môžete. Existujú určité signály, ktoré by mohli naznačovať, že žena, s ktorou ste v kontakte, je jeho obeťou. Ak sa náhle prestane s vami stýkať alebo kontakt výrazne obmedzí, ak sa postupne začne vzdávať svojich koníčkov a pravidelných obľúbených činností, ak často ruší dohodnuté stretnutia, je napätá a nervózna, neustále bombardovaná telefonátmi a SMS-kami od partnera. Týraná žena sa väčšinou hanbí vysvetliť, prečo má po tele modriny, alebo sa obhajuje výhovorkami, ktoré sú málo pravdepodobné, nedôveruje iným ľuďom a odmieta rozprávať o svojom súkromí.

Ako s ňou hovoriť?
Nie je ľahké prinútiť týranú ženu k úprimnému rozhovoru o tom, čo zažíva za dverami svojho bytu. Pokiaľ s vami nechce hovoriť, rozhodne ju nenúťte a iba naznačte, že ak bude mať chuť porozprávať sa, kedykoľvek môže prísť. Ak bude s rozhovorom súhlasiť, nájdite si pokojné nikým nerušené a bezpečné miesto. Trpezlivo počúvajte, klaďte stručné a jasné otázky. Povedzte jej, že ju podporujete a vážite si jej dôveru. Týranej žene by ste mali dať jasne najavo, že jej veríte a viete, že za násilie v žiadnom prípade nenesie vinu ona, aj keď jej to partner neustále tvrdí. Podporujte ju vo všetkých rozhodnutiach a ponúknite sa, že jej pomôžete s vyhľadávaním informácií o možných formách pomoci. Určite si dávajte pozor na to, aby ste nespochybňovali, čo vám týraná žena hovorí. Neobviňujte ju z násilného správania jej muža a nehovorte jej, že ho nemala provokovať. Nepýtajte sa jej: „Prečo od neho neodídeš?“ Nezľahčujte partnerovo násilné správanie a neobhajujte ho so slovami, že si  možno len trocha vypil alebo mal zlý deň. Týranej žene nikdy nevnucujte žiadne riešenia, radšej ju veďte k tomu, aby sa rozhodla sama. Bez jej vedomia nikdy nepodnikajte žiadne kroky, pokiaľ nie je ohrozený jej život a zdravie a zdravie jej detí.

Fakty o násilí páchanom na ženách vo vzťahu:
V súčasnosti zažíva násilie vo vzťahu 20 miliónov žien žijúcich v Európskej únii. Na Slovensku ním trpí 21,2 % dospelých žien vo veku 18 až 64 rokov, ktoré majú v súčasnosti partnera. Násilie zo strany bývalého partnera zažilo 27,9 % žien. Podľa toho istého výskumu takmer 70 % žien, ktorých týra ich súčasný partner, má jedno alebo dve deti.

Autor: ALEXANDRA OKÁLOVÁ
Zdroj: http://www.zenskyweb.sk/lafemme/uz-ma-nebudes-bit