Psycholožka Marta Boučková: psychické týrání je zpočátku příjemné!

http://cs.wikipedia.org

Proč se tolik žen nechá psychicky týrat? Podle respektované psycholožky PhDr. Marty Boučkové za to může i zrádný fakt, že zpočátku je vlastně chování agresora příjemné.

Jak byste zhodnotila vztah Ivety Bartošové a Josefa Rychtáře?
„Z toho, co proniklo na veřejnost, je zřejmé, že se jí zcela jednoznačně snažil řídit život a ovládat.“

Jenže nebyla typem člověka, jenž vedle sebe potřeboval silného partnera, který ji usměrňoval?
„Určitě byla, ovšem Josef Rychtář je silný spíše v tom fyzickém než psychickém slova smyslu. Svou fyzickou silou se nebojí zaštiťovat ani ji ukazovat. Nechová se jako silná stabilní vyrovnaná osobnost, což se projevuje i v posledních dnech po její smrti. Jeho teatrální vystupování je vůči zpěvačce neuctivé. A jak nekompromisně trval na veřejném pohřbu bez ohledu na přání zbytku rodiny, je jen další důkaz toho, jak je zvyklý si prosazovat svou vůli bez ohledu na okolí.“

Nedá se ale říci, že ji jen ochraňoval?
„Začátek psychického týrání se často nejdříve jeví jako obrovská péče a ochranářství. Říká se: když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. A tady to platí dvojnásobně. To, že o vás někdo nadmíru pečuje a nabízí, že se o všechno postará a vyřeší všechna vaše trápení, zní lákavě. Záludnost je ovšem v tom, že tomuto pečovateli a ochránci postupně předáte celý váš život. Dovolíte mu dělat a rozhodovat za vás i to, co mu rozhodně nepřísluší. A tím, jak za vás dělá spoustu věcí, začíná být pro vás nepostradatelný. A aby si i on sám ještě upevnil své postavení ve vašem životě, tak vás pozvolna, ale hlavně důsledně, izoluje od vašich blízkých, aby vás ve fi nále schramstnul a vy jste se stal jeho majetkem. Jenže tohle je jen jeden neblahý důsledek této péče.“

Jaký je ten další?
„Psychický tyran svou péči často balí do velmi atraktivního obalu a říká: Já Tě tak miluju, že pro Tebe a za tebe všechno udělám. Jenže pokud z vás někdo intenzivně snímá všechny vaše povinnosti, postupně přicházíte o jistotu, že ty věci dokážete zvládnout i bez něj. Takže tahle sladká slůvka v sobě obsahují ještě jedno poselství: Co ty by sis beze mne počal?!“

Jak poznat, že je partner psychický tyran?
„Když je člověk zaslepený zamilovaností, bývá to často velmi obtížné. Obecně lze ale říci, že psychického tyrana poznáte podle toho, že v rámci vašeho života zasahuje tam, kam nemá, a jeho zásahy jsou dlouhodobé a jejich intenzita stoupá. Nikdo nemá právo někoho ponižovat, zastrašovat, vulgárně mu nadávat, izolovat ho, manipulovat, kontrolovat jeho osobní věci nebo rozhodovat o tom, s kým se bude stýkat a s kým ne.“

Ani dobře radit? To zní poměrně nezáludně a vstřícně.
„Ne. Tohle je hra – a velmi drsná hra, na kterou by nikdo neměl přistoupit. Začíná to »doporučením «, co je pro vás dobré a co už ne, a končí to příkazy a zákazy s případnými pohrůžkami a tresty. Každý dospělý, byť žije ve vztahu, by měl občas říct: Ne, já si to udělám sám, já si to udělám takhle, tohle je moje věc, tohle se mi nelíbí, tohle si rozhodnu... Potvrzuje tím, že umí jednat samostatně a neváhá za své jednání převzít i zodpovědnost.“

Zní to tak logicky a snadně.
„A přitom je to velký problém, který se zdaleka netýká jen křehkých citlivých anebo emočně nestabilních. Kolik jen je i schopných a atraktivních žen, do kterých byste to rozhodně na první pohled neřekli, a přitom žijí s člověkem, který je psychicky týrá!?“

Kolik?
„Přesné číslo ode mne nečekejte, ale je obecně udáváno, že zkušenost s některou z forem násilí (fyzického, sexuálního nebo psychického) ze strany partnera má okolo 38 % žen. A to rozhodně není málo.“

Tak proč se toho tyrana nezbaví, když jsou úspěšné, v plné síle a krásné?
„Ale to je podstata psychického týrání: Psychicky týrané ženy nevnímají samy sebe jako ty, které mohou daný stav změnit. Tyran měsíce a často i roky systematicky nabourával jejich vnímání sebe sama. Když vás někdo bude permanentně srážet a podsouvat vám, že nic nedokážete, pomalu vás přesvědčí, že opravdu nemáte vnitřní sílu něco změnit. Přestanete si věřit, ztratíte akceschopnost i víru v to, že se vám může něco podařit. Fyzické týrání lze poměrně snadno odhalit díky modřinám na těle, ale zranění na duši vidět není a o to je psychické týrání zákeřnější.“

Jak takovému člověku pomoci? Například Iveta Bartošová na kameru plakala: Jakmile se ho zbavím, tak se mi strašně uleví. Jenže za pár měsíců si ho vzala… A pak zase prosila o pomoc.
„Psychické týrání navozuje život v bludném kruhu, plném pochybností, nejistoty a strachu. Rozhodnost a stabilita v naplňování přijatého rozhodnutí je to, čím psychicky týraný člověk disponuje ve velmi malé míře. Proto můžete nabídnout emoční podporu, sdílení problému, utěšení, praktickou pomoc – předání kontaktů na odborníky, kteří mohou pomoci. Ale ve fi nále musí být dotyčná osoba aktivní sama, musí si přiznat, že má problém, který je třeba řešit. Bez toho to nejde.“

Jenže co když se ten rozhodující krok bojí udělat?
„To je velmi časté. Vy se o něj vlastně perete s jeho strachem a nejistotou. Obrazně říkáte: Pojď, neboj, držím tě, jsem tady, pomůžu ti... Přesvědčujete ho a ujišťujete, že s vaší pomocí dokáže svůj život změnit. A přesvědčit někoho, kdo nevěří sám sobě a ve svém nejbližším se tak zklamal, nějaký čas trvá. Proto pomoci mohou vlastně jen ti důslední, pevní a trpěliví.“

Můžu mu naopak prokázat i medvědí službu?
„Nejhorší, co můžete udělat, je bagatelizovat situaci, odvrátit se, odmítnout pomoc a nezabývat se tím.“

Jak by měli reagovat rodiče, pokud mají pocit, že se jejich dítě zamilovalo do psychického tyrana a není schopno to vidět?
„Zcela upřímně si musíme přiznat, že jsou objektivně v nevýhodě. Snad nejdůležitější je neházet fl intu do žita, co to půjde zůstat s dítětem v kontaktu, být mu nablízku a snažit se vztah s ním zintenzivňovat.“

Ale jak?
„Vytvářet příležitosti, abyste se mohli spolu co nejčastěji vidět, mluvit spolu – a vůbec to nemusí být na téma partnerství. Jde hlavně o to, udržet komunikaci a tím pádem i mít společnou řeč. Pokud jste si nablízku i fyzicky, můžete udržovat i společné aktivity, sportem začínaje a rodinnými oslavami konče.“

Ale co když je potomek stovky kilometrů daleko?
„Vzdálenosti v tomto případě nenahrávají, ale vždycky jsou možnosti, jak se snažit udržovat kontakt. Je třeba přistoupit na fakt, že budete s největší pravděpodobností aktivnější než váš potomek. A hlavně nezapomínat dávat dostatečně najevo, že dveře má u vás stále otevřené.“

Zdroj: http://www.blesk.cz