Perinová moc

Sex je mocenský nástroj tých, ktorí majú problém presadiť sa inak.

Sklony k manipulácii patria do osobnostnej výbavy každého z nás a prebúdzajú sa už v detstve. V značnej miere ich ovplyvňujú rodičia, od ktorých preberáme rôzne vzorce správania - vhodné i menej vítané. Manipulovať druhých možno aj pomocou sexu, ktorý vie byť jedinečnou zbraňou. Každý nástroj moci však funguje spoľahlivo jedine vtedy, ak je zároveň slabinou partnera. Vzhľadom na chemické zloženie a fyzickú konštitúciu muža to majú zástupkyne nežnejšieho pohlavia v tomto smere jednoduchšie. A nejedna zo žien to dokáže vo svoj prospech aj patrične využiť.

Rafinované:

 

„Vo všeobecnosti platí, že práve ženy používajú sex ako nástroj na ovládanie partnera, keďže muži sú v sexualite zraniteľnejší,“ hovorí psychologička Katarína Mrázová. Z nevinného manévrovania sa však môže vykľuť nevypočítateľná rafinovanosť. Tak ďaleko sú ochotné zájsť primárne menej spôsobilé osoby. „Vo svojej praxi som spoznala ženu, nesmierne labilnú osobnosť, neschopnú postarať sa o seba. S mužmi jej to však veľmi dobre šlo. Vďaka svojej ‚šikovnosti‘ a nasadeniu prešpekulovaného sexuálneho správania si to u nich vedela zariadiť. Úmyselne si vyberala mužov, ktorí sa dokázali o ňu postarať a vyhovieť jej potrebám. Mala na nich ohromný vplyv v osobnom, ale i profesijnom živote,“ opisuje jeden zo svojich prípadov psychoterapeutka.
Sex ako donucovací prostriedok sa však môže objaviť v správaní viacerých typov osôb. Ich profil siaha od normálneho, lež prospechárskeho človeka až po obávaný extrém. Podľa odborníčky je takéto manipulačné správanie typické pre jedincov s nízkym sebavedomím. Ľudia, ktorí sa dokážu presadiť aj iným spôsobom než cieleným kľučkovaním a špekulatívnym vyvíjaním nátlaku, totiž nátlakové metódy nepotrebujú.
Katarína Mrázová pripomína, že taktika premysleného poťahovania nitiek môže byť i prejavom imitačného učenia pochádzajúceho od rodičov. Deti veľmi rýchlo preberajú modely rodičovského správania, predovšetkým tie, ktoré sa v praxi osvedčili a zaberajú.
Z patologického hľadiska je ašpirantom na tento „titul“ človek so psychopatickými črtami, založený dominantne a egoisticky. Jedinec emočne tupý, ktorý má tendencie ovládať.

Sexuálna prevýchova:

 

Sexuálne správanie však nadobúda zavše aj u „normálnych“ jedincov podobu výchovnej lekcie v duchu, či skôr podľa vzorca - Bol si dobrý? Zaslúžiš si sex? Nebol! Nezaslúžiš! Jednoducho jeden z partnerov sa rozhodne tomu druhému odoprieť milostné hry s cieľom „kultivovať“ ho. Druhá strana tak dostane iba toľko erotiky, koľko si zaslúži. Psychologička potvrdzuje, že niektorí ľudia vezmú na seba rolu rodiča a partnera tak trestajú, pomstia sa mu za utŕžené príkorie či odmeňujú, alebo jednoducho túžia ovládať. Za skvelý príklad označuje manželský pár, ktorý ju navštívil. „Muž vychovával manželku tak, že za každé jej nemiestne vystupovanie jej odoprel sex. V tom čase klesol počet ich sexuálnych aktivít na minimum.“
Keď ide o výchovné postupy, pri ktorých sa brnká a pritlačí na sexuálnu strunu, muži ani ženy si nemajú čo vyčítať. Obe pohlavia sú podľa odborníčky na tom rovnako. Spínač v podobe sexu sa môže uviesť do praxe rovnako na podnet ženy i muža. Použitie tohto „represívneho opatrenia“ jedným z partnerskej dvojice podľa Kataríny Mrázovej signalizuje, že dotyčný chce sprostredkovať niečo, čo by protistrana mala rozlúštiť.
Ak jeden z partnerov „inštrumentalizuje“ sex, teda použije ho ako nástroj istého nátlaku, svedčí to o disharmónii dvojice.

V strehu:

 

Za možnú predzvesť manipulačného správania označuje psychologička to, že dotyčný či dotyčná manipuluje s inými ľuďmi. Ak sú obaja partneri vyrovnané a rovnocenné osobnosti, uvedený jav vraj nevzniká.
Za odmietaním sexu, napríklad zo strany ženy, však netreba za každú cenu hľadať nečistú zámienku mať toho svojho pod palcom či nebodaj pomstychtivosť s úmyslom nechať ho škvariť sa vo vlastnej „šťave“. Odborníčka varuje pred zovšeobecňovaním - nie každé držanie chlapa od tela musí byť prospechársky motivované. Pohnútok môže byť viac. Či už je to nechuť na sex, vyčerpanosť, alebo nejaký zdravotný problém. Zároveň pripúšťa, že jeden z partnerov si tak môže kompenzovať moc, presadzovať sa, trestať či hrať sa na patróna. „Častá frekvencia sexuálneho styku sa po nejakom tom roku zo vzťahu vytratí, nedosahuje už takú intenzitu ako na začiatku. Lenže dá sa prísť aj na to, či partner naozaj má nižšie libido, alebo ide o manipuláciu,“ dopĺňa.
Človeku, ktorý chce odhaliť dôvod partnerovho telesného odcudzenia, nahráva čas. Čím dlhšie svoju polovičku pozná, tým lepšie dokáže pochopiť jej pohnútky. Odborníčka preto odporúča sledovať, za akých podmienok sa odopieranie sexu deje.

Na hrane:

 

Monitoring a sústavná kontrola partnera však vzťahu nepomôžu, skôr naopak. Poškodeného dotlačia k neľahkému rozhodnutiu, či si postaviť hlavu a zdupkať, alebo sa zas podvoliť a v naštrbenom spolužití pokračovať. Katarína Mrázová upozorňuje, že také zaobchádzanie poškodeného ponižuje a zraňuje. Otázne zostáva, ako dlho to utláčaná strana vydrží. Ak sa rozhodne zotrvať, mal by manipulátor zapracovať na nadobudnutí dôvery. Kto by sa chcel oháňať argumentmi a brániť sa tým, že diktát a vyvíjanie nátlaku robí výlučne pre dobro vzťahu, aby zaručil jeho plynulejší chod, je na omyle. „Držanie niekoho v šachu, trest, odplata a manipulácia zásadne nie sú prejavom lásky. Ľudská bytosť nie je majetkom, ako ani city nie sú materiálnou vecou,“ zdôrazňuje psychologička. Dodáva, že kto si takto zaryto uplatňuje svoje „právomoci“, škodí samému sebe a je na najlepšej ceste dohnať pretvorený vzťah k modelu rodič - dieťa, pomstiteľ - obeť. To však je už vyhrotený, krajný stav podkúrený silným egoizmom a badateľným záujmom riadiť a podriaďovať.

Chytráci:

 

Dokazovanie manipulačných špekulantských praktík nebýva ľahké. Ich osvojitelia sú totiž mazaní všetkými masťami. Mrázová preto manipulovanému náprotivku odporučila, aby sledoval, kedy, za akých okolností a hlavne prečo sa tak partner správa. Zásadný je pritom rozhovor. „Treba vyjadriť svoj názor s tým, že konečné rozhodnutie necháme na toho druhého, aby si sám zaň niesol následky. Ak sa aj partnerovi otočíme v posteli s nezáujmom chrbtom, je dôležité, aby sme mu vysvetlili, že neodmietame jeho, ale sex a máme na to vážnu príčinu,“ dôvodí. Nevyhnutnosťou na ceste k úspechu je podľa psychologičky správne načasovanie rozhovoru.

Autor: MÁRIA UKROPCOVÁ

Zdroj: http://www.pluska.sk/plus7dni/ja-ty/perinova-moc.html

Je chybou tajit domácí násilí. Překonejte pocity studu, viny a strachu. Vyhledejte včas pomoc. Zavolejte na linku krizové pomoc, která je diskrétní. Konzultantovi se nemusíte představit a na této lince nevidí číslo, ze kterého voláte. Poraďte se a promluvte si o situaci, ve které žijete. V případě jakýchkoliv dotazů, volejte nonstop DONA linku (2 51 51 13 13). Podle okolností doporučujeme včasnou návštěvu manželské poradny, psychologa, právníka, občanské poradny nebo jiné instituce.

Týrání osoby žijící ve společném obydlí

 

§ 199 tr. zákoník
Týrání osoby žijící ve společném obydlí

(1) Kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až na čtyři léta.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem,
b) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví,
c) spáchá-li takový čin nejméně na dvou osobách, nebo
d) páchá-li takový čin po delší dobu.
(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1
a) těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob, nebo
b) smrt.

Trestný čin Týrání osoby žijící ve společném obydlí je podpůrným ustanovením v sociální oblasti označované užším pojmem „domácí násilí“, nebo širším pojmem „násilí v rodině“.

Pojem domácí násilí v sobě zahrnuje násilí mezi osobami bydlícími ve společné domácnosti, ke kterému dochází opakovaně, zpravidla a skrytě před veřejností. Agresivní jednání pachatele, které zákon označuje pojmem týrání, může mít fyzický psychický nebo sexuální charakter (jednotlivě nebo v různých kombinacích). Jednání násilné osoby se zpravidla stupňuje a postupně vede ke ztrátě schopnosti oběti násilné incidenty zastavit a narušený vztah efektivně vyřešit. K týrání dochází jednak mezi dospělými partnery (také stejného pohlaví), kteří v některých případech do násilného vztahu přímo nebo nepřímo vtahují společně s nimi žijící děti, dále dochází k násilí přímo na nezletilých dětech, nebo mezi jednotlivými členy rodiny, například sourozenci, případně na seniorech. Podle právní praxe může být poškozeným i nájemník užívající byt společně s jeho majitelem.

Jednání pachatele nemusí dosahovat závažnosti některého jiné trestného činu, například ublížení na zdraví. Skutkovou podstatu tohoto trestného činu pachatel naplní tím, že se opakovaně dopouští jednání, které se vyznačuje vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti, které poškozená osoba oprávněně pociťuje jako těžké příkoří ze ztráty lidské důstojnosti a pro trestnost postačuje, aby jednotlivé opakované útoky dosahovaly závažnosti přestupků proti občanskému soužití nebo majetku (viz § 49 a § 50 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích).

Specifickým znakem je společné obydlí, v důsledku kterého je vytvořena závislost, jež v praxi ztěžuje oběti možnost společnou domácnost opustit.

Pokud se jedná o týrání osoby svěřené péči pachatele, pak se bude zpravidla jednat o trestný čin podle § 198 (týrání svěřené osoby) tr. zákoníku. Možná je zde i jednočinný souběh s dalšími trestnými činy, například Ublížením na zdraví, Vydíráním a dalšími.

Okolnosti související s podáním trestního oznámení - doporučení

Trestní oznámení může být podáno jak osobou fyzickou, tak i osobou právnickou, zastoupenou statutárním vedoucím organizace, například vedoucím sociálního odboru městské části, ředitelem azylového zařízení a podobně.

V případě tohoto trestné činu je nejvhodnější trestní oznámení podat přímo na krajské správě nebo okresním ředitelství Policie ČR útvaru služby kriminální policie a vyšetřování, který podle okolností začíná provádět úkony v trestním řízení neveřejným způsobem, aby nedošlo k maření důkazů.

Utajení podoby a totožnosti oznamovatele - svědka, podle § 55 odstavec 2 tr. řádu zde zpravidla nepřichází v úvahu, neboť jeho totožnost vyplývá z obsahu oznámení.

Jedná se o trestný čin, kde zákon nepožaduje v případě příbuzenského nebo obdobného poměru souhlas oběti (poškozeného) ve smyslu § 163 a 163a trestního řádu a policejní orgán zahájí úkony v trestním řízení bezprostředně. V případě tohoto trestného činu je pro latentní průběh jednání pachatele od počátku nutná úzká spolupráce oběti se službou kriminální policie a vyšetřování při shromažďování důkazů.

Podávat trestní oznámení přímo na státním zastupitelství je odůvodněno v případě nutnosti, aby byla věc státním zástupcem dozorována již od okamžiku, kdy vyšla najevo. Státní zastupitelství věc se závaznými pokyny postoupí příslušnému policejnímu orgánu a postup policejního orgánu přezkoumává.

Pokud o to oznamovatel trestného činu výslovně požádá a je to zaznamenáno do protokolu o trestním oznámení, musí být podle § 158 odst. 2 tr. řádu do jednoho měsíce od podání oznámení vyrozumět o učiněných opatřeních.

V případě tohoto trestného činu je nezbytná těsná spolupráce oznamovatele s orgány činnými v trestním řízení při dokazování, a to především při vyhledávání osob disponujících svědectvím.

Procesní postavení poškozeného a škodní řízení

Ten kdo byl trestným činem poškozen na svých právech (majetkových, morálních a jiných), stává se podle českého trestního práva jednak stranou v trestním řízení s právy vymezenými ustanoveními § 43 až § 51a trestního řádu a současně se může za vymezených podmínek na pachateli domáhat náhrady škody ve škodním (adhezním) řízení.

Co se týká práv v trestním řízení, poškozený má právo nahlížet do spisu a činit návrhy na doplnění dokazování, může se zúčastnit hlavního líčení a veřejného zasedání ve kterém se jedná o odvolání a před skončením trestního řízení se k věci vyjádřit. Poškozený musí být o svých právech poučen orgánem činným v trestním řízení již v průběhu prvního procesního úkonu.

Pokud je poškozený v trestní věci současně svědkem, může policejní orgán v přípravném řízení odmítnout jeho žádost o nahlédnutí do spisu. Poškozený se v takovém případě může domáhat toho, aby státní zástupce postup policejního orgánu přezkoumal. Pokud policejní orgán stanovil termín prostudování spisu obviněným, pak také poškozený má právo nahlédnout do spisu a nemůže mu být odmítnuto.

Aby soud v rozsudku ve škodním (adhezním) řízení rozhodl o tom, že odsouzený je povinen nahradit poškozenému újmu kterou mu způsobil, musí být splněny především následující podmínky

• poškozený nebo jeho zmocněnec podá návrh z vlastní iniciativy, a to nejpozději do zahájení dokazování v hlavním líčení,
• důkazy pro jednání soudu opatřuje a předkládá poškozený,
• musí se jednat o přímou škodu v příčinné souvislosti s jednáním konkrétního pachatele (zásadně fyzické osoby) (například nelze, na rozdíl od občansko- právního řízení, nárokovat ušlý zisk),
• musí se jednat o materiální škodu na majetku nebo zdraví a musí být vyčíslena v penězích tuzemské měny (například nelze, na rozdíl od občanskoprávního řízení, nárokovat peněžitou náhradu za poškození občanské pověsti),

Zdroj: http://www.bkb.cz/pomoc-obetem/trestne-ciny/tyrani-osoby-zijici-ve-spolecnem-obydli/ 

Slovenská republika

§ 208 Týranie blízkej osoby a zverenej osoby

(1) Kto týra blízku osobu alebo osobu, ktorá je v jeho starostlivosti alebo výchove, spôsobujúc jej fyzické utrpenie alebo psychické utrpenie
a) bitím, kopaním, údermi, spôsobením rán a popálenín rôzneho druhu, ponižovaním, pohŕdavým zaobchádzaním, neustálym sledovaním, vyhrážaním, vyvolávaním strachu alebo stresu, násilnou izoláciou, citovým vydieraním alebo iným správaním, ktoré ohrozuje jej fyzické alebo psychické zdravie alebo obmedzuje jej bezpečnosť,
b) bezdôvodným odopieraním stravy, oddychu alebo spánku alebo odopieraním nevyhnutnej osobnej starostlivosti, ošatenia, hygieny, zdravotnej starostlivosti, bývania, výchovy alebo vzdelávania,
c) nútením k žobrote alebo k opakovanému vykonávaniu činnosti vyžadujúcej jej neúmernú fyzickú záťaž alebo psychickú záťaž vzhľadom na jej vek alebo zdravotný stav alebo spôsobilej poškodiť jej zdravie,
d) vystavovaním vplyvu látok spôsobilých poškodiť jej zdravie, alebo
e) neodôvodneným obmedzovaním v prístupe k majetku, ktorý má právo užívať,potrestá sa odňatím slobody na tri roky až osem rokov.

(2) Odňatím slobody na sedem rokov až pätnásť rokov sa páchateľ potrestá, ak spácha čin uvedený v odseku 1
a) a spôsobí ním ťažkú ujmu na zdraví alebo smrť,
b) z osobitného motívu,
c) hoci bol v predchádzajúcich dvadsiatich štyroch mesiacoch za taký čin odsúdený alebo z výkonu trestu odňatia slobody uloženého za taký čin prepustený, alebo
d) závažnejším spôsobom konania.

(3) Odňatím slobody na pätnásť rokov až dvadsaťpäť rokov alebo trestom odňatia slobody na doživotie sa páchateľ potrestá, ak spácha čin uvedený v odseku 1 a spôsobí ním ťažkú ujmu na zdraví viacerým osobám alebo smrť viacerých osôb.(celý zákon si nájdete na www.zbierka.sk, čiastka 300 z roku 2005. pozrite si ho)

Trestné oznámenie by malo byť úplné, jasne formulované, teda zrozumiteľné tak ako pre vyšetrovateľa, tak aj pre Vás. To znamená - popísať skutky, ktorých sa dopustil Váš manžel, miesto a aj dátum, ak sa dá. Ak sú jeho skutky pravidelne sa opakujúce, treba spomenúť obdobie a častosť. Ak máte svedkov, ktorí vedia o vašom utrpení, uveďte ich. Môže to byť ktokoľvek z rodiny, susedia, Vaši kamaráti a aj učiteľky Vašich detí. Skúste sa o tom s nimi porozprávať. Súčasne, ak Vaše deti dokážu vypovedať pred vyšetrovateľkou, sú dostatočne vyspelé, môžu byť aj oni súčasťou celého procesu trestného konania, avšak ja osobne neodporúčam túto alternatívu. Detská duša je veľmi zraniteľná a mohlo by sa napáchať viac škody, akoby ste mali z ich výpovede osohu. Samozrejme, všetko závisí od ich vyspelosti.

Trestné oznámenie podávate ústnou formou, avšak je spísaná zápisnica, ktorú podpisujete vlastnou rukou. Pýtajte si kópiu. máte na ňu nárok. Budete ju určite potrebovať v súdnych konaniach. Buďte s vyšetrovateľom v kontakte, ak by sa niečo stalo, volajte mu. Ak by ste mali pocit, že vyšetrovateľ zanedbáva Váš prípad, kontaktujte ho. Ak nepochodíte, každý má svojho nadriadeného. Ak nepochodíte u nadriadeného, každý spis má dozorujúci prokurátor.
Trestné oznámenie a samotné trestné konanie je jedna vec, bezpečnosť Vás a Vašich detí je podľa môjho názoru dôležitejšia. Ak sa cítite ohrozená na živote, prípadne je ohrozený život Vašich detí, pozrite si http://www.branadozivota.sk/index.php?go=domace&menu=4
a čo najskôr opustite spoločnú domácnosť aj so svojimi deťmi. Samozrejme, je dôležité, aby ste mali naplánovaný odchod s alternatívou bývania. V súčasnosti by nebol problém Vás v našom zariadení ubytovať, ale ak máte aj iné možnosti, neváhajte.

S odchodom zo spoločnej domácnosti sú však spojené aj nevýhody, ako napr. strata trvalého bývania. Tento krok si naozaj musíte veľmi dobre premyslieť a zvážiť všetky pre a proti.

Ďalšia možnosť je podanie predbežného návrhu na dočasné vylúčenie násilníka zo spoločnej domácnosti, samozrejme, v súbežnom trestnom konaní.Vyberám zo zákona § 76:

(1) Predbežným opatrením môže súd uložiť účastníkovi najmä, aby
a) platil výživné v nevyhnutnej miere,
b) odovzdal dieťa do starostlivosti druhého z rodičov alebo do starostlivosti toho, koho označí súd,
c) poskytol aspoň časť pracovnej odmeny, ak ide o trvanie pracovného pomeru a navrhovateľ zo závažných dôvodov nepracuje,
d) zložil peňažnú sumu alebo vec do úschovy na súde,
e) nenakladal s určitými vecami alebo právami,
f) niečo vykonal, niečoho sa zdržal alebo niečo znášal,
g) nevstupoval dočasne do domu alebo bytu, v ktorom býva osoba blízka alebo osoba, ktorá je v jeho starostlivosti alebo vo výchove, vo vzťahu ku ktorej je dôvodne podozrivý z násilia.

(2) Predbežným opatrením možno uložiť povinnosť niekomu inému než účastníkovi len vtedy, ak to možno od neho spravodlivo žiadať.

(3) Súd pri nariadení predbežného opatrenia uloží navrhovateľovi, aby v lehote, ktorú mu určí, podal návrh na začatie konania na súde alebo na rozhodcovskom súde; ak ide o konanie, ktoré možno začať aj bez návrhu, súd vydá uznesenie o začatí konania. Môže tiež určiť, že predbežné opatrenie bude trvať len po určený čas.

Ak sa rozhodnete pre uvedený spôsob, musíte mať svedkov, ktorí budú ochotní ísť do "boja" s Vami. Samozrejme, ak by Vám fyzicky ublížil na zdraví, prípadne Vašim deťom, dôkaz relevantný na vylúčenie Vášho manžela zo spoločnej domácnosti by bola zdravotná dokumentácia. Domáce  násilie je však špecifické v tom, že sa deje za "dverami" a je ťažko dokázateľné, ak ide o psychický teror, preto aj orgány trestno-právneho konania majú o to ťažšiu úlohu. V takomto prípade, ak sa nechcete vzdať bez boja, kontaktujte Centrum Nádej na Vavilovovej ul. 22 (tel: 02/6224 7877) a objednajte sa u právničky. Čaká sa cca 2 týždne. Prípadne na:
http://www.pomocobetiam.sk/html/ponporadne.htm

STUD, VINA A STRACH – proč neodejde týraná žena od násilníka ?

Údajně je to pocit viny, studu a strachu. Nejde však o jakýkoliv pocit viny, o jakýkoliv pocit studu a jakýkoliv pocit strachu.Často se v diskusích na toto téma, spojené např. se zavražděním spisovatelky S. Monyové, objevuje údiv těch, kteří násilí v jakékoliv podobě nikdy nezažili, nad tím, jak může týraná žena s tyranem zůstávat. A že si taková žena pak za to týrání sama může. A že pokud dojde k násilí, dokonce k zabití, pak si o to vlastně sama koledovala. Mimo tyto názory se však objevuje také mínění z druhé strany, které tvrdí – pokud nezažijete na vlastní kůži, nemůžete pochopit.

Protože nejde jen o takový nějaký stud, vinu a strach.

O jaký stud, vinu a strach se jedná?Týraná žena se stydí z několika důvodů. Jedním důvodem může být už to, že vůbec týraná je. Je hodně těžké si tento fakt připustit. Mluvit o svém muži jako o nějaké podivínské bytosti, jak je dnes mezi ženami téměř moderní, může vyvolávat shovívavý úsměv. Ale o skutečném násilí se dá nahlas promluvit jen stěží. Některé ženy o tom nepromluví nejen 10, ale třeba i dvacet let. Je obrovská hanba být bita, nechat si to líbit. Je hanba, že si žena takového muže vůbec vybrala, že ho milovala, že s ním má děti, že to nepoznala. Už to je životní prohra.

O násilí je velice těžké nejen vyprávět kamarádkám u kafíčka, ale ani psychologové tomu v té syrové podobě zpravidla nevěří. Žena vypadá jako hysterka, která si vymýšlí, která přehání, která to sama nějak zavinila, která si za to může. Kolikrát o tom, co se skutečně děje, neví nejen rodina, ale ani děti, žijící ve společné domácnosti. Mohou být svědky hádek, ne však skutečných útoků a násilí. Toto si násilník může někdy umět opravdu uhlídat. Navíc není vyloučeno ani pravidlem, že násilník nemiluje své děti. Opak bývá pravdou…A jsme u druhého bodu – u viny. Agresivní muž obyčejně umí tuto vinu, tento pocit v ženě vyvolat. Stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Navíc agresor může ve společnosti vystupovat jako naprosto pohodový, společenský člověk. Před svou rodinou – např. rodiči – se nechová obvykle násilnicky, ale mile, tak, že skutečně nějaké násilí není ani předpokládáno. Navíc je se ženou neustále manipulováno a je to ona, kdo je stavěn do světla někoho, kdo ne zcela zvládá… a je to často ona, kdo neustále o sobě pochybuje. Vnímá to často jako svou vlastní prohru, a více než obvykle se cítí za svou situaci vinna. I pod vlivem násilníka hledá chyby především u sebe, pochybuje o sobě samé, svého násilníka tak často sama před sebou omlouvá, vytýká si, že to ona jej vyprovokovala, zahnala do této situace; že ona za to může.

A strach? Strach je zde skutečně strachem o přežití. Skutečně týrané ženy mají jen malou šanci od svého tyrana odejít. A jen málokdy se rozvedou, protože není jak. Ví, že hrozby nejsou plané a že mohou být uskutečněny. Vykázání násilníka je pro skutečně týranou ženu hrozbou do budoucnosti – tento násilník se s největší pravděpodobností vrátí. A možná ještě více k násilí nakloněný. Narušená osobnost si nějaké to vykázání z domu nevysvětlí jako trest či zamyšlení nad sebou, její agresi k ženě to ještě více vystupňuje. Zavolat policii se také nevyplatí i z toho důvodu, že její pomoc není vždy jistá – násilník nemusí zanechat viditelné stopy na těle své oběti a násilí se jen těžce někdy dokazuje; navíc násilník se z pudu sebezáchovy nemusí před policií chovat násilně… může z něj být milý a chápavý muž (což „psychopati“ umí perfektně zahrát).Vykázání by mohlo mít smysl teprve tehdy, pokud by musel dotyčný agresor podstoupit nějaká lékařská, např. psychiatrická vyšetření a na základě toho se léčit, být hospitalizován… atd…

Ke strachu o přežití a z neúčinné pomoci se navíc přidává také strach z lidí a z jejich reakcí. Tento strach je spojen s výše uvedeným studem a s pocitem viny. Jak je zřejmé i z reakcí lidí na Novinkách a v současných diskusích na toto téma, odsuzovaná, nepochopená, ta, kdo za to může, je téměř vždy oběť, tedy ten, kdo z kruhu týrání neuměl odejít. Společnost a lidé jsou obyčejně, aniž chtějí, a aniž to mnohdy tuší, spíše na straně násilníka než oběti. Protože kdo nikdy nezažil, nemůže, nemá jak chápat. Otázky – proč s ním žila, proč si ho brala? Proč od něj neutekla? Jsou zcela bezpředmětné a není na ně jasná odpověď, protože spíše pravidlem je to, že žena nemá „jak“ odejít, i kdyby chtěla. A navíc také proto, přesně podle vyjádření S. Monyové – život s násilníkem je pro ostatní jako sci-fi. I proto taková žena zůstává se svým trýznitelem – samotné se jí to téměř nezdá být skutečné, sama sobě si namlouvá, že to snad jen ona přehání, že je zvýšeně citlivá, že se jí podaří najít východisko, že to zvládne.Navíc ví, že skutečnou pravdu jí nikdo nikdy neuvěří, protože k uvěření není. Někdy je strach spojený i se strachem o blízké, o děti, o rodiče, – ne vždy to je vázáno na ekonomické poměry, ale také na společné zájmy, třeba zvířata… atd. A také na to, že kolikrát odejít ani není kam.

Kam může taková žena odejít, když například nemá finanční prostředky? Do azylových domů? (Ty na toto přizpůsobeny nejsou). K příbuzným, kteří kolikrát nemají o její situaci ani tušení, a kterým ona nechce sama – již z výše uvedených důvodů – nic říkat? Informovat příbuzné, známé, je velice těžké. Týraná žena, pokud se již někomu svěří, tak většinou s jedinou podmínkou: aby o tom mlčeli. Své známé téměř zapřísahá, aby v této věci nic nepodnikali. Sama ví nejlépe, proč. Není kam se ukrýt, není kam utéct. Navíc když muž má vždy možnost znát adresu nového bydliště své ženy. Slyšela jsem názor jednoho psychologa, že týraná žena je se svým trýznitelem zčásti i proto, že chce sama sobě dokázat, že to zvládne a chce si dokázat, jak je dobrá, že to je vlastně její pýcha. Není. Jen to naše společnost ještě nepochopila, že pro týranou ženu, oběť domácího násilí, odejít z tohoto pekla není jak. Je to past, ze které není úniku. A jejíž smyčka se uzavírá. Protože agresivní chování se obyčejně časem stupňuje a graduje. A pokud ne, stává se, že muž již prožité – prošlé násilí považuje za zapomenuté, jako kdyby ani nebylo. Nemlátím, nebiju, nevyhrožuji ti smrtí teď a nyní, tak se vlastně nic nestalo. Dokonce častokrát vyžaduje lásku a péči od ženy, které smrtí vyhrožoval a kterou ohrožoval na životě. Protože žena musí milovat vždy, za každých podmínek.

Jednou vykonané násilí zůstává napořád, dá se odpustit, ale nejde zapomenout. Navíc žena nikdy neví, jestli a kdy se bude násilný útok opakovat, kdy ta chvíle opět nastane; nikdy si nemůže být vedle takového člověka jista a cítit se v bezpečí.

Velice mučivý je také ten pocit, že ten, kdo má milovat, chránit, pečovat – ten svou agresí dává najevo nenávist, nebezpečí, nejistotu.
Ruce, které hladí, na druhou stranu ubližují a zabíjejí – důvěru, lásku, pocit bezpečí.

Kolik takových žen mezi námi žije? Samotných, utrápených, zoufalých, v bludném kruhu své situace, ze které není východisko – navíc ve společnosti, která se domnívá, že východisko a pomoc nabízí? Není tomu tak. Dokazuje to i případ spisovatelky Simony Monyové. Měla spoustu čtenářek a obdivovatelek, mnoho žen četlo a vnímalo její příběh, ale nebylo jak jí pomoci.
Týraná žena je v naší společnosti zoufale sama.

Autorka: Miriam Prokešová
Působí na katedře pedagogiky Ostravské univerzity, kde přednáší filosofii výchovy, multikulturní výchovu a pedagogiku volného času. Je vdaná, matkou pěti dětí. Autorka odborných i několika beletristických publikací.
(převzato z deníku Britské listy www.blisty.cz)

Zdroj: http://www.zenskyweb.cz/stud-vina-a-strach-proc-neodejde-tyrana-zena-od-nasilnika/

Už ma nebudeš biť!

Hoci známa štatistika o každej piatej žene je stále aktuálna, v spoločnosti stále prevláda vysoká miera tolerancie násilia páchaného na ženách. A čo je horšie, často sú to práve ženy, ktorým sa za to pripisuje vina. Existuje spôsob, ako sa brániť, keď vás muž týra? Ako pomôcť týraným ženám vo vašom okolí? 


Možno je to vaša suseda, kolegyňa, možno je to pani, ktorá vám každé ráno s úsmevom predá v stánku obľúbené noviny. Niekedy naozaj nemáme predstavu o tom, aké osudy skrývajú ľudia okolo nás. A možno zažívate niečo podobné aj vy a úspešne to ukrývate pred svetom, pretože sa za svoj „osud“ hanbíte. Na týranej žene nemusí agresivita jej partnera zanechávať iba fyzické následky. Modriny môžete mať aj na duši, nielen pod okom. Za psychické týranie sa považuje aj to, ak vám manžel bráni stretávať sa so známymi či rodinou, ak vás neustále sleduje a kontroluje vám poštu a telefón, ak vás neustále obviňuje, že flirtujete s mužmi, aj keď to nie je pravda, ak vás ponižuje a neustále kritizuje aj v spoločnosti známych, ak sa vám a vašim deťom vyhráža zabitím alebo únosom vášho dieťaťa, ak vám bráni odísť z domu, núti vás k sexu, aj keď to nechcete, a mnoho ďalších foriem. Okrem fyzického, psychického a sexuálneho násilia zo strany partnera existuje aj ekonomické násilie, pri ktorom partner žene odopiera finančné prostriedky  potrebné na nákup nevyhnutných vecí do domácnosti a pre deti.

Kde hľadať pomoc?
Pokiaľ sa ocitnete v pozícii týranej ženy, určite vyhľadajte pomoc a za žiadnych okolností sa neobviňujte! Nech ste už povedali alebo urobili čokoľvek, váš partner nemá právo obmedzovať vašu slobodu a už vôbec vás nesmie biť. Bráňte sa! Pokiaľ máte strach, že by prišiel na to, aké kroky podnikáte na jeho zastavenie, poradíme vám, ako bojovať proti násiliu diskrétne. Na Slovensku existuje niekoľko inštitúcií a organizácií, na ktoré sa môžete obrátiť. Polícia býva často prvým záchytným bodom, ale kým nie je prípad riadne prešetrený, môže násilníka zatknúť iba na 24 hodín. A to môže byť problém. Pokiaľ nedôverujete polícii, odporúčame vám osloviť krízové centrá alebo útulky pre ženy a deti v núdzi, poprípade asociácie, ktoré priamo riešia prípady násilia, ako je Pomoc obetiam násilia s pobočkami po celom Slovensku alebo košickú organizáciu FENESTRA.

Buďte opatrná!
Ak máte podozrenie, že vás váš manžel alebo partner neustále sleduje, vrátane vašich aktivít na internete, a pravidelne vám kontroluje mobil, okrem toho, že je takéto správanie právne napadnuteľné, môžete sa zaistiť tak, aby vám neprišiel na to, že plánujete napríklad odchod z domova. Domáci počítač používajte len na vyhľadávanie informácií o počasí či televíznom programe. Ak si chcete vyhľadať informácie o domácom násilí alebo kontaktovať inštitúciu, ktorá by vám mohla pomôcť, choďte radšej do internetovej kaviarne. To platí aj pre informácie, ktoré by mohli vypovedať o vašom plánovanom úteku, ako sú odchody vlakov či informácie o nových pracovných pozíciách alebo prenájmoch bytov.

Nemeňte svoje zvyčajné zvyky pri používaní počítača a internetu. Nemažte celú históriu, pretože tým vzbudíte mužovo podozrenie dvojnásobne. Radšej z nej odstráňte len inkriminované stránky. Založte si nové e-mailové konto, o ktorom nebude vedieť, a používajte ho iba mimo domáceho počítača. Do názvu emailovej adresy nedávajte nič, čo by vás mohlo nejakým spôsobom identifikovať. Pamätajte, že Google je všemocný! Okrem toho by ste mali pravidelne meniť prístupové kódy a heslá k internet bankingu či e-mailovým kontám. Pri registrácii na nové webové portály uvádzajte o sebe čo najmenej informácií a ako prihlasovacie meno použite radšej pseudonym. Aj na Facebooku. Pozor si treba dávať aj na chaty, ktoré ukladajú históriu, ako je Skype alebo MSN Messenger. Gmail, našťastie, poskytuje možnosť vypnutia ukladania histórie, takže je relatívne bezpečný. Ale radšej sa na to nespoliehajte.

A ešte jedna dobrá rada: nikdy neotvárajte spamy! Okamžite ich neotvorené vymažte! Môžu totiž obsahovať nebezpečné programy, cez ktoré sa dá monitorovať váš počítač. Dvojnásobne opatrná by ste mali byť pri používaní mobilu. Na SIM-ku si nikdy neukladajte čísla inštitúcií, ktoré poskytujú pomoc týraným ženám, pod ich vlastným menom. Nenechávajte ich vizitky na miestach, kde by ich váš partner mohol ľahko nájsť. Inkriminované hovory, či už prijaté, neprijaté alebo volané, vymažte z denníka a to isté platí aj o SMS-kách. Dôležitá informácia pre vás je, že prostredníctvom mobilu vás možno lokalizovať. Operátor je, našťastie, povinný vopred informovať, pokiaľ sa vás niekto snaží nájsť touto cestou. Ak však máte strach, radšej mobil pri úteku vypnite a zapnite len v nutnom prípade. Telefonujte radšej z verejných automatov. Lokalizovať možno človeka aj cez automobilovú navigáciu, takže ak ste použili na útek auto, navigáciu ihneď vypnite.

Ako spoznáte psychicky týranú ženu?
Možno nie ste piata žena, ale podozrenie, že niekto z vášho okolia trpí domácim násilím, mať môžete. Existujú určité signály, ktoré by mohli naznačovať, že žena, s ktorou ste v kontakte, je jeho obeťou. Ak sa náhle prestane s vami stýkať alebo kontakt výrazne obmedzí, ak sa postupne začne vzdávať svojich koníčkov a pravidelných obľúbených činností, ak často ruší dohodnuté stretnutia, je napätá a nervózna, neustále bombardovaná telefonátmi a SMS-kami od partnera. Týraná žena sa väčšinou hanbí vysvetliť, prečo má po tele modriny, alebo sa obhajuje výhovorkami, ktoré sú málo pravdepodobné, nedôveruje iným ľuďom a odmieta rozprávať o svojom súkromí.

Ako s ňou hovoriť?
Nie je ľahké prinútiť týranú ženu k úprimnému rozhovoru o tom, čo zažíva za dverami svojho bytu. Pokiaľ s vami nechce hovoriť, rozhodne ju nenúťte a iba naznačte, že ak bude mať chuť porozprávať sa, kedykoľvek môže prísť. Ak bude s rozhovorom súhlasiť, nájdite si pokojné nikým nerušené a bezpečné miesto. Trpezlivo počúvajte, klaďte stručné a jasné otázky. Povedzte jej, že ju podporujete a vážite si jej dôveru. Týranej žene by ste mali dať jasne najavo, že jej veríte a viete, že za násilie v žiadnom prípade nenesie vinu ona, aj keď jej to partner neustále tvrdí. Podporujte ju vo všetkých rozhodnutiach a ponúknite sa, že jej pomôžete s vyhľadávaním informácií o možných formách pomoci. Určite si dávajte pozor na to, aby ste nespochybňovali, čo vám týraná žena hovorí. Neobviňujte ju z násilného správania jej muža a nehovorte jej, že ho nemala provokovať. Nepýtajte sa jej: „Prečo od neho neodídeš?“ Nezľahčujte partnerovo násilné správanie a neobhajujte ho so slovami, že si  možno len trocha vypil alebo mal zlý deň. Týranej žene nikdy nevnucujte žiadne riešenia, radšej ju veďte k tomu, aby sa rozhodla sama. Bez jej vedomia nikdy nepodnikajte žiadne kroky, pokiaľ nie je ohrozený jej život a zdravie a zdravie jej detí.

Fakty o násilí páchanom na ženách vo vzťahu:
V súčasnosti zažíva násilie vo vzťahu 20 miliónov žien žijúcich v Európskej únii. Na Slovensku ním trpí 21,2 % dospelých žien vo veku 18 až 64 rokov, ktoré majú v súčasnosti partnera. Násilie zo strany bývalého partnera zažilo 27,9 % žien. Podľa toho istého výskumu takmer 70 % žien, ktorých týra ich súčasný partner, má jedno alebo dve deti.

Autor: ALEXANDRA OKÁLOVÁ
Zdroj: http://www.zenskyweb.sk/lafemme/uz-ma-nebudes-bit

Jak na manipulátora

Stali jste se někdy obětí manipulace? Máte kontrolu, zda nejste v područí manipulátora dnes? Není vždy lehké poznat, jaká je pravda. Někdy můžeme naopak nevědomě manipulovat jinými, aniž si to uvědomujeme. Jedinou možností jak to zjistit, je otevřeně do tohoto tématu sami za sebe vstoupit. Protože se při své práci setkávám s manipulací a vnímám ji jako aktuální téma, přináším Vám úryvek z knihy Isabelle Nazare-Aga - Nenechte sebou manipulovat. 
Nechte se inspirovat.

Oběti manipulace prožívají velmi těžké situace. Jen málokterým z nich se podaří vymanit se z manipulátorova neblahého vlivu. Přitom je možné se před ním chránit. Prvním krokem k znovu nabytí padesáti procent svobody a vyrovnanosti je odhalení manipulátora, dále je nutné snížit pocity viny, zranitelnost a změnit své postoje, chování a přesvědčení. Nějakou dobu to trvá – tři měsíce až tři roky, podle citového pouta, které nás k manipulátorovi váže. Jsme však za tento vliv odpovědní i my? Psychologové a psychoanalytici by mohli odpovědět, že jedině my sami můžeme za to, když sebou necháme manipulovat, obviňovat se a ničit. Částečně je to pravda, ale celý problém je poněkud komplikovanější, než se na první pohled zdá. Manipulace se přímo napojuje na kodifikované a společensky ustálené hodnotové okruhy. Řídíme se společenskými zákony a zásadami, které manipulátor dokáže využít ke svému prospěchu tím, že je oddělí od jejich skutečných hodnot. Manipulátor s oblibou používá jako prostředek ovlivňování pocit viny. Co by se však stalo s lidskou společností bez vymezení pojmů dobra a zla? Při sebemenší příležitosti bychom z hněvu nebo pocitu zklamání mohli bez jakýchkoli zábran odstranit předmět svého trápení, a to dokonce i zabitím. Neexistovala by žádná morální povinnost, rodiče by opouštěli děti, když by jim sebeméně překážely, vlastní zájmy by vždycky stály na prvním místě. Každý z nás zažívá určité pocity viny. Problémy nastávají, když jsou takové pocity přehnaně silné, přesahují hranici racionálna a brání nám spokojeně žít. Většina ne zcela vyrovnaných jedinců však tuto hranici jasně nevidí. Manipulátoři jejich slabinu záhy rozpoznají a zneužívají jí. Dokonce dokážou hranici zcela smazat, aby mohli se svou obětí dělat, co se jim zlíbí.

Truchlení nad ideální komunikací a manipulace

O žalu a truchlení se obvykle hovoří v souvislosti s obdobím po úmrtí někoho blízkého. V psychologické terminologii se však truchlení vztahuje k období postupného přijímání rozchodu nebo zřeknutí se něčeho. Truchlení nad ideální nebo normální komunikací spočívá v přijetí skutečnosti, že se s manipulátorem „normálně“ komunikovat nedá!

Takové zjištění je bolestné, protože situaci určitým způsobem zafixuje. Vy však přesto dále chováte naději, že přimějete dotyčnou osobu, aby se změnila. Naděje vám dodává trpělivost, vy se dále pokoušíte vztah někam směrovat, ale vaše snažení vám přinese jen další trápení. Situace se navzdory veškerému úsilí po celá léta nikam nevyvíjí a vztah se pro vás stává nezvladatelným stresorem.

Zbývá však jedna věc, s níž můžete pracovat, a to je očekávání změny. Přestaňte očekávat změnu a doufat v zázračný obrat v manipulátorově chování. Přeměny manipulativních osobností jsou nesmírně vzácným jevem. Jak dlouho, kolik let už zkoušíte nejrůznějšími způsoby dobře vycházet s manipulátorem, a přitom si zachovat spontánnost, autenticitu a svobodu? Kolik trápení, pochybností a stresu vám tato léta přinesla? Jak dlouho ještě budete čekat na příznak skutečného a definitivního zlepšení?

Pokud se stále držíte přesvědčení typu „nakonec snad pochopí, že takovým způsobem nás k lepší práci nemotivuje“, „je důležité vycházet se všemi kolegy“ nebo „sourozenci spolu musí dobře vycházet“, znamená to, že stále ještě doufáte v ideální vztahy a hodláte ctít své zásady za každou cenu. 
Řídíte se svými zásadami a ideály, nikoli skutečností, že vaše vztahy jsou naplněny utrpením.
Ať už jde o kohokoliv, byli jste dosud s tímto člověkem v dobrých vztazích? Pocítili jste někdy, že s vámi autenticky komunikuje? Přináší vám tento vztah pohodu a radost?

Připustíte-li, že se manipulátor řadí k patologickým osobnostem, přestanete snad očekávat, že se změní. Proces truchlení, který následuje, proběhne sice rychleji, ale uvědomte si, že trvá přinejmenším několik měsíců. Čím je váš vztah k určité manipulativní osobnosti silnější, tím bude truchlení delší.

Když truchlení skončí, přestanete být citliví na její slova a činy. Nakonec se jejím nejzjevnějším manévrům začnete smát. To je výborné znamení. Znamení toho, že se vás už celá situace tolik nedotýká, stejně jako lidí lhostejných k manipulátorům. Už neočekáváte, že se manipulátor uzdraví. Je to smutné, je to škoda, ale je to také jediný způsob, jak v takovém vztahu netrpět. Když pochopíte, že nutně musíte změnit své psychické schéma, vzdát se naděje, a že taková změna nějakou dobu potrvá, začnete se k manipulativní osobě chovat jinak. Nečekejte, až si odtruchlíte nedosažitelnost ideálního vztahu – začněte používat kontramanipulaci a uplatňovat jednoznačně a zároveň ohleduplně vlastní názor.

Zdroj: http://www.hynekvidlak.cz/blog/jak-na-manipulatora

Vztahová manipulace: Ovládající a ovládaní

Škatulata, batulata, hejbejte se! Nevinná hra, říkáte si. Někdo však musí dát „povel“. Někdo musí tahat za nitky...

 

Když láska bolí..., co si při těchto slovech představíte? Latexové oblečky, náramky, důtky a kapky krve? Možná. Láska mezi dvěma lidmi může být ale zničují i bez použití fyzického násilí. Stačí, když si za partnera najdete manipulátora. Člověka, který je milý, pozorný, ale přesto dokáže vaše ego doslova zadupat do země. Skončíte s migrénou, v depresích, s roztříštěným sebevědomím. Manipulátor potřebuje oběť, kterou postupně vysává. Nejednou končí taková láska  třeba i sebevraždou.

Dokonalá past

Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Snad každý z nás se při námluvách snaží ukázat jen ty lepší stránky osobnosti. Neznamená to ale, že ze sebe vykouzlíme dočista jiného člověka. Manipulátoři ovšem ano. Proto je tak těžké odhalit je hned na začátku a nenechat se zaplést do jejich sítí. „Měla jsem přítele, který byl na samém počátku vztahu ztělesněná pozornost. Neustále mě někam zval, dostávala jsem dárečky, posílal zamilované esemesky,“ vzpomíná na svoje seznámení s manipulátorem Linda. Naštěstí patří mezi ženy, které dokázaly odvrácenou tvář svého přítele poznat brzy – už po čtyřech měsících.
„Václav se choval jako ten nejzamilovanější chlap na světě. Ale jen do té doby, než jsem povýšila v práci a musela jezdit na služební cesty. Pak mě začal bombardovat textovkami typu: ‚Ty si tam určitě s někým užíváš a na mne nemyslíš.‘ Myslela jsem, že ho to přejde, ale nakonec byl i vulgární, prozváněl mi telefon, když jsem měla důležité obchodní schůzky, a doma mi dělal hrozné scény, proč jsem to nebrala. Tak jsem ho poslala k šípku.“

Ať je to ten nebo ten

Láska je prý slepá, ale přijde den, kdy musíte prohlédnout. Někdy je to po měsíci, jindy po letech. Manipulátoři se nevyskytují v žádné zvláštní rezervaci, i když by měli. Dost často je najdeme na vysokých postech lékařů, učitelů, politiků... Manipulátor je typ osobnosti, nestanete se jím tedy jen proto, že občas posunete přítele tam, kde ho chcete mít. Navozuje u ostatních pocit viny a odvolává se přitom na lásku a přátelství. Zpochybňuje vaše dobré vlastnosti a dost často si bere do pusy i vaši rodinu a přátele. Závidí, a to dokonce i vám. Dělá ze sebe oběť, aby ho ostatní litovali. Nikdy vás pořádně neposlouchá nebo z ničeho nic přeskočí k jinému tématu. Nesnáší kritiku, lže a mění své názory podle toho, s kým se zrovna nachází. Je egocentrický. Našla by se spousta indicií, které dokáží odhalit manipulátora.
Takový člověk je kombinací hned několika předchozích bodů. Jestliže váš přítel dává trvale přednost hokejovému zápasu v televizi, a to i přesto, že mu říkáte něco zásadního, je to sice smutné, ale ještě nemusí patřit k manipulátorům. Jejich největší zákeřností je, že svoje sítě rozhodí až po nějaké době. Zlom například přichází po nastěhování se do společné domácnosti, po svatbě nebo narození dítěte. Z milého mužíčka se stává tyran, který postupně přidává jedovatých poznámek, rozkazů a nesmyslných nápadů. Před ostatními si ovšem stále drží svou hezkou, sympatickou masku. Zapomeňte na to, že se takový člověk změní. Pravděpodobnost je takřka nulová. Nepomůže žádný klidný rozhovor. Dialog s manipulátorem je nemožný. Staví na lži a je schopný měnit své názory z minuty na minutu. Místo nikam nevedoucích diskusí se naučte vidět všechny rozpory, které pronáší. Včetně slibů, jež nikdy nesplní.

Co je to láska?

Pro každého z nás je definice lásky jiná. Určitě se ale shodneme, že vztah k jinému člověku nás má posílit, posunout dopředu a motivovat do života. Partner by měl povzbudit naše sebevědomí, stejně tak jako my to jeho. Pokud dojde na problém, měli bychom ho řešit společně a hlavně konstruktivně. Na takové chování ze strany manipulátora však rovnou zapomeňte. Jeho životní radostí není vidět váš úsměv, ale slzy. Manipulátora uspokojuje, když může po kouskách ničit vaše sebevědomí. Na běžný pořádek se tak dostávají jízlivé poznámky a ponižování. Z partnera manipulátora se stává uzlíček nervů... „Před ostatními jsme vypadali jako šťastná rodinka, které nic nechybí. Jen ale zaklaply dveře, shodil René masku a ukazoval svoji pravou tvář. Podle něj jsem za nic nestála a pravdu měl jen on.“
Sylva vydržela s manželem osm let. Během té doby se z ní stala vyhaslá sopka a nakonec musela vyhledat psychiatra. Mají dvě dcery a právě kvůli nim nedokázala včas odejít. Upadla do depresí. Na všechno byla sama. René na ní nechal výchovu dětí, péči o domácnost a veškeré vyřizování týkající se nového bytu. Když se chtěla vrátit do práce, aby nebyla izolovaná od okolního světa, podrýval její sebevědomí natolik, že hledání zaměstnání vzdala. „Teprve když jsem se zhroutila a dostala se do péče doktorů, došlo mi, že něco není v pořádku. Jeho nadávky před dětmi, pomlouvání mých přátel a rodiny... Zpětně jsem se dokonce dozvěděla, že jim lhal. Tvrdil to, co já nikdy neřekla: že je nemám ráda, že s nimi nechci na dovolenou a další nesmysly. V klidu nemocnice jsem si uvědomila, že takhle to dál nejde. Potajmu jsem si sehnala podnájem a přestěhovala se rovnou tam. Podala jsem žádost o rozvod a teď bojujeme o dcery.“

Nejlepší obrana je útok
Využijte všech slabin, které manipulátor má. Pokud chcete tuhle bitvu vyhrát, musíte si zachovat chladnou hlavu. Ideální je takový vztah okamžitě skončit. To se ale lehce říká a už podstatně hůř dělá. Nenechte se izolovat. Manipulátoři mají rádi svoji oběť sami pro sebe, to ale nedopusťte. Dál udržujte kontakt s přáteli a rodinou. Ptejte se na jejich názor, rozebírejte situace, které se vám nezdají. Určitě dojdete k tomu, že urážky a ponižovaní skutečně nejsou ve vztahu běžná věc. Nenechte se ani odradit, když vám přátelé neuvěří. Předložte pár konkrétních situací. Stejné je to i s prací. Jste-li zrovna na mateřské, navštěvujte různé kurzy a kroužky. Důležité je zachovat si rozhled a nezakrnět. Obklopte se lidmi, kteří vaše sebevědomí, na rozdíl od partnera, povzbudí. Budete tak mít více sil čelit stresu.

Zapisujte si všechny důležité výroky partnera na vaši adresu. Budete mít konkrétní argumenty, až opět spustí, že tohle on přece nikdy neřekl. Nenechejte se uchlácholit vyznáním lásky, nebo výhrůžkou sebevraždy. Jde jen o slova, manipulátor se má příliš rád, než aby si ublížil. Ukažte mu svoji sílu. Na jeho urážky odpovídejte s klidem. Dokažte mu, že nad vámi už nemá žádnou moc. Všímejte si sama sebe. Opravdu jste přibrala, nebo jen natolik přítel podkopal vaše sebevědomí? Máte nečekané bolesti hlavy, objevila se vám vyrážka a trpíte nespavostí. Pak za tím možná bude neustálý stres, který s manipulátorem zažíváte. Nenechte se zničit. Najděte v sobě poslední kapky odvahy a rozejděte se s ním. Máte celý život před sebou.

A hlavně – chcete-li manipulátorovi vypálit rybník – mějte se ráda. Nenechejte si vysát ani kousek sebeúcty. Odejít není snadné a vyžaduje to hodně sil. Budete-li pochybovat a doufat, že se to zase „urovná“, podívejte se kolem sebe. Nejste jediná oběť manipulátora, už i jiné dokázaly odejít.

Neříkají, že jsou rády, že odešly, ale že to měly udělat dřív.

Zdroj: http://www.jenprozeny.cz/laska/27157-vztahova-manipulace-ovladajici-ovladani?page=0,2

Jak poznat manipulátora

Foto: Petr Weigl

Manipulátoři jsou mezi námi, a dokonce zaujímají prestižní místa na sociálním žebříčku. Jsou lékaři, novináři, učiteli a většinou vykonávají povolání spojené s nějakým druhem moci. Ale najdeme je i mezi ženami v domácnosti nebo kadeřníky… Činnost, které se věnují, z nich manipulátory nedělá. Manipulace není výsadou žen nebo mužů. Manipulátoři se nevyskytují častěji na určitých místech. Působí ve společnosti, v rodině, v partnerských vztazích i na pracovištích. 

Manipulátor je typ osobnosti, není to ten, kdo někdy užije taktiku manipulace. Jedná se o narcistickou osobnost, která je z psychiatrického hlediska patologická, ale četnější hlubší studie o ní chybí.
Je tedy zásadní rozdíl mezi být manipulátor a používat manipulaci. Ne, skutečně nejsme všichni manipulátoři, protože ti představují přibližně tři procenta populace. Zajímají nás však, protože systematicky působí značná devastující poškození devadesáti procentům lidí ve svém okolí. 

Čím se manipulátor vyznačuje?

Pro definování těchto osobností se sice používá termín „manipulátor“ nebo „osobnost s manipulativními rysy“ či „s manipulativním jednáním“, ale neznamená to, že takoví jedinci neustále projevují jen své temné a démonické stránky. Jako všichni lidé mají i manipulátoři pozitivní vlastnosti, a právě proto je obtížné rychle a jednoznačně jejich osobnost odhalit. Svými slovy, činy a postoji neustále lidi ve svém okolí matou. Tato kniha, doplněná konkrétními pravdivými příklady, skutečné manipulátory pomáhá rozpoznat. Manipulátory charakterizuje třicet znaků. Pokud chcete vědět, zda máte co činit s manipulátorem, musíte zjistit, jestli odpovídá nejméně deseti charakteristickým znakům. Při nižším počtu znaků se jedná spíš o ojedinělé chování a postoje, které sice neblaze ovlivňují vývoj vašeho vztahu, ale nelze hovořit o „manipulátorovi“.
Manipulátor:

1. Navozuje u ostatních pocit viny a dovolává se přitom rodinných vztahů, přátelství, lásky, profesionální zodpovědnosti atd.
2. Dává druhým najevo, že nesmějí nikdy měnit názor, musí být dokonalí, všechno vědět a okamžitě reagovat na žádosti i otázky.
3. Využívá morálních zásad druhých k naplnění vlastních potřeb (zdvořilosti, lidskosti, solidarity, laskavosti štědrosti, hodnocení „dobrá“ nebo „špatná“ matka apod.).

Manipulátor dokáže u druhého vyvolat pocit viny za pomyslná pochybení. Používá zdánlivě logická zdůvodnění a morální zásady, jimiž se ohání podle toho, jaký cíl si vytkl. Umí podivuhodně překroutit skutečnost a zcela zmást osobu, s níž hovoří. Má-li tato osoba sklon brát na sebe zodpovědnost nebo vinu za všechno možné, stává se okamžitě manipulátorovým oblíbeným cílem.
Manipulátor je mistrem v postupu zvaném „dvojitá vazba“ (double bind). Bohužel není jediný, kdo ji používá. „Dvojitá vazba“ je paradoxní komunikace, při níž jsou dvě navzájem si odporující zprávy vysloveny tak, že když vyhovíte jedné, neuposlechnete druhé. Například vám někdo vyčítá, že jste nevzdělaný, ale současně na vaši otázku (chcete se dozvědět víc o určitém tématu) odpoví: „Jen přemýšlej!“ Nebo: „Je úplně zbytečné něco ti o tom říkat, stejně se v tom nevyznáš!“ Narazili jste na typickou dvojitou vazbu – ať uděláte cokoli, vždycky budete mít pocit, že za nic nestojíte.

4. Zpochybňuje dobré vlastnosti, schopnosti a osobnost druhých, kritizuje a soudí je a hovoří o nich s despektem.
5. Závidí, dokonce i rodičům, příbuzným nebo partnerovi.
6. Lichotí, dává dárky nebo nečekaně prokazuje drobné úsluhy, aby se zalíbil.

Manipulátor dennodenně kritizuje. Nepřímo nebo zcela otevřeně. Obrací se přímo na vás nebo využívá prostředníky. Ačkoli někteří kritikám nakrátko uniknou, všichni kolem manipulátora, ať dělají co dělají, představují potenciální terče jeho útoků. Protože dokonalost neexistuje, je tu on, aby na to upozorňoval… druhé! Hodí se každá příležitost, zkritizuje například i kvalitu rajčat, která jste právě koupili.
Jeho psychický život je zřejmě úzce spojen se „snižováním hodnoty druhých“, jako by si tak budoval vlastní „zdraví“. Lze ho přirovnat k člověku, který se topí a tlačí pod vodu hlavu svého zachránce, aby sám přežil. Jako by život a vztah k druhým byl jen věčný boj. K dosažení svých cílů neváhá použít lichotek a pochval (je trpělivý, dokáže čekat dlouho, dokonce i velmi dlouho). Některé jeho pochvaly jsou upřímné, ale mohou se obrátit proti vám. Snaží se zmocnit toho, co nemůže mít – dobrých vlastností svých bližních, nadání, úspěchů i jejich materiálních statků.

7. Dokáže ze sebe dělat oběť, aby ho ostatní litovali (přehání závažnost nemoci, stěžuje si na nesnesitelné lidi ve svém okolí, na pracovní přetížení apod.).

Manipulátor se s oblibou staví do role oběti. Štěstí se na něho nikdy neusměje, jak tvrdí. Prohlašuje, že je obětí neschopnosti, omezenosti a slabosti druhých. Onemocní-li, přehání své potíže, jako by už měl smrt na jazyku. Můžete za to vy, lékař, nebo mu zkrátka život nikdy nepřeje. Pokud onemocníte vy, žádnou pomoc od něho nečekejte. Podle něj svou nemoc jen předstíráte.

8. Snaží se vykroutit ze zodpovědnosti a svaluje ji na druhé.

Manipulátor se snaží zbavit zodpovědnosti, jestliže ztrácí kontrolu nad řešením nějakého problému. Svaluje zodpovědnost na druhé nebo na systém. Pokud se však záležitost „obrátí k dobrému“, stále zdůrazňuje, že na tom má nehynoucí zásluhy. Někdy se stáhne do pozadí, je-li nutné učinit rozhodnutí, ale bude první, kdo vám vyčte, že jste nedospěli k očekávaným výsledkům.

9. Nesděluje jasně své žádosti, potřeby, pocity a názory.
10. Obvykle odpovídá neurčitě.
11. Neomaleně mění téma uprostřed hovoru.
12. Vyhýbá se pracovním schůzkám a poradám, utíká z nich.
13. Nechává své vzkazy vyřizovat jinými lidmi nebo se uchyluje k nepřímému sdělení (místo osobního rozhovoru telefonuje, nechává písemné vzkazy).
14. Své žádosti zakrývá logickými důvody.
15. Hlásá lež, aby se dověděl pravdu, překrucuje a interpretuje výroky druhých.
16. Nesnáší kritiku a popírá zcela zřejmá fakta.
17. Skrytě vyhrožuje nebo otevřeně vydírá.

Manipulátor hovoří, ale nekomunikuje autenticky. Nanejvýš vyjádří své sdělení ironicky a nepřipustí dialog. Překrucuje a interpretuje slova druhých, aniž by se jich zeptal a ověřil si jejich záměry a úmysly.
Uniká z diskusí, které ho nudí; buď odejde, nebo převede řeč jinam (dá jí jiný obsah i smysl) a jeho protějšek už pak nerozumí ničemu. Neformuluje svou žádost jasně, ale raději položí otázku oklikou, aby mohl na základě odpovědi druhého dojít k závěru sám. Například místo aby požádal o opravu auta: „Mohl byste se mi dnes večer podívat na karburátor?“ poznamená třeba: „Vy jste dobrý automechanik, viďte?“ Stejně tak i jeho odpovědi zdaleka nejsou jasné. Při diskusi dokáže dokonale „mlžit“ a přivolí k ní jen tehdy, pokud předem ví, že z ní vyjde vítězně. Nesnáší, abyste dělali jakékoli poznámky na jeho účet, kritizovali ho nebo mu dokonce něco odmítli. Mlčí-li, znamená to, že v sobě něco dusí a obrací to zprava zleva, nebo kalkuluje. I nejmírnější kritika v něm vyvolává silnou úzkost, kterou se pokouší zakrýt jedovatými poznámkami na vaši adresu. Cítí-li se v ohrožení a bojí se, že ke svému cíli nedospěje, sáhne někdy ke skrytému vyhrožování. V rodině nebo v partnerském vztahu se manipulátor uchyluje k vydírání nebo vyhrožuje sebevraždou, dokonce jen proto, aby z partnera vymámil vyznání lásky.

18. Zasívá nesvár, podněcuje podezíravost, rozděluje, aby mohl lépe panovat, a je schopen rozvrátit cizí manželství.
19. Mění názory, chování a pocity podle situací a osob, s nimiž je právě v kontaktu.
20. Lže.

Postupné rozštěpení pracovního týmu, rodiny nebo skupiny přátel po příchodu nového člena (manipulátora) by nás mělo přimět k zamyšlení. Manipulátorovi „vadí“ lidé kolem něj, kteří si dobře rozumějí. Dokáže tedy vyvolat podezřívavost a nedorozumění mezi jedinci z dotyčné skupiny, jinak řečeno, zasívá svár, „rozeštvává je“. Nesoulad se projevuje poznenáhlu a většinou nikdo nedokáže určit, odkud vlastně pochází. Je manipulátor nestálý a náladový? Zcela určitě. Manipulátor dokáže měnit chování, postoje, způsob řeči, názory, a dokonce i rozhodnutí, podle toho, zda je právě s tím nebo oním člověkem. Náhle měnívá mimiku, úsměv i intonaci, ale jeho podivnou metamorfózu jsou schopni rozpoznat jen jeho blízcí. Jako by pocity a emoce v pozadí jeho neverbálních reakcí neměly žádný reálný základ. Manipulátor jeden den něco sdělí a za tři dny se lze od něho dozvědět úplný opak. Jestliže na rozpor upozorníme, je možno očekávat, že kategoricky popře, že změnil názor, a ještě nám vyčte, že jsme předtím nic nepochopili nebo se přeslechli. Nemáme-li svědky, může se nám dokonce stát, že zapochybujeme, zda nemáme vadu sluchu. Manipulátor je tedy hotový mistr v umění lhát. Zdá se, že si ani neuvědomuje, v čem všem a jak často lže a předstírá. Neznamená to ovšem, že si to nikdy neuvědomuje.

21. Sází na nedostatečné znalosti druhých a snaží se vyvolat dojem, že „má navrch“.
22. Je egocentrický.
23. Jeho slovní projev zní logicky a koherentně, ale jeho postoje, činy a způsob života svědčí o pravém opaku.
24. Často až na poslední chvíli vysloví požadavky, dává pokyny a nutí druhé jednat.
25. Nedbá na práva, potřeby a přání druhých.
26. Nedbá na žádosti druhých (ačkoli tvrdí pravý opak).
27. V jeho přítomnosti se lidé cítí nepříjemně a nesvobodně.
28. Přiměje nás dělat věci, které bychom pravděpodobně o vlastní vůli nedělali.
29. Jde za svými cíli důsledně, ale na úkor druhých.
30. Lidé, kteří ho znají, o něm stále hovoří i v jeho nepřítomnosti.

Pokud se domníváme, že máme co činit s manipulátorem, snažme se mít stále na paměti uvedené charakteristické znaky. Díky nim se lze postupně naučit rozpoznávat některé projevy spojené s tímto typem osobnosti. Určit takovou patologickou osobnost opravdu není snadné. Právě proto používáme termín „manipulátor“, „osobnost s manipulativním jednáním“. Tím spíš, že masky těchto lidí jsou leckdy mnohem příjemnější, než by se zdálo z vyjmenovaných charakteristických znaků. Nejčastěji se vyskytují tyto masky: sympatický, okouzlující, altruistický, vzdělaný, nesmělý a nakonec ta, kterou lze rozpoznat nejsnadněji – diktátor (nepříjemná maska). Jak uvádí kniha Nenechte sebou manipulovat, s těmito vyšinutými lidmi lze prožívat i příjemné chvíle. Právě proto jsou lidé v jejich okolí zmatení a destabilizovaní, když nastane nevysvětlitelný obrat. Většina ostatních lidí nemůže pochopit, že by člověk (například) tak milý mohl být „manipulátor“ nebo „manipulátorka“. Protože to nechápou, hledají vysvětlení jinde. Mnohdy tedy je velmi těžké přesvědčit oběti (lidi, kteří měli nějaký vztah – partnerský, rodinný, společenský nebo pracovní – s hluboce narušenou osobou), aby si uvědomily klamná zdání, za nimiž se manipulátor skrývá.

Zdroj: http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=2050

13 věcí, které psychicky silní lidé nedělají

Psychicky silní lidé udržují zdravé návyky. Zvládají své emoce, myšlenky a chování tak, aby mohli být v životě úspěšní. Podívejte se na věci, které psychicky silní lidé nedělají, abyste se inspirovali a též se třeba duševně posílili.

1. Neztrácejí čas litováním se

Mentálně silné osobnosti se neutápí v sebelítosti ohledně své situace nebo toho, jak se k nim ostatní zachovali. Namísto toho jsou připraveni převzít zodpovědnost za svou roli v životě a chápou, že život není ani spravedlivý, ani jednoduchý.

2. Nenechají se ovládat

Nedovolí ostatním, aby je ovládali, ani jim nad sebou nedávají moc. Neříkají věci jako: „Kvůli šéfovi se cítím tak špatně“, protože chápou, že jen oni sami mají kontrolu nad svými emocemi a rozhodují o tom, jak se zachovat.

3. Nebojí se změny

Psychicky silní lidé se nesnaží vyhýbat změnám. Naopak, vítají pozitivní změny a jsou ochotní být flexibilní. Ví, že změny jsou nevyhnutelné a věří ve svou schopnost adaptovat se.

4. Neplýtvají silami na skutečnostech, jež neovlivní

Neuslyšíte psychicky silného člověka nadávat na dopravní zácpu nebo vyšilovat kvůli ztracenému zavazadlu. Namísto toho se soustředí na to, co může ovlivnit. Je schopný si uvědomit, že někdy může ovlivnit jedinou věc, a to přístup.

5. Nesnaží se všem zavděčit

Psychicky silní lidé si připustí, že se nemohou zavděčit vždy a všem. Nebojí se říci ne či za sebe vystoupit, pokud je to potřeba. Snaží se být laskaví a spravedliví, ale snesou své selhání ve snaze někoho učinit šťastným.

6. Nebojí se podstoupit promyšlené riskování

Nepodstupují nedbalé a hloupé risky, ale nevadí jim riskovat promyšleně. Psychicky silní lidé věnují dost času zvážení risku a možných výhod před tím, než vykonají velké rozhodnutí. Uvědomí si před tím i stinné stránky a možné špatné následky.

7. Nelpí na minulosti

Mentálně silný člověk neztrácí čas lpěním na minulosti a přáním si, aby události proběhly jinak. Je si své minulosti dobře vědom a dokáže se z ní poučit. Neprožívá znovu a znovu špatné zkušenosti a nefantazíruje o slavných momentech. Namísto toho žije v přítomnosti a plánuje budoucnost.

8. Nedělají pořád dokola stejné chyby

Psychicky silní lidé přijímají zodpovědnost za své chování a umí se poučit z minulých chyb. Důsledkem toho již své chyby neopakují. Namísto toho se posouvají dále a rozhodují se v budoucnosti lépe.

9. Nezazlívají ostatním jejich úspěch

Psychicky silný člověk dokáže ocenit a oslavovat úspěchy jiných lidí. Nezávidí a necítí se podražený, pokud ho někdo překoná. Místo toho si uvědomí, že úspěch přichází s úsilím, a to je ochotný vynaložit pro budoucí úspěch ve svém životě.

10. Nevzdávají se po prvním neúspěchu

Psychicky silný člověk nevidí neúspěch jako důvod ke složení zbraní. Naopak, využije svůj neúspěch k dalšímu zlepšení a růstu. Je ochotný zkoušet tak dlouho, dokud to neudělá správně.

11. Nebojí se být sami

Dalším znakem psychické síly je schopnost být sám. Nebojí se ticha. Neobávají se zůstat o samotě jen se svými myšlenkami a využijí prostor, aby byli produktivní. Užívají si být sami se sebou a nejsou závislí na přítomnosti a rozptýlení ostatních. Dokážou být šťastní i sami.

12. Necítí, že by jim svět něco dlužil

Mentálně silní lidé nevnímají věci v životě jako jistotu. Nenarodili se s přesvědčením, že se o ně každý postará a že jim svět dá všechno, nač si vzpomenou. Namísto toho vyhledávají příležitosti dle svých vlastních zásluh a možností.

13. Neočekávají okamžité výsledky

Pokaždé, když se o něco snaží, ať už jde o zlepšení svého zdraví nebo třeba rozjíždění podniku, psychicky silní lidé neočekávají okamžité výsledky. Pracují však na tom jak nejlépe dovedou a chápou, že opravdová změna potřebuje čas.

Zdroj: thoughtcatalog.com / Překlad: Jan Petrák (AC24.cz)

http://www.seberizeni.cz/13-veci-ktere-psychicky-silni-lide-nedelaji/

Sexuoložka Laura Janáčková: Muži chtějí potvory

Snad každá žena si občas položí otázku, zda je její partnerský vztah v pořádku. Snad každá žena touží po svém panu Božském. A snad každá žena touží být atraktivní a sebevědomá. Odpovědi na různé otázky a praktický návod, jak se zdokonalit a poznat sebe samu nabízí ve své nové knize Muži chtějí potvory psycholožka a sexuoložka Laura Janáčková.

Co vás přivedlo k napsání knihy: Muži chtějí potvory?

Na myšlenku napsat tuto knihu mě přivedl můj už několik let beznadějně vyprodaný a velmi úspěšný kurz, který se jmenuje Jak se stát potvorou. A samozřejmě také má dlouholetá praxe, při které se často setkávám s ženami, které opakovaně hledají partnera nebo partnera již mají, ale nejsou spokojené či mají strach, že je manžel opustí, nebo se s nimi už rozvádí a odchází za milenkou.
Když jsem tak přemýšlela, co všechny tyto ženy spojuje, uvědomila jsem si, že je to fakt, že jsou mnohdy až příliš hodné. Snaží se být dobrými pracovnicemi, dobrými matkami, dobrými manželkami, dobrými milenkami a zapomínají na sebe samé. Z tváře se jim vytrácí úsměv, hora povinností je vyčerpává a večer až se vrátí z práce, uklidí, uvaří, postarají se o děti, se jim klíží víčka. Mužům se víčka neklíží, oni jsou plní očekávání. Touží po krásné milé ženě, která je nezatěžuje starostmi a chce s nimi vždy sex. Někdy pak za ní právě i odcházejí.

Jak se tedy žena má změnit? A jde to vůbec ještě v manželství se stávajícím manželem?

Není nutné, aby proběhla nějaká zásadní změna osobnosti ženy. Jen je třeba, aby si uvědomila, že právě ona a její spokojenost je klíčem ke šťastnému vztahu pro jejího partnera i její děti. Na partnerství by měli všichni zúčastnění pracovat, není možné, aby hybnou sílou byl pouze jeden. O jaké změně tedy mluví má kniha? Je návodem pro ženy, dívky, prostě všechny z nás, které chtějí získat a udržet si toho vytouženého muže pro sebe a své děti. Je návodem, jak být ženou, po které muži touží.
V různých jiných knihách autorky popisují stovky důvodů, proč muži chtějí potvory. Naši muži však nechtějí potvory, které z nich dělají hlupáky, ani ty, jež je jen využívají. Chtějí potvory hodné a laskavé, a tak jsem podle jejich nejčastějšího pozitivního označení ženy vytvořila pro ně vzorec. Muži se otáčí za ženou a říkají si mezi sebou: „ To je, ale kus.“ Ve zkratce, kterou jen tak mezi námi oni vnímají naprosto podvědomě, slovo KUS je složené z počátečních písmen, kde K je krásná, U úspěšná a S je sebevědomá.
Pravá potvora je navíc ještě i sobecká. Míra jejího sobectví je však určující pro to, zda po ní muži touží, či pro ni nemohou najít slušné jméno. Je třeba, abychom se naučily dávat, nikoliv se rozdávat. Je třeba, abychom byly sobecky spravedlivé v dělení času mezi sebou a ostatními.

Má kniha není pouhým popisem a suchým konstatováním, ale konkrétním návodem, jak se stát krásnou, úspěšnou a sebevědomou ženou, která si zaslouží toho nejlepšího muže. Vychází z poznatků evoluční sexuologie a z mé více než dvacetileté praxe při práci s onkologickými pacienty. Právě díky nim jsem vypracovala konkrétní rychlé a účinné postupy při hledání hodnot, životních cílů a sebevědomí. Mé kurzy pak ověřily, že právě tyto nové a jednoduché metody mohou být tím nejlepším pomocníkem ženám, které chtějí vzít svůj život do vlastních rukou. Ženám, které chtějí být podle slov mužů prostě KUS.

A jak najít tu pravou míru sobectví, aby to už nebylo moc?

Myslím, že většina nás žen jsme hodné holky, které nikdy nepůjdou předělat na vysloveně zlé potvory. Jde o to, uvědomit si svou vlastní hodnotu a nedovolit nikomu, aby nás dlouhodobě využíval či zneužíval, nebo nás po letech reklamoval a opustil, protože jsme se staly pro něj již nezajímavé. Kniha je též jakýmsi deníčkem, kam si můžeme psát své osobní poznatky, obsahuje testy k lepšímu sebepoznání a původní unikátní metody, které pomohou najít zase „ pevnou půdu pod nohama“.
Příkladem může být právě jedinečná stavba vlastního sebevědomí, která spojuje pomyslné prvky atraktivity s neverbální komunikací, pro to, aby si okolí (muž) všimlo, že jsme krásné, se schopností uvědomění si, jaké jsme a co jsme dokázaly, proto, aby si nás naučil vážit. Dalším příkladem metod k vlastnímu sebezdokonalování může být snadný návod na změnu komunikace, který umožní nám i našemu muži, abychom si lépe porozuměli atd. Prostě v knize je mnoho nových nápadů, které pomohou ženám ujasnit si, jaké jsou jejich priority a být pak pro muže ve všech ohledech krásné a to v každém věku.
Myslím si, že je důležité, aby si žena uvědomila, jaká je, a co konkrétně je právě na ní výjimečné. Když si těchto věcí nebudeme vědomy my, jak pak mají být hodnotou pro okolí. Stává se totiž samozřejmostí, že jsme dobré matky, kuchařky, manželky, hospodyně atd... výčet je obrovský, ale vidí to i ten náš? Oceňuje to?

Není také problém ve společnosti?

Jistě ano, dnešní společnost je zaměřená na výkon, ale výkony v partnerském životě nezaručí, že nás někdo bude mít skutečně a pořád rád. Ve vztazích nejde o výkony, ale o člověka a jeho hodnoty.

Takže není správné, ani když je žena tzv. stachanovec a dává najevo, jak všechno zvládá s přehledem.

Přílišná míra emancipace mnohdy bere ženě ženskost a muži bere důvod, aby se snažil. Když žena bude chtít všechno dokonale zvládnout, tak bere možnost muži se zapojit, získat ženino uznání a spolupodílet se. A co víc, žena ztrácí čas, který může věnovat péči o sebe, proto aby byla krásná. Ostatně i evoluční sexuologie potvrzuje, že muži si ženy vybírají právě podle jejich atraktivity. Jsou totiž vizuálně vzrušiví, a tak je nutné, aby si ženy našly dostatek času na sebe.

Není to tak, že si muži berou rádi ty hodné ženy, které jim postupem času přestanou stačit a chtějí potvoru, kterou by si ale ponejprv nevzali?

Ale vzali. Muži by si totiž rádi brali ty hodné holky, ale někdy se stává, že se zamilují právě do potvor. Moje knížka Muži chtějí potvory je stylovým průvodcem pro hodné holky, jak se stát hodnou potvorou. A hodná potvora to je jistě sen mnoha mužů.

Potvora je žena krásná, úspěšná, sebevědomá a také sobecká. Míra jejího sobectví určuje, zda po ní muži touží, nebo pro ni nemají slušné jméno. Jo a pro muže je potvora vždy sexy.Citace z knihy Laury Janáčkové

Máte v podtitulu: Jak získat pana Božského.

Ano. Vybrat si toho správného partnera je jednou z nejdůležitějších věcí v životě. Každá dívka, žena by si měla ujasnit, jakého partnera vlastně hledá. V praxi totiž sleduji, že mnoho žen si vybírá partnera náhodně z omezeného počtu mužů. Prostě se zrovna v té době o ni uchází tři, čtyři, tak si vybere z nich toho nejlepšího, začne se s ním více stýkat, možná přijde zamilovanost a ta nasadí růžové brýle. Čas je sundá a jsou tu očekávání, která máme a ten náš je třeba nesplňuje. Do vztahu se vkrádá nesoulad. Abychom tomu předešly, je třeba si udělat hned na začátku jasno, koho hledáme, jaké jsme my, co můžeme nabídnout, ujasnit si, co je důležité ve vztahu a čemu přikládáme menší hodnotu a podle toho si vybírat.
A jsme zase u praktické pomůcky, která v knize konkrétně popisuje, jak si vytvořit pomyslný cedník na muže. Cedník, kterým propadnou ti, kteří nesplňují naše očekávání. Tato jednoduchá metoda nám také pomůže přijít na to, v čem jsme dosud při výběru dělaly chybu. Pomůže nám však nejen v tom, jakého muže hledám, ale též nám odpoví na otázky: kde ho najdu a co mám udělat, aby si mě vůbec všiml. Kniha ženy naučí flirtovat tak, aby bylo zasaženo mužovo podvědomí. Naučí ženy okouzlit muže ve společnosti, připravit mu dobré jídlo, které zvýší jeho touhu a nakonec i to, jak být nejlepší milenkou.

Jak se dají zvládnout tři děti, manžel, vědecká práce, práce psycholožky onkologických pacientů a sexuoložky? Kde berete energii, když k tomu ještě napíšete knihu?

Prostě musíte být potvora, ale hodná. Spokojenost člověka stojí na třech pilířích. Jsou jimi zdraví, práce a poslední pilíř obsahuje vztahy společně se sexem. Když tyto pilíře jsou pevné a vy jste v nich spokojená, cítíte se i šťastná. Není-li tomu tak, stáváte se více či méně nestabilní. Na své životní cestě jsem našla nakonec uspokojení ve všech těchto oblastech, a to mi dává energii pro mé pacienty, klienty, pro mou rodinu i pro psaní knih.
Onkologickým pacientům se věnuji více než dvacet let, mnohé z nich jsem doprovázela i do konce jejich dní. U těchto lidí jsem našla smysl své práce. Právě díky nim jsem se naučila i ve svém životě rozlišovat důležité od méně důležitého, naučila jsem se vážit si života a partnerských vztahů. Evoluční sexuologii a problematice partnerských vztahů se věnuji skoro deset let. Našla jsem v nich protiváhu práce onkopsycholožky, protože tito mí klienti, kteří řeší partnerské či sexuální problémy, stojí často pouze na rozcestí, ale všichni z nich mají šanci žít a naději na spokojený dlouhý život. A proto také píši populární knihy, pro naději, naději nás žen ve šťastný život s našimi muži.

Autor: Andrea Zunová
Zdroj: http://www.novinky.cz

FOTO: archiv Laury Janáčkové

Anka Frňová: Ladislav Chudík

Takmer som sa pokakala od zodpovednosti, ktorú pociťujem nad tvorením týchto riadkov. Chcem pojednať o minulosti spojenou s umelcami na Slovensku. Mám rada Slovensko. Aj v spoločnom štáte s Čechmi som to tak vnímala. Vždy to bolo moje Slovensko. Nakoniec takéto rúhačské zmýšľanie mi povoľovalo i štátna zmluva (Ústavný Zákon) o Československej federácii z októbra roku 1968 s účinnosťou od 1. januára nasledujúceho roku. Česi neradi videli snahu niektorých súdruhov o absolútnu informatizáciu v tomto smere. Mali sme v úmysle ľuďom vysvetliť, čo to, najmä pre Slovákov, znamená. Projekt sa však nevydaril. To dovoľovalo stavať sa k tomuto prepotrebnému zákonu povoľne a nedostatočne. Malo to samozrejme i politické konzekvencie. Ľudia mnohokrát nevedeli. Nechápali. Neverili.

Ladislav Chudík
Málokto by si asi vedel predstaviť našu kultúru bez neho. Nikto nie je svätý, a nie je ním ani Ladislav. Nik nebol tak zbavený ľudskosti a “obyčajnosti” ako jej bol zbavený Ladislav Chudík. V jeho súvislosti sa hovorí, oprávnene, o silnom morálnom kredite. Mňa však nezaujíma božskosť ľudí, býva často pofidérna. Mňa zaujíma obyčajná cesta.

Dnes sa radšej ľudia priznajú k duševnej poruche, než k programovej angažovanosti a pokrokovosti. Nikdy riadne nevnímal, snílok, čo sa okolo neho dialo. Bol sympatický a čistý. Málo hovoril, viac sa smial. Nehovorím o inteligencii, skôr o jeho životnom postoji. Úctivo sa uklonil, placho usmial a šiel ďalej. Akoby sa všetkých naokolo bál. Záujem ho vždy potešil, ak ho dokázal zachytiť. Rovnako ho však i vyľakal. Klopil zrak pred akoukoľvek pozornosťou a snažil sa rýchlo ujsť. Museli ste s ním vždy priamo. Nerozumel náznakom, či skrytým signálom. A svet je plný polovičatých a len naznačených vzorcov správania. Strácal sa v nich. Vo filmoch bol mimoriadne presvedčivý, v skutočnosti bol však plachý a hodne nenápadný. Viac sa životom presúval, samospádom a viac-menej energiou tých druhých. Pokiaľ sa nedostal pred filmovú kameru. Akoby sa ponoril dakde pod vodu. Vnoril sa do iného, možno lepšieho sveta, kde sa naplno a nahlas prejavil. Ožil a začal konečne dýchať. Aj oči mu ožili. Navždy stratení a neorientovaní dys-praktici.

Pozrime sa do bohatej filmografie tohto výnimočného umelca. Hral v tých najrežimnejších filmoch tej doby. Nikto z hercov sa nemohol pochváliť tak “uvedomelou” tvorbou, ako práve Ladislav Chudík. V paralelnom filmovom vesmíre vystupuje sebavedome, neraz prísne štátnicky s absolútnou autoritou. Nik z nás mu neodolal. Každý mu verí, pretože je silný a rozhodný. Múdry a presvedčivý. Štefan z Vlčích dier, kolektivistické Lazy sa pohli, a jeho Jano Kováč. Či kapitán Dabač v rovnomennom filme. Alebo jeho presvedčivý generál Svoboda, vo filme Vojaci slobody. A zase generál Svoboda v Oslobodení Prahy a napokon zase generál Svoboda v Sokolove. Testosterón, udatnosť a absolútna presvedčivosť. Na druhú stranu, v normálnom reálnom živote si ho ľudia takmer nevšimli. Milo bľabotal, hľadal slová i svoju vlastnú presvedčivosť a neustále sa ošíval. Pani Emília Vašaryová ho nazvala chlapcom. To je verne vystihnuté. Keď šiel kúpiť rohlíky, tri minúty zhľadúval po vreckách drobné mince. Gustáv Husák sa o ňom raz vyjadril, že Chudík ešte nestačil dopadnúť na zem. Aký vlastne Ladislav Chudík je? Uveďme si z jeho života nejaké fakty a spoločne, nad týmto slovenským velikánom, premietajme.

Ladislav Chudík pochádza z jednoduchej, pokrokovej rodiny. Otec pracuje ako majster vo valcovni v Podbrezovej. Je sčítaný a múdry. Mama mu spievala a otec mu často čítal. Po maturite nastúpil na Filozofickú fakultu. Študoval tu ruštinu a Literatúru. Dokončil iba dva roky. Otec na neho riadne nakričal. Pravdepodobne otec zasiahne poza jeho chrbát, pretože ho príjmu rovno do Národného divadla, ako eléva. Zároveň nastupuje na dramatické oddelenie Štátneho konzervatória v Bratislave. Striedavo na novootvorenej Novej scéne i na doskách Národného divadla stvárni desiatky postáv. Po nejakom čase ho objavujú aj filmári. Jeho prvou filmovou titulnou rolou je Kapitán Dabač. Prvá manželka Ladislava Chudíka bola moderná žena. Volala sa Helena. Redaktorka Kultúrnej tvorby. Bola to rázna Pražáčka zo Žiškova.

Manželka Helena
Ladislav mal pred Helenou jednu obrovskú lásku. Zviedol o ňu boj s bohom československej filmovej režiserskej tvorby, Paľom Bielikom. Chudík Bielikovi veľmi rýchlo ustúpil. Nevedel to moc so ženami, ani s bojom o ne. Tie, ktoré sa páčili jemu, boli zadané. A tie ktoré by chceli jeho, ani sa o nich nedozvedel. Nerozumel signálom a náznakom, ktoré mu zaľúbené dámy posielali. Už mal tridsať, keď sa ho zmocnila Helena. Ako sa hovorí, nakoniec ho uhnala. Priatelia, herci a režiséri, medzi nimi František Dibarbora, či Paľo Bielik, ho pred ňou varovali. Ani jeho rodičom sa nepáčilo, že Helena bola už dvakrát rozvedená.

Helena si do manželstva doniesla ešte jednu vec, okrem skúseností s mužmi. Pohrávala sa s temnými mocami. Predpoveďami a komunikáciou s duchmi. Skúmala svoje sny cez lucidné rozhranie. Ide o kontrolu snenia v stave spánku. Dalo by sa to prirovnať k istej forme hypnózy. Mimo iné si cez takéto rozhranie diktujete, napríklad, čo sa vám bude, počas spánku, snívať. Svoju osobnosť a jej smerovanie, zvládnutím rôznych príbuzných techník, neskôr dokážete ovládať nielen počas snenia, ale i počas vedomej existencie, normálnej reality. Helena, chcela cez túto techniku viac poznať samú seba i svet naokolo. V neposlednom rade chcela touto technikou prelomiť manželskú bariéru vlastnej neplodnosti, neschopnosti dať svojmu manželovi dieťa. Postupne vďaka tejto “podvedomej” technike môžete ovládať nielen seba, ale i svoje okolie, v určitej miere i svoj vlastný osud. Stanete sa tak v pokročilejšej fázy dokonca mágom. Práve toto je cieľom, konečným cieľom, takýchto techník. Niektorí túto temnú techniku (niekto môže mať na kvalitu tejto techniky iný názor – rešpektujem) označujú za mimoriadne nebezpečnú.

Po nejakom čase, sa začali u Heleny rozvíjať poruchy osobnosti. Začala kričať. Tam kde sa smejeme, ona plakala. A kde zvyčajne plačeme, sa Helena smiala. Stále na Ladislava kričala, mrzko mu nadávala, tými najvulgárnejšími slovami. Takmer sa nedokázala ovládnuť. Chvíle pokoja a harmónie sa striedali s návalmi hnevu a ťažkej hlučnej hystérie. Niekedy sama Helena priznávala, že si sama seba neuvedomuje, počas týchto nepríčetných stavov. Niekoľko krát Ladislava slovne i fyzicky napadla. Jej sociálne vzťahy sa narúšajú aj v práci. Kričí po kolegoch a zradzuje svoju vlastnú profesionalitu redaktorky. Po prvý krát sa u nej objavujú epileptické záchvaty. Tieto sa svojou intenzitou postupne viac a viac zhoršujú. Intervaly medzi nimi sa skracujú. Doba trvania jednotlivých záchvatov sa však  predlžuje. Ladislav nachádza opakovane svoju manželku v zúfalom stave. Pocikanú a pokakanú, ako sám dnes uvádza. Leží pošpinená v posteli a je apatická a nezúčastnená. Chudík ju opatrí a volá medicínsku pomoc. Helena sa odmieta liečiť. Pokladá starostlivosť o duševne zdravie za nedôstojne a absolútne neprijateľné.

V tomto období, vďaka neustálemu citovému a emočnému strádaniu Ladislava Chudíka sa u neho postupne rozvíjajú ťažké zničujúce depresie. Začne sám seba ľudsky i profesionálne zanedbávať. Upadá do akejsi pasce, z ktorej sa nedokáže vymaniť. Zanedbáva sa i po hygienickej stránke, apatické stavy, nechuť žiť a neschopnosť za normálnych okolností fungovať.

Dostáva sa do odbornej starostlivosti fenomenálneho MUDr. Miroslava Plzáka. Napriek istej pofidérnosti z hľadiska odborného (psychózy málokedy súvisia s depresiami), sa u Ladislava Chudíka začínajú objavovať akési počiatočné obrazy (snáď) rozpadu osobnosti. Chudík hrozí reálnou samovraždou. Nechce žiť. V tomto veľmi ťažkom období dostáva Ladislav ponuku od vedenia Československej televízie Praha, na nakrúcanie seriálu, Nemocnice na kraji města. Karel Höger, ako predstaviteľ primára Sovu, nečakane umiera, potom čo nakrútil niekoľko dielov tohto seriálu (1977).  Hlavne na začiatku, je počas nakrúcania, prítomný aj doktor Plzák. Nedokáže uveriť, akým až zázračným spôsobom sa Ladislav Chudík dokáže absolútne, na svoju postavu, koncentrovať. Akoby Chudík do postavy primára Sovu, unikal. Pred tým zlým reálnym, nehostinným  svetom. Akoby vo svojej postave primára Sovu, nachádzal útočisko a absolútne bezpečie, pred svojou vlastnou boľavou osobnosťou. Z tohto hľadiska by si zaslúžila práca herca, omnoho hlbšiu vedeckú analýzu.

Stavy jeho manželky sa zhoršujú. Sebapoškodzovanie, agresivita. Niekedy sa zdá, ako keby svojho manžela, Helena, ani nepoznávala. Chudík sa i dnes vyjadruje v tom zmysle, že to čo bolo vtedy v Helene, nebola ona sama, ale nejaký iný, veľmi, veľmi zlý človek. MUDr. Plzák otvorene hovorí o tom, aby Ladislav Chudík svoju ženu opustil, inak jemu samému hrozí veľmi vážna zdravotná ujma. Nahovárajú ho aj kolegovia. Nalieha i vlastná manželka, keď je v stave bez agresivity a šialenstva. Nakoniec to Chudík urobí. Svoju manželku po 22. rokoch opúšťa. Neopúšťa ju, on uteká. Pred ňou i pred sebou. Tri roky nato jeho manželka Helena zomiera. Nemá ju kto pochovať. Celý pohreb i s nákladmi Chudík zabezpečuje sám. Tým sa kapitola jeho prvého manželstva s Helenou definitívne uzaviera.

Čudná emigrácia
Jeho manželka Helena ho niekoľko dní po invázii sovietskych vojsk postaví pred hotovú vec. Zbalí jeho matku, svoju matku, i samotného Ladislava a doslova ich všetkých nadiriguje, dotlačí k emigrácii do Rakúska. Volksteater sa Chudíka ujme a poskytne mu, ako emigrantovi, umelecké angažmá. Určia mu slušných 5500 šilingov mesačnej apanáže. Chudík takmer neovláda nemčinu. Dostáva tu len také drobné “šteky”. Jeho vlastní študenti z Vysokej školy múzických umení v Bratislave s ním zohrajú čudnú, zradnú hru. Vo Viedni v tichej uličke kde pobýva Ladislav Chudík, ho navštívia jeho bývalí študenti Hric, Koleničova, Kocurikova, Durdik a Kukura, a prehovárajú ho k návratu z emigrácie domov. Politický program svojej návštevy zastierajú priam dojímavou láskou študentov ku svojmu profesorovi. Popíšu celú ulicu nápismi, aby sa ich milovaný profesor vrátil domov. Idú nad odporúčané regule straníckych funkcionárov, ktorí ich vyslali. Chudík toto nakoniec, pomerne zmierlivo, odmieta. Takmer po štyroch mesiacoch od čudnej študentskej návštevy z Bratislavy sa, predsa len, Ladislav Chudík navracia aj so svojou rodinou, do Bratislavy. Dnes sa tento Chudíkov príbeh predostiera podstatne ináč. Pozmenene a klamne. Chudíkovi nehrozia za emigráciu, ktorá bola v tom období ťažkým zločinom, žiadne postihy. Súdruhovia detailne poznali rodinnú situáciu majstra Ladislava Chudíka.

Autor: Anka Frňová
Zdroj:http://anka.blog.pravda.sk

Depresia trápi stále viac ľudí, týka sa aj vás? Otestujte sa

"Depresia sa častejšie vyskytuje u žien ako u mužov. "

Najrozšírenejším duševným ochorením je depresia, s ktorou žije viac ako 350 miliónov ľudí po celom svete. Podľa Svetovej federácie duševného zdravia (WFMH) dnes trpí depresiou asi 10 percent svetovej populácie a každý piaty človek zažil túto poruchu na vlastnej koži. Do roku 2020 sa stane depresia druhou najčastejšou príčinou zdravotného postihnutia.

WFMH očakáva, že výskyt depresie sa v období hospodárskej krízy zvýši. Zdravie môže byť totiž ovplyvnené sociálno-ekonomickou degradáciou v dôsledku straty pracovných miest a obmedzením ich príjmov. Nezamestnanosť a chudoba urýchľujú vznik rôznych psychických problémov.

Ženy trápi depresia častejšie

Depresia sa častejšie vyskytuje u žien ako u mužov. Mnoho žien trpí depresiou v súvislosti s menštruáciou a takisto počas ťarchavosti. Príčina môže byť dedičná či hormonálna, alebo jednoducho v dôsledku rozdielu medzi pohlaviami.

Muži napríklad omnoho ťažšie priznávajú, že trpia depresiou, preto môže dlhšie zostať nepoznaná. Genetická predispozícia je pravdepodobná pri všetkých formách depresie, ale odlíšiť vplyv rodinného prostredia býva niekedy veľmi ťažké. Známa je aj takzvaná zimná depresia, ktorá je typická pre zimné obdobie, keď niektorí ľudia trpia depresiou pre nedostatočný slnečný svit.

Od depresia k samovražde

Depresie sú hlavnou príčinou samovrážd v Európskej únii. Tie sa okrem smutnej nálady môžu prejavovať aj celým radom duševných a telesných príznakov. Objaviť sa môže strata záujmu, energie a radosti, niekedy sprevádzaná úzkosťou, únavou, nesústredenosťou či podráždenosťou.

Nedostatok elánu a motivácie spôsobuje, že i jednoduché úlohy sa zdajú byť pre takéhoto človeka namáhavé či nezvládnuteľné. Objaviť sa môžu aj zmeny chuti na jedlo, zmeny spánku, strata sebadôvery, vyhýbanie sa kontaktom s ostatnými či pocity nepríjemnosti, bezmocnosti a beznádeje, až samovražedné myšlienky.

Ohrozuje depresia aj vás? Otestuje sa v preventívnom teste Všeobecnej zdravotnej poisťovne
1. Pokúsili ste sa o samovraždu alebo máte samovražedné myšlienky?
ÁNO
NIE
2. Máte pocit, že život nemá zmysel, cítite beznádej?
ÁNO
NIE
3. Máte stavy úzkosti, vnútorného trasu a strachu?
ÁNO
NIE
4. Trpíte nespavosťou, budíte sa už nadránom alebo naopak spíte priveľa?
ÁNO
NIE
5. Máte odpor k bežným činnostiam, zdá sa vám, že vás všetko vyčerpáva a nič nezvládnete?
ÁNO
NIE

Vyhodnotenie
1 áno
Ak máte niektorý z príznakov a zároveň tiež iné problémy, ktoré sa vám zdajú byť prejavom telesnej choroby, navštívte vášho lekára.
2 - 3 áno
Ak ste už v minulosti mali depresívnu epizódu, zrejme poznáte stav, ktorý prežívate. Ak ste ochoreli prvý raz, ste pravdepodobne z príznakov depresie vydesení. Nemajte obavy, je to liečiteľné ochorenie. Využite pomoc a navštívte lekára.
4 - 5 áno
Keď už pociťujete všetky vymenované príznaky, musíte bezodkladne navštíviť lekára. Samovražedné myšlienky sú prejavom hlbokej depresie.

Autor: Alena Klepochová

Zdroj: http://webmagazin.teraz.sk 

Obrázok: Vincent van Gogh, zdroj: http://en.wikipedia.org

Súvisice články: Ako komunikovať s partnerom s depresiou?

TOP 10: Ve kterých profesích je nejvíc psychopatů?

Aby bylo jasno – psychopat není jen člověk, který vytáhne z garáže motorovou pilu a rozporcuje sousedy, i když většina lidí, kteří něco takového udělají, jsou psychopati. Jaká je tedy definice?
Psychopatie je abnormální struktura osobnosti se zvýrazněním, potlačením nebo změnou některých složek povahy (emoce, nálady, pudy, temperament, vůle, charakter).
Navenek se nejčastěji projevuje poruchou adaptace – konflikty s okolím. Psychopatie je často spojená s násilím a kriminalitou, mnozí psychopati ale nejsou násilníci.

Povolání, kde najdete nejvíc psychopatů:

1. Generální ředitelé firem a společností
2. Právníci
3. Zaměstnanci televizí a rádií
4. Prodejci
5. Chirurgové

6. Novináři
7. Policisté
8. Duchovní
9. Ředitelé
10. Státní úředníci

A proč je právě v těchto profesích nejvíc psychicky narušených osob? Většina z těchto povolání vyžaduje sílu a moc i objektivní přístup bez použití citů. Psychopati se s tímto modelem více ztotožňují.

Povolání, kde najdete nejméně psychopatů:

1. Ošetřovatelé
2. Zdravotní sestry
3. Terapeuti
4. Řemeslníci
5. Kosmetičky/vizážistky

6. Charitativní pracovníci
7. Učitelé
8. Umělci
9. Lékaři
10. Účetní

 A proč je právě v těchto profesích nejméně narušených osob? Většina z těchto činností vyžaduje lidský přístup spojený s pocity a není při nich třeba působit silově. Naproti tomu psychopati nejsou v těchto odvětvích příliš úspěšní. Většinou nenabízejí žádný podíl moci. A to zpravidla narušené jedince z přirozenosti jejich stavu neláká.

The Week se v přehledu psychopaty vyhledávaných pracovních pozic odvolává na knihu britského profesora psychologie Kevina Duttona The Wisdom of Psychopaths: What Saints, Spies, and Serial Killers Can Teach Us About Success (Moudrost psychopatů: Co nás světci, špioni a sérioví vrazi mohou naučit o úspěchu).

Zdroj: tvnoviny.sk
Obrázok: Cesare Borgia, portrét od Giorgioneho, zdroj: http://de.wikipedia.org