13 věcí, které psychicky silní lidé nedělají

Psychicky silní lidé udržují zdravé návyky. Zvládají své emoce, myšlenky a chování tak, aby mohli být v životě úspěšní. Podívejte se na věci, které psychicky silní lidé nedělají, abyste se inspirovali a též se třeba duševně posílili.

1. Neztrácejí čas litováním se

Mentálně silné osobnosti se neutápí v sebelítosti ohledně své situace nebo toho, jak se k nim ostatní zachovali. Namísto toho jsou připraveni převzít zodpovědnost za svou roli v životě a chápou, že život není ani spravedlivý, ani jednoduchý.

2. Nenechají se ovládat

Nedovolí ostatním, aby je ovládali, ani jim nad sebou nedávají moc. Neříkají věci jako: „Kvůli šéfovi se cítím tak špatně“, protože chápou, že jen oni sami mají kontrolu nad svými emocemi a rozhodují o tom, jak se zachovat.

3. Nebojí se změny

Psychicky silní lidé se nesnaží vyhýbat změnám. Naopak, vítají pozitivní změny a jsou ochotní být flexibilní. Ví, že změny jsou nevyhnutelné a věří ve svou schopnost adaptovat se.

4. Neplýtvají silami na skutečnostech, jež neovlivní

Neuslyšíte psychicky silného člověka nadávat na dopravní zácpu nebo vyšilovat kvůli ztracenému zavazadlu. Namísto toho se soustředí na to, co může ovlivnit. Je schopný si uvědomit, že někdy může ovlivnit jedinou věc, a to přístup.

5. Nesnaží se všem zavděčit

Psychicky silní lidé si připustí, že se nemohou zavděčit vždy a všem. Nebojí se říci ne či za sebe vystoupit, pokud je to potřeba. Snaží se být laskaví a spravedliví, ale snesou své selhání ve snaze někoho učinit šťastným.

6. Nebojí se podstoupit promyšlené riskování

Nepodstupují nedbalé a hloupé risky, ale nevadí jim riskovat promyšleně. Psychicky silní lidé věnují dost času zvážení risku a možných výhod před tím, než vykonají velké rozhodnutí. Uvědomí si před tím i stinné stránky a možné špatné následky.

7. Nelpí na minulosti

Mentálně silný člověk neztrácí čas lpěním na minulosti a přáním si, aby události proběhly jinak. Je si své minulosti dobře vědom a dokáže se z ní poučit. Neprožívá znovu a znovu špatné zkušenosti a nefantazíruje o slavných momentech. Namísto toho žije v přítomnosti a plánuje budoucnost.

8. Nedělají pořád dokola stejné chyby

Psychicky silní lidé přijímají zodpovědnost za své chování a umí se poučit z minulých chyb. Důsledkem toho již své chyby neopakují. Namísto toho se posouvají dále a rozhodují se v budoucnosti lépe.

9. Nezazlívají ostatním jejich úspěch

Psychicky silný člověk dokáže ocenit a oslavovat úspěchy jiných lidí. Nezávidí a necítí se podražený, pokud ho někdo překoná. Místo toho si uvědomí, že úspěch přichází s úsilím, a to je ochotný vynaložit pro budoucí úspěch ve svém životě.

10. Nevzdávají se po prvním neúspěchu

Psychicky silný člověk nevidí neúspěch jako důvod ke složení zbraní. Naopak, využije svůj neúspěch k dalšímu zlepšení a růstu. Je ochotný zkoušet tak dlouho, dokud to neudělá správně.

11. Nebojí se být sami

Dalším znakem psychické síly je schopnost být sám. Nebojí se ticha. Neobávají se zůstat o samotě jen se svými myšlenkami a využijí prostor, aby byli produktivní. Užívají si být sami se sebou a nejsou závislí na přítomnosti a rozptýlení ostatních. Dokážou být šťastní i sami.

12. Necítí, že by jim svět něco dlužil

Mentálně silní lidé nevnímají věci v životě jako jistotu. Nenarodili se s přesvědčením, že se o ně každý postará a že jim svět dá všechno, nač si vzpomenou. Namísto toho vyhledávají příležitosti dle svých vlastních zásluh a možností.

13. Neočekávají okamžité výsledky

Pokaždé, když se o něco snaží, ať už jde o zlepšení svého zdraví nebo třeba rozjíždění podniku, psychicky silní lidé neočekávají okamžité výsledky. Pracují však na tom jak nejlépe dovedou a chápou, že opravdová změna potřebuje čas.

Zdroj: thoughtcatalog.com / Překlad: Jan Petrák (AC24.cz)

http://www.seberizeni.cz/13-veci-ktere-psychicky-silni-lide-nedelaji/

Sexuoložka Laura Janáčková: Muži chtějí potvory

Snad každá žena si občas položí otázku, zda je její partnerský vztah v pořádku. Snad každá žena touží po svém panu Božském. A snad každá žena touží být atraktivní a sebevědomá. Odpovědi na různé otázky a praktický návod, jak se zdokonalit a poznat sebe samu nabízí ve své nové knize Muži chtějí potvory psycholožka a sexuoložka Laura Janáčková.

Co vás přivedlo k napsání knihy: Muži chtějí potvory?

Na myšlenku napsat tuto knihu mě přivedl můj už několik let beznadějně vyprodaný a velmi úspěšný kurz, který se jmenuje Jak se stát potvorou. A samozřejmě také má dlouholetá praxe, při které se často setkávám s ženami, které opakovaně hledají partnera nebo partnera již mají, ale nejsou spokojené či mají strach, že je manžel opustí, nebo se s nimi už rozvádí a odchází za milenkou.
Když jsem tak přemýšlela, co všechny tyto ženy spojuje, uvědomila jsem si, že je to fakt, že jsou mnohdy až příliš hodné. Snaží se být dobrými pracovnicemi, dobrými matkami, dobrými manželkami, dobrými milenkami a zapomínají na sebe samé. Z tváře se jim vytrácí úsměv, hora povinností je vyčerpává a večer až se vrátí z práce, uklidí, uvaří, postarají se o děti, se jim klíží víčka. Mužům se víčka neklíží, oni jsou plní očekávání. Touží po krásné milé ženě, která je nezatěžuje starostmi a chce s nimi vždy sex. Někdy pak za ní právě i odcházejí.

Jak se tedy žena má změnit? A jde to vůbec ještě v manželství se stávajícím manželem?

Není nutné, aby proběhla nějaká zásadní změna osobnosti ženy. Jen je třeba, aby si uvědomila, že právě ona a její spokojenost je klíčem ke šťastnému vztahu pro jejího partnera i její děti. Na partnerství by měli všichni zúčastnění pracovat, není možné, aby hybnou sílou byl pouze jeden. O jaké změně tedy mluví má kniha? Je návodem pro ženy, dívky, prostě všechny z nás, které chtějí získat a udržet si toho vytouženého muže pro sebe a své děti. Je návodem, jak být ženou, po které muži touží.
V různých jiných knihách autorky popisují stovky důvodů, proč muži chtějí potvory. Naši muži však nechtějí potvory, které z nich dělají hlupáky, ani ty, jež je jen využívají. Chtějí potvory hodné a laskavé, a tak jsem podle jejich nejčastějšího pozitivního označení ženy vytvořila pro ně vzorec. Muži se otáčí za ženou a říkají si mezi sebou: „ To je, ale kus.“ Ve zkratce, kterou jen tak mezi námi oni vnímají naprosto podvědomě, slovo KUS je složené z počátečních písmen, kde K je krásná, U úspěšná a S je sebevědomá.
Pravá potvora je navíc ještě i sobecká. Míra jejího sobectví je však určující pro to, zda po ní muži touží, či pro ni nemohou najít slušné jméno. Je třeba, abychom se naučily dávat, nikoliv se rozdávat. Je třeba, abychom byly sobecky spravedlivé v dělení času mezi sebou a ostatními.

Má kniha není pouhým popisem a suchým konstatováním, ale konkrétním návodem, jak se stát krásnou, úspěšnou a sebevědomou ženou, která si zaslouží toho nejlepšího muže. Vychází z poznatků evoluční sexuologie a z mé více než dvacetileté praxe při práci s onkologickými pacienty. Právě díky nim jsem vypracovala konkrétní rychlé a účinné postupy při hledání hodnot, životních cílů a sebevědomí. Mé kurzy pak ověřily, že právě tyto nové a jednoduché metody mohou být tím nejlepším pomocníkem ženám, které chtějí vzít svůj život do vlastních rukou. Ženám, které chtějí být podle slov mužů prostě KUS.

A jak najít tu pravou míru sobectví, aby to už nebylo moc?

Myslím, že většina nás žen jsme hodné holky, které nikdy nepůjdou předělat na vysloveně zlé potvory. Jde o to, uvědomit si svou vlastní hodnotu a nedovolit nikomu, aby nás dlouhodobě využíval či zneužíval, nebo nás po letech reklamoval a opustil, protože jsme se staly pro něj již nezajímavé. Kniha je též jakýmsi deníčkem, kam si můžeme psát své osobní poznatky, obsahuje testy k lepšímu sebepoznání a původní unikátní metody, které pomohou najít zase „ pevnou půdu pod nohama“.
Příkladem může být právě jedinečná stavba vlastního sebevědomí, která spojuje pomyslné prvky atraktivity s neverbální komunikací, pro to, aby si okolí (muž) všimlo, že jsme krásné, se schopností uvědomění si, jaké jsme a co jsme dokázaly, proto, aby si nás naučil vážit. Dalším příkladem metod k vlastnímu sebezdokonalování může být snadný návod na změnu komunikace, který umožní nám i našemu muži, abychom si lépe porozuměli atd. Prostě v knize je mnoho nových nápadů, které pomohou ženám ujasnit si, jaké jsou jejich priority a být pak pro muže ve všech ohledech krásné a to v každém věku.
Myslím si, že je důležité, aby si žena uvědomila, jaká je, a co konkrétně je právě na ní výjimečné. Když si těchto věcí nebudeme vědomy my, jak pak mají být hodnotou pro okolí. Stává se totiž samozřejmostí, že jsme dobré matky, kuchařky, manželky, hospodyně atd... výčet je obrovský, ale vidí to i ten náš? Oceňuje to?

Není také problém ve společnosti?

Jistě ano, dnešní společnost je zaměřená na výkon, ale výkony v partnerském životě nezaručí, že nás někdo bude mít skutečně a pořád rád. Ve vztazích nejde o výkony, ale o člověka a jeho hodnoty.

Takže není správné, ani když je žena tzv. stachanovec a dává najevo, jak všechno zvládá s přehledem.

Přílišná míra emancipace mnohdy bere ženě ženskost a muži bere důvod, aby se snažil. Když žena bude chtít všechno dokonale zvládnout, tak bere možnost muži se zapojit, získat ženino uznání a spolupodílet se. A co víc, žena ztrácí čas, který může věnovat péči o sebe, proto aby byla krásná. Ostatně i evoluční sexuologie potvrzuje, že muži si ženy vybírají právě podle jejich atraktivity. Jsou totiž vizuálně vzrušiví, a tak je nutné, aby si ženy našly dostatek času na sebe.

Není to tak, že si muži berou rádi ty hodné ženy, které jim postupem času přestanou stačit a chtějí potvoru, kterou by si ale ponejprv nevzali?

Ale vzali. Muži by si totiž rádi brali ty hodné holky, ale někdy se stává, že se zamilují právě do potvor. Moje knížka Muži chtějí potvory je stylovým průvodcem pro hodné holky, jak se stát hodnou potvorou. A hodná potvora to je jistě sen mnoha mužů.

Potvora je žena krásná, úspěšná, sebevědomá a také sobecká. Míra jejího sobectví určuje, zda po ní muži touží, nebo pro ni nemají slušné jméno. Jo a pro muže je potvora vždy sexy.Citace z knihy Laury Janáčkové

Máte v podtitulu: Jak získat pana Božského.

Ano. Vybrat si toho správného partnera je jednou z nejdůležitějších věcí v životě. Každá dívka, žena by si měla ujasnit, jakého partnera vlastně hledá. V praxi totiž sleduji, že mnoho žen si vybírá partnera náhodně z omezeného počtu mužů. Prostě se zrovna v té době o ni uchází tři, čtyři, tak si vybere z nich toho nejlepšího, začne se s ním více stýkat, možná přijde zamilovanost a ta nasadí růžové brýle. Čas je sundá a jsou tu očekávání, která máme a ten náš je třeba nesplňuje. Do vztahu se vkrádá nesoulad. Abychom tomu předešly, je třeba si udělat hned na začátku jasno, koho hledáme, jaké jsme my, co můžeme nabídnout, ujasnit si, co je důležité ve vztahu a čemu přikládáme menší hodnotu a podle toho si vybírat.
A jsme zase u praktické pomůcky, která v knize konkrétně popisuje, jak si vytvořit pomyslný cedník na muže. Cedník, kterým propadnou ti, kteří nesplňují naše očekávání. Tato jednoduchá metoda nám také pomůže přijít na to, v čem jsme dosud při výběru dělaly chybu. Pomůže nám však nejen v tom, jakého muže hledám, ale též nám odpoví na otázky: kde ho najdu a co mám udělat, aby si mě vůbec všiml. Kniha ženy naučí flirtovat tak, aby bylo zasaženo mužovo podvědomí. Naučí ženy okouzlit muže ve společnosti, připravit mu dobré jídlo, které zvýší jeho touhu a nakonec i to, jak být nejlepší milenkou.

Jak se dají zvládnout tři děti, manžel, vědecká práce, práce psycholožky onkologických pacientů a sexuoložky? Kde berete energii, když k tomu ještě napíšete knihu?

Prostě musíte být potvora, ale hodná. Spokojenost člověka stojí na třech pilířích. Jsou jimi zdraví, práce a poslední pilíř obsahuje vztahy společně se sexem. Když tyto pilíře jsou pevné a vy jste v nich spokojená, cítíte se i šťastná. Není-li tomu tak, stáváte se více či méně nestabilní. Na své životní cestě jsem našla nakonec uspokojení ve všech těchto oblastech, a to mi dává energii pro mé pacienty, klienty, pro mou rodinu i pro psaní knih.
Onkologickým pacientům se věnuji více než dvacet let, mnohé z nich jsem doprovázela i do konce jejich dní. U těchto lidí jsem našla smysl své práce. Právě díky nim jsem se naučila i ve svém životě rozlišovat důležité od méně důležitého, naučila jsem se vážit si života a partnerských vztahů. Evoluční sexuologii a problematice partnerských vztahů se věnuji skoro deset let. Našla jsem v nich protiváhu práce onkopsycholožky, protože tito mí klienti, kteří řeší partnerské či sexuální problémy, stojí často pouze na rozcestí, ale všichni z nich mají šanci žít a naději na spokojený dlouhý život. A proto také píši populární knihy, pro naději, naději nás žen ve šťastný život s našimi muži.

Autor: Andrea Zunová
Zdroj: http://www.novinky.cz

FOTO: archiv Laury Janáčkové

Anka Frňová: Ladislav Chudík

Takmer som sa pokakala od zodpovednosti, ktorú pociťujem nad tvorením týchto riadkov. Chcem pojednať o minulosti spojenou s umelcami na Slovensku. Mám rada Slovensko. Aj v spoločnom štáte s Čechmi som to tak vnímala. Vždy to bolo moje Slovensko. Nakoniec takéto rúhačské zmýšľanie mi povoľovalo i štátna zmluva (Ústavný Zákon) o Československej federácii z októbra roku 1968 s účinnosťou od 1. januára nasledujúceho roku. Česi neradi videli snahu niektorých súdruhov o absolútnu informatizáciu v tomto smere. Mali sme v úmysle ľuďom vysvetliť, čo to, najmä pre Slovákov, znamená. Projekt sa však nevydaril. To dovoľovalo stavať sa k tomuto prepotrebnému zákonu povoľne a nedostatočne. Malo to samozrejme i politické konzekvencie. Ľudia mnohokrát nevedeli. Nechápali. Neverili.

Ladislav Chudík
Málokto by si asi vedel predstaviť našu kultúru bez neho. Nikto nie je svätý, a nie je ním ani Ladislav. Nik nebol tak zbavený ľudskosti a “obyčajnosti” ako jej bol zbavený Ladislav Chudík. V jeho súvislosti sa hovorí, oprávnene, o silnom morálnom kredite. Mňa však nezaujíma božskosť ľudí, býva často pofidérna. Mňa zaujíma obyčajná cesta.

Dnes sa radšej ľudia priznajú k duševnej poruche, než k programovej angažovanosti a pokrokovosti. Nikdy riadne nevnímal, snílok, čo sa okolo neho dialo. Bol sympatický a čistý. Málo hovoril, viac sa smial. Nehovorím o inteligencii, skôr o jeho životnom postoji. Úctivo sa uklonil, placho usmial a šiel ďalej. Akoby sa všetkých naokolo bál. Záujem ho vždy potešil, ak ho dokázal zachytiť. Rovnako ho však i vyľakal. Klopil zrak pred akoukoľvek pozornosťou a snažil sa rýchlo ujsť. Museli ste s ním vždy priamo. Nerozumel náznakom, či skrytým signálom. A svet je plný polovičatých a len naznačených vzorcov správania. Strácal sa v nich. Vo filmoch bol mimoriadne presvedčivý, v skutočnosti bol však plachý a hodne nenápadný. Viac sa životom presúval, samospádom a viac-menej energiou tých druhých. Pokiaľ sa nedostal pred filmovú kameru. Akoby sa ponoril dakde pod vodu. Vnoril sa do iného, možno lepšieho sveta, kde sa naplno a nahlas prejavil. Ožil a začal konečne dýchať. Aj oči mu ožili. Navždy stratení a neorientovaní dys-praktici.

Pozrime sa do bohatej filmografie tohto výnimočného umelca. Hral v tých najrežimnejších filmoch tej doby. Nikto z hercov sa nemohol pochváliť tak “uvedomelou” tvorbou, ako práve Ladislav Chudík. V paralelnom filmovom vesmíre vystupuje sebavedome, neraz prísne štátnicky s absolútnou autoritou. Nik z nás mu neodolal. Každý mu verí, pretože je silný a rozhodný. Múdry a presvedčivý. Štefan z Vlčích dier, kolektivistické Lazy sa pohli, a jeho Jano Kováč. Či kapitán Dabač v rovnomennom filme. Alebo jeho presvedčivý generál Svoboda, vo filme Vojaci slobody. A zase generál Svoboda v Oslobodení Prahy a napokon zase generál Svoboda v Sokolove. Testosterón, udatnosť a absolútna presvedčivosť. Na druhú stranu, v normálnom reálnom živote si ho ľudia takmer nevšimli. Milo bľabotal, hľadal slová i svoju vlastnú presvedčivosť a neustále sa ošíval. Pani Emília Vašaryová ho nazvala chlapcom. To je verne vystihnuté. Keď šiel kúpiť rohlíky, tri minúty zhľadúval po vreckách drobné mince. Gustáv Husák sa o ňom raz vyjadril, že Chudík ešte nestačil dopadnúť na zem. Aký vlastne Ladislav Chudík je? Uveďme si z jeho života nejaké fakty a spoločne, nad týmto slovenským velikánom, premietajme.

Ladislav Chudík pochádza z jednoduchej, pokrokovej rodiny. Otec pracuje ako majster vo valcovni v Podbrezovej. Je sčítaný a múdry. Mama mu spievala a otec mu často čítal. Po maturite nastúpil na Filozofickú fakultu. Študoval tu ruštinu a Literatúru. Dokončil iba dva roky. Otec na neho riadne nakričal. Pravdepodobne otec zasiahne poza jeho chrbát, pretože ho príjmu rovno do Národného divadla, ako eléva. Zároveň nastupuje na dramatické oddelenie Štátneho konzervatória v Bratislave. Striedavo na novootvorenej Novej scéne i na doskách Národného divadla stvárni desiatky postáv. Po nejakom čase ho objavujú aj filmári. Jeho prvou filmovou titulnou rolou je Kapitán Dabač. Prvá manželka Ladislava Chudíka bola moderná žena. Volala sa Helena. Redaktorka Kultúrnej tvorby. Bola to rázna Pražáčka zo Žiškova.

Manželka Helena
Ladislav mal pred Helenou jednu obrovskú lásku. Zviedol o ňu boj s bohom československej filmovej režiserskej tvorby, Paľom Bielikom. Chudík Bielikovi veľmi rýchlo ustúpil. Nevedel to moc so ženami, ani s bojom o ne. Tie, ktoré sa páčili jemu, boli zadané. A tie ktoré by chceli jeho, ani sa o nich nedozvedel. Nerozumel signálom a náznakom, ktoré mu zaľúbené dámy posielali. Už mal tridsať, keď sa ho zmocnila Helena. Ako sa hovorí, nakoniec ho uhnala. Priatelia, herci a režiséri, medzi nimi František Dibarbora, či Paľo Bielik, ho pred ňou varovali. Ani jeho rodičom sa nepáčilo, že Helena bola už dvakrát rozvedená.

Helena si do manželstva doniesla ešte jednu vec, okrem skúseností s mužmi. Pohrávala sa s temnými mocami. Predpoveďami a komunikáciou s duchmi. Skúmala svoje sny cez lucidné rozhranie. Ide o kontrolu snenia v stave spánku. Dalo by sa to prirovnať k istej forme hypnózy. Mimo iné si cez takéto rozhranie diktujete, napríklad, čo sa vám bude, počas spánku, snívať. Svoju osobnosť a jej smerovanie, zvládnutím rôznych príbuzných techník, neskôr dokážete ovládať nielen počas snenia, ale i počas vedomej existencie, normálnej reality. Helena, chcela cez túto techniku viac poznať samú seba i svet naokolo. V neposlednom rade chcela touto technikou prelomiť manželskú bariéru vlastnej neplodnosti, neschopnosti dať svojmu manželovi dieťa. Postupne vďaka tejto “podvedomej” technike môžete ovládať nielen seba, ale i svoje okolie, v určitej miere i svoj vlastný osud. Stanete sa tak v pokročilejšej fázy dokonca mágom. Práve toto je cieľom, konečným cieľom, takýchto techník. Niektorí túto temnú techniku (niekto môže mať na kvalitu tejto techniky iný názor – rešpektujem) označujú za mimoriadne nebezpečnú.

Po nejakom čase, sa začali u Heleny rozvíjať poruchy osobnosti. Začala kričať. Tam kde sa smejeme, ona plakala. A kde zvyčajne plačeme, sa Helena smiala. Stále na Ladislava kričala, mrzko mu nadávala, tými najvulgárnejšími slovami. Takmer sa nedokázala ovládnuť. Chvíle pokoja a harmónie sa striedali s návalmi hnevu a ťažkej hlučnej hystérie. Niekedy sama Helena priznávala, že si sama seba neuvedomuje, počas týchto nepríčetných stavov. Niekoľko krát Ladislava slovne i fyzicky napadla. Jej sociálne vzťahy sa narúšajú aj v práci. Kričí po kolegoch a zradzuje svoju vlastnú profesionalitu redaktorky. Po prvý krát sa u nej objavujú epileptické záchvaty. Tieto sa svojou intenzitou postupne viac a viac zhoršujú. Intervaly medzi nimi sa skracujú. Doba trvania jednotlivých záchvatov sa však  predlžuje. Ladislav nachádza opakovane svoju manželku v zúfalom stave. Pocikanú a pokakanú, ako sám dnes uvádza. Leží pošpinená v posteli a je apatická a nezúčastnená. Chudík ju opatrí a volá medicínsku pomoc. Helena sa odmieta liečiť. Pokladá starostlivosť o duševne zdravie za nedôstojne a absolútne neprijateľné.

V tomto období, vďaka neustálemu citovému a emočnému strádaniu Ladislava Chudíka sa u neho postupne rozvíjajú ťažké zničujúce depresie. Začne sám seba ľudsky i profesionálne zanedbávať. Upadá do akejsi pasce, z ktorej sa nedokáže vymaniť. Zanedbáva sa i po hygienickej stránke, apatické stavy, nechuť žiť a neschopnosť za normálnych okolností fungovať.

Dostáva sa do odbornej starostlivosti fenomenálneho MUDr. Miroslava Plzáka. Napriek istej pofidérnosti z hľadiska odborného (psychózy málokedy súvisia s depresiami), sa u Ladislava Chudíka začínajú objavovať akési počiatočné obrazy (snáď) rozpadu osobnosti. Chudík hrozí reálnou samovraždou. Nechce žiť. V tomto veľmi ťažkom období dostáva Ladislav ponuku od vedenia Československej televízie Praha, na nakrúcanie seriálu, Nemocnice na kraji města. Karel Höger, ako predstaviteľ primára Sovu, nečakane umiera, potom čo nakrútil niekoľko dielov tohto seriálu (1977).  Hlavne na začiatku, je počas nakrúcania, prítomný aj doktor Plzák. Nedokáže uveriť, akým až zázračným spôsobom sa Ladislav Chudík dokáže absolútne, na svoju postavu, koncentrovať. Akoby Chudík do postavy primára Sovu, unikal. Pred tým zlým reálnym, nehostinným  svetom. Akoby vo svojej postave primára Sovu, nachádzal útočisko a absolútne bezpečie, pred svojou vlastnou boľavou osobnosťou. Z tohto hľadiska by si zaslúžila práca herca, omnoho hlbšiu vedeckú analýzu.

Stavy jeho manželky sa zhoršujú. Sebapoškodzovanie, agresivita. Niekedy sa zdá, ako keby svojho manžela, Helena, ani nepoznávala. Chudík sa i dnes vyjadruje v tom zmysle, že to čo bolo vtedy v Helene, nebola ona sama, ale nejaký iný, veľmi, veľmi zlý človek. MUDr. Plzák otvorene hovorí o tom, aby Ladislav Chudík svoju ženu opustil, inak jemu samému hrozí veľmi vážna zdravotná ujma. Nahovárajú ho aj kolegovia. Nalieha i vlastná manželka, keď je v stave bez agresivity a šialenstva. Nakoniec to Chudík urobí. Svoju manželku po 22. rokoch opúšťa. Neopúšťa ju, on uteká. Pred ňou i pred sebou. Tri roky nato jeho manželka Helena zomiera. Nemá ju kto pochovať. Celý pohreb i s nákladmi Chudík zabezpečuje sám. Tým sa kapitola jeho prvého manželstva s Helenou definitívne uzaviera.

Čudná emigrácia
Jeho manželka Helena ho niekoľko dní po invázii sovietskych vojsk postaví pred hotovú vec. Zbalí jeho matku, svoju matku, i samotného Ladislava a doslova ich všetkých nadiriguje, dotlačí k emigrácii do Rakúska. Volksteater sa Chudíka ujme a poskytne mu, ako emigrantovi, umelecké angažmá. Určia mu slušných 5500 šilingov mesačnej apanáže. Chudík takmer neovláda nemčinu. Dostáva tu len také drobné “šteky”. Jeho vlastní študenti z Vysokej školy múzických umení v Bratislave s ním zohrajú čudnú, zradnú hru. Vo Viedni v tichej uličke kde pobýva Ladislav Chudík, ho navštívia jeho bývalí študenti Hric, Koleničova, Kocurikova, Durdik a Kukura, a prehovárajú ho k návratu z emigrácie domov. Politický program svojej návštevy zastierajú priam dojímavou láskou študentov ku svojmu profesorovi. Popíšu celú ulicu nápismi, aby sa ich milovaný profesor vrátil domov. Idú nad odporúčané regule straníckych funkcionárov, ktorí ich vyslali. Chudík toto nakoniec, pomerne zmierlivo, odmieta. Takmer po štyroch mesiacoch od čudnej študentskej návštevy z Bratislavy sa, predsa len, Ladislav Chudík navracia aj so svojou rodinou, do Bratislavy. Dnes sa tento Chudíkov príbeh predostiera podstatne ináč. Pozmenene a klamne. Chudíkovi nehrozia za emigráciu, ktorá bola v tom období ťažkým zločinom, žiadne postihy. Súdruhovia detailne poznali rodinnú situáciu majstra Ladislava Chudíka.

Autor: Anka Frňová
Zdroj:http://anka.blog.pravda.sk

Depresia trápi stále viac ľudí, týka sa aj vás? Otestujte sa

"Depresia sa častejšie vyskytuje u žien ako u mužov. "

Najrozšírenejším duševným ochorením je depresia, s ktorou žije viac ako 350 miliónov ľudí po celom svete. Podľa Svetovej federácie duševného zdravia (WFMH) dnes trpí depresiou asi 10 percent svetovej populácie a každý piaty človek zažil túto poruchu na vlastnej koži. Do roku 2020 sa stane depresia druhou najčastejšou príčinou zdravotného postihnutia.

WFMH očakáva, že výskyt depresie sa v období hospodárskej krízy zvýši. Zdravie môže byť totiž ovplyvnené sociálno-ekonomickou degradáciou v dôsledku straty pracovných miest a obmedzením ich príjmov. Nezamestnanosť a chudoba urýchľujú vznik rôznych psychických problémov.

Ženy trápi depresia častejšie

Depresia sa častejšie vyskytuje u žien ako u mužov. Mnoho žien trpí depresiou v súvislosti s menštruáciou a takisto počas ťarchavosti. Príčina môže byť dedičná či hormonálna, alebo jednoducho v dôsledku rozdielu medzi pohlaviami.

Muži napríklad omnoho ťažšie priznávajú, že trpia depresiou, preto môže dlhšie zostať nepoznaná. Genetická predispozícia je pravdepodobná pri všetkých formách depresie, ale odlíšiť vplyv rodinného prostredia býva niekedy veľmi ťažké. Známa je aj takzvaná zimná depresia, ktorá je typická pre zimné obdobie, keď niektorí ľudia trpia depresiou pre nedostatočný slnečný svit.

Od depresia k samovražde

Depresie sú hlavnou príčinou samovrážd v Európskej únii. Tie sa okrem smutnej nálady môžu prejavovať aj celým radom duševných a telesných príznakov. Objaviť sa môže strata záujmu, energie a radosti, niekedy sprevádzaná úzkosťou, únavou, nesústredenosťou či podráždenosťou.

Nedostatok elánu a motivácie spôsobuje, že i jednoduché úlohy sa zdajú byť pre takéhoto človeka namáhavé či nezvládnuteľné. Objaviť sa môžu aj zmeny chuti na jedlo, zmeny spánku, strata sebadôvery, vyhýbanie sa kontaktom s ostatnými či pocity nepríjemnosti, bezmocnosti a beznádeje, až samovražedné myšlienky.

Ohrozuje depresia aj vás? Otestuje sa v preventívnom teste Všeobecnej zdravotnej poisťovne
1. Pokúsili ste sa o samovraždu alebo máte samovražedné myšlienky?
ÁNO
NIE
2. Máte pocit, že život nemá zmysel, cítite beznádej?
ÁNO
NIE
3. Máte stavy úzkosti, vnútorného trasu a strachu?
ÁNO
NIE
4. Trpíte nespavosťou, budíte sa už nadránom alebo naopak spíte priveľa?
ÁNO
NIE
5. Máte odpor k bežným činnostiam, zdá sa vám, že vás všetko vyčerpáva a nič nezvládnete?
ÁNO
NIE

Vyhodnotenie
1 áno
Ak máte niektorý z príznakov a zároveň tiež iné problémy, ktoré sa vám zdajú byť prejavom telesnej choroby, navštívte vášho lekára.
2 - 3 áno
Ak ste už v minulosti mali depresívnu epizódu, zrejme poznáte stav, ktorý prežívate. Ak ste ochoreli prvý raz, ste pravdepodobne z príznakov depresie vydesení. Nemajte obavy, je to liečiteľné ochorenie. Využite pomoc a navštívte lekára.
4 - 5 áno
Keď už pociťujete všetky vymenované príznaky, musíte bezodkladne navštíviť lekára. Samovražedné myšlienky sú prejavom hlbokej depresie.

Autor: Alena Klepochová

Zdroj: http://webmagazin.teraz.sk 

Obrázok: Vincent van Gogh, zdroj: http://en.wikipedia.org

Súvisice články: Ako komunikovať s partnerom s depresiou?

TOP 10: Ve kterých profesích je nejvíc psychopatů?

Aby bylo jasno – psychopat není jen člověk, který vytáhne z garáže motorovou pilu a rozporcuje sousedy, i když většina lidí, kteří něco takového udělají, jsou psychopati. Jaká je tedy definice?
Psychopatie je abnormální struktura osobnosti se zvýrazněním, potlačením nebo změnou některých složek povahy (emoce, nálady, pudy, temperament, vůle, charakter).
Navenek se nejčastěji projevuje poruchou adaptace – konflikty s okolím. Psychopatie je často spojená s násilím a kriminalitou, mnozí psychopati ale nejsou násilníci.

Povolání, kde najdete nejvíc psychopatů:

1. Generální ředitelé firem a společností
2. Právníci
3. Zaměstnanci televizí a rádií
4. Prodejci
5. Chirurgové

6. Novináři
7. Policisté
8. Duchovní
9. Ředitelé
10. Státní úředníci

A proč je právě v těchto profesích nejvíc psychicky narušených osob? Většina z těchto povolání vyžaduje sílu a moc i objektivní přístup bez použití citů. Psychopati se s tímto modelem více ztotožňují.

Povolání, kde najdete nejméně psychopatů:

1. Ošetřovatelé
2. Zdravotní sestry
3. Terapeuti
4. Řemeslníci
5. Kosmetičky/vizážistky

6. Charitativní pracovníci
7. Učitelé
8. Umělci
9. Lékaři
10. Účetní

 A proč je právě v těchto profesích nejméně narušených osob? Většina z těchto činností vyžaduje lidský přístup spojený s pocity a není při nich třeba působit silově. Naproti tomu psychopati nejsou v těchto odvětvích příliš úspěšní. Většinou nenabízejí žádný podíl moci. A to zpravidla narušené jedince z přirozenosti jejich stavu neláká.

The Week se v přehledu psychopaty vyhledávaných pracovních pozic odvolává na knihu britského profesora psychologie Kevina Duttona The Wisdom of Psychopaths: What Saints, Spies, and Serial Killers Can Teach Us About Success (Moudrost psychopatů: Co nás světci, špioni a sérioví vrazi mohou naučit o úspěchu).

Zdroj: tvnoviny.sk
Obrázok: Cesare Borgia, portrét od Giorgioneho, zdroj: http://de.wikipedia.org 

Jak psychopati vidí svůj svět

Po delší nedobrovolné přestávce je tu další pokračování o psychopatech. Pauza byla kvůli zkouškovému období, díky němuž jsem byl donucen opustit překlady a další články. I když škola na chvíli není, stále je hodně práce, ale doufám že budou častější příspěky. Článek je překlad za stránek Cassiopaea.org a Psychopathic Personality Disorder

Jak psychopati vidí svůj svět

---

Psychopati jsou většinou velmi arogantní a „drzí“. Nicméně, když jsou v procesu okouzlování potencionální oběti, říkají samé správné věci a přesvědčí vás, že jsou dobrosrdečné duše; ne vždy jsou úspěšní, ale dost často. Pravda je však taková, že psychopati nejsou altruističtí a ve skutečnosti jim nezáleží na přátelství nebo poutech. Guggenbuhl-Craig uvádí, že mají velký talent při navozování zdání, že jsou mnohem pokornější než běžný člověk avšak opak je pravdou. Někteří z nich jsou též schopni předstírat starost o nižší třídy a tvrdit, že jsou na straně slabších, chudých a tak dále. 

Psychopat může například tvrdit (jestliže pochází z nižší socio-ekonomické třídy), že silně nemá v lásce mocné, bohaté lidi, ale ve stejnou dobu bude vnitřně toužit a závidět jim to co oni mají. Je jako narcisista, který touží prezentovat falešnou představu o sobě skrz svůj majetek. Mezi jeho majetek patří lidské bytosti: přítelkyně, manželky a děti. Někteří psychopati mohou mít velmi v oblibě zvířata (na rozdíl od běžného pohledu), přesto ve vztahu k sobě je nadále vidí jako věci. 

Psychopat je uvnitř naplněn nenasytností a k okolnímu světu přistupuje skrz moc, přestože jak jsem již řekl, navenek může tvrdit, že je na straně těch v bezpráví nebo utiskovaných. Znal jsem jednoho, který měl v oblibě opakovat fráze jako „utiskování mých bratrů musí skončit“, ale ve skutečnosti nevěřil ničemu co řekl. Vlastně byl rasista. Psychopat také může sám sebe často označit za revolucionáře.

Na druhou stranu, psychopat sám sebe často prezentuje jako sklíčeného antihrdinu (jeho „vlastní nehorší druh nepřítele“) a někteří se rádi vidí jako osamělí vlci. Psychopat může dokonce tvrdit, že je citlivý a hlubokomyslný, ale přesto uvnitř není nic víc než nicota a chamtivost. Zdali si psychopat je či není vědom svého chování je často probírané téma. Osobně si myslím, že psychopati většinou velmi dobře vědí co činí, ačkoli někteří tvrdí, že psychopati „se rodí, nejsou vytvořeni.“

Osobně si myslím, že psychopatie je převážně genetická. Syn psychopatického otce bude pravděpodně sám psychopatický, obzvlášť pokud otec zneužíval a/nebo navíc opustil rodinu.

Jak bylo zmíněno, psychopati často tvrdí, že se spokojí s druhým nejlepším (sami sobě jsou si nejhorším nepřítelem) a hned potom si myslí že zasluhují více. Toto se může projevovat způsobem, kterým usilují o moc – buď prostřednictvím peněz (to jest hmotné statky), manipulací a/nebo zacházením s lidmi jako s věcmi. Podobným chováním se psychopat snaží „pomstít“ společnosti a světu. Touto činností stráví celý svůj život, bez ohledu na to, zda jsou bohatí nebo chudí, nebo ať už je jejich sociální postavení jakékoliv, i když studie prokázaly, že často pocházejí z chudého nebo nižšího socio-ekonomického pozadí a/nebo sociálního postavení. (V jedné ze studií Dr. Donalda Blacka většina z mužů byli „převážně bílí, dělníci, nižší střední třída a ženatí a většina měla nedokončené středoškolské vzdělání.“ [Black, 14]). (Musím dodat, navzdory studiím Dr. Blacka, že psychopati se mohou vyskytovat v jakékoliv sociální třídě. Nenechte se zmást). Dále chci zdůraznit, že pro termín psychopat budu na těchto stránkách používat oslovení “on” nebo “jemu”; nesmíme ale zapomenout ano i ženy psychopati se vyskytují; nicméně podle Sixth Edition of Abnormal Behavior (šesté vydání Abnormálního Chování...pozn.překl.), vydáno v roce 2000, třemi pány profesory, David, Derald, a Stanley Sue, se poměry liší dle pohlaví. V jejich výborném spisu je zahrnuta zpráva od The American Psychiatric Association (Americké Psychiatrické Asociace...pozn.překl.), ve které obecný odhad výskytu psychopatie u mužů je 3%, a méně než 1% u žen.[Personality Disorders and Impulse Control Disorders, 238]. 

Co je u psychopatů velmi znepokojující, kromě jejich pocitu k zvlášnímu nároku, je neexistence empatie k normálním lidem, neboť „asociálové (psychopati) zdá se postrádají svědomí, s malým nebo neexistujícím pocitem empatie pro lidi, jejichž živovota se dotknou ... asociál lehce vzdoruje všem pravidlům, bez schopnosti vidět dále než na svůj vlastní prospěch nebo si osvojit standardy dobra proti zlu.“ [Black, XIII].

Ne všichni psychopati jsou nezvdělané ztracené existence z nejnižších vrstev. Někteří z nich jsou velmi pohlední a mají dobrou profesi, což o to víc využívají pro svůj prospěch. Vězměte si například Teda Bundyho; matka mého přítele s ním jednou šla na dvojíté rande a tvrdila, že šlo o nejhodnějšího člověka. Jeho matka o něm prohlásila, že „lepšího syna si matka namůže přát.“ Bundy byl údajně docela pohledný, díky čemuž byl o to víc nebezpečný. Proto ne všichni psychopati jsou vyvrhelové, z nejnižších vrstev, bez středního vzdělání, neboť je mezi nimi velké množství těch, kteří pracují na vysokých pozicích; faktem přesto zůstává, že psychopati jednoduše častěji pocházejí z chudého prostředí.

Kromě toho ne všichni psychopati jsou klidní, chladní a soustředění. Někteří z nich působí divným nebo zvlášním dojmem a jejich chování může být výstřední nebo neobvyklé. Právě tímto jsou podle mého názoru oběti nejčastěji zmateni. Psychopati často působí [foto zde]: vášnivě a jsou „elektrizující.“ Nenechte se zmát pokud se někdo zdá být neškodný, „pošetilý“, nebo se zdá být nekonvenční. Také „andělská“ vizáž může lidi často zmást. Jako jeden příklad si představte Johna Wayne Gacyho v jeho „převleku klauna“ jak baví děti. Další příklad, se kterým přišli někteří na diskuzním fóru „Oběti psychopatie“, je Bill Clinton a jeho „přihloupé“, ale přesto roztomilé, vystupování (je Clinton opravdu psychopat? Mnozí si myslí že ano).

Jeden psychopat kterého jsem znal, (byl diagnostikován jako asociální) využíval neškodnosti jako utajení velmi dobře. Všichni v jeho okolí jej považovali za vtipného. Stejně tak já, alespoň zpočátku. Potom, postupně, jsem si uvědomil, že s ním není něco „v pořádku.“ Na začátku byly jeho zdánlivě neškodné žerty roztomilé, ale po nějaké době se z něj stal otrava a narušoval naše pracovní prostředí, což vytvořilo zmatek a napětí mezi zaměstnanci. Jak jsem se poučil, psychopat může využívat těchto masek pro své vlastní skryté záměry. Psychopat, bez ohledu na rasu, sociální postavení nebo profesi, je nicméně nebezpečný pro společnost, neboť „povaha ASP [anti-social personality...pozn.překl.] (psychopatie) má za následek, že nadělá více škody ve společnosti než většina jiných duševních chorob, neboť tato porucha zahrnuje zejména reakce zaměřenéné proti společenskému prostředí, což zatáhne další lidi do jejich ničivé sítě... Zoufalství a úzkost způsobené asociály (psychopaty) má tragický dopad na rodiny a společenství a zanechává hluboké psychické a emocionální jizvy...“ [Black, 5].

Mnoho co se týká psychopatické osobnosti je matoucí a znepokojující. 1 z asi 25-30 lidí jsou psychopatičtí (dále znamí pod označením jako sociopati nebo asociálové – přesto správné označení je psychopat.) Právě proto že většina z nich jsou muži, jsem částečně napsal tyto stránky proto, abych varoval ženy před nebezpečím, hlavně ženy připojené k internetu, neboť považuji internet za oblíbené “nové médium”, které láká psychopaty. S tímto tématem mám také osobní zkušenosti. Je to proto, že “asociálové (psychopati) nejsou jen postavy v naší fiktivní literatuře nebo zábavě v reálném světě. Jsou členové rodin, přátelé, spolupracovníci, sousedé nebo cizí lidé na které můžeme narazit každý den.” [Black, 10]. Pamela Jayne, M.A., píše, že "30% z mužů jsou sociopatičtí.” Jestliže z deseti mužů každý třetí se kterým se mohu setkat je psychopatický potom předpokládám, že to není něco co bychom měli brát na lehkou váhu. Podle těchto statistik by to znamenalo, tři z deseti mužů a možná jedna z deseti žen. Pravda je taková, že nevíme přesně počet psychopatických jednotlivců; nicméně se zdá, že míra výskytu psychopatie stoupá a to je důvod, proč někteří uvádějí vyšší čísla. Dr. Black tvrdí, že psychopatie je nejrozšířenější hned po depresi, spolu s schizofrenií a hraniční poruchou osobnosti, což je ohromující fakt.

Srdečně děkujeme majitelce webových stránek Psychopathic Personality Disorder že byla tak laskavá a dovolila nám citovat z jejího výzkumu při vzniku tohoto příspěvku.

Zdroj: http://na-severu.blogspot.cz